12.18.2016

Připomíná to pohádku....

Když máte jednu dceru, je to štěstí.  A co když máte tři ? To se štěstí násobí. Třeba při shánění vánočních dárků :). 
Tyhle kabelky budou pro tři sestry, jsou stejné a přeci jiné, přesně jako ty holky.
Střih jsem si sice šetřila do novinek po Novém roce, ale proč neudělat výjimku. Možná by jste to neřekli, ale velikost je akorát na A5. Popruh jsem potáhla stejnou látkou, přidělala karabinky a úchyt s očkem našila na vnější díl.
Začínám se i víc kamarádit s koženkou a výsledek můžete posoudit sami. Já jsem z kabelek nadšená a to znamená další rozšíření nabídky v krámku.




12.13.2016

a mám průšvih :(

Slíbila jsem manželovi išlské dortíčky.
Slíbila jsem, že až půjde z práce, poline se z našeho domova omamná vůně.
Slíbila jsem, že na stole bude krabice cukroví.
Jenže mně pořád ležel v hlavě jeden projekt.
Připravila jsem si ingredience na pečení, ale stále jsem přemýšlela o nové kabelce. Šup s máslem zpátky do ledničky a už beru nůžky. Promiň, drahý, opravdu jsem chtěla péct...jenže, bylo to silnější.
Když vyndávám luxusní látku od Roberta Kaufmana z nové kolekce Údolí králů, na pečení už ani nevzdechnu. A hurá, jde se na to. Stříhám, měřím, zažehluji, čas utíká. Pomalu se začíná kabelka rýsovat.
Takhle vypadá polotovar, našívám dno. Sama jsem zvědavá, jak bude vypadat po došití. A že by měla být rozpálená trouba a vonět skořice? Ale kdež...
Tu slyš, klika cvakla, dveře letí - manžel vchází do dveří....a já místo plechu s cukrovím vytahuji kabelku. 
Šila se fajnově, jen mě překvapila svou velikostí. Na výšku 31 cm, šířka 40 cm a hloubka 16 cm. Trochu vypadá jako "pytel"s oválným dnem a určitě se do ní dá nacpat moooc věcí. Hodně jsem ji vyztužila, tím pádem dobře drží tvar. Jsem z ní nadšená, určitě kabelku Bonnie zařadím mezi své favoritky a bude k dostání  v mém obchůdku.



12.04.2016

Tak jsem nasátá vánoční atmosféry až do aleluja.

Den první. V Drážďanech v období adventu toho můžete navštívit hodně. Protože jsme přijeli v  době oběda, naše první cesta směřovala na veganské zimní trhy Veganer Wintermarkt Dresden ..... a už se nese vegan-gyros.
Hodně alternativní prostředí, ale proč ne. I svařáček byl, veganské palačinky a ještě luxusní dort, ten jsem spráskli a ani nevyblejskli :).
 

Poté ještě  procházka po trzích ve čtvrti Neustadt a ochutnávka dalšího Glühwein.


Den druhý. Náš hlavní cíl byla Míšeň. Byla jsem na hodně zvědavá, jaké tam budou vánoční trhy. Opět jsem jeli vlakem, opět se Maxmilián nemohl vynadívat na všechny ty mašinky a možná by nejraději zůsstal na nádraží.


Ráda cestuji vlaky a těmi německými obzvlášť...to pohodlí, čistota, komfort.


Míšeňské Vánoce se nekonají jen před městskou radnicí, ale prochází se i dalšími uličkami pod hradem Albrechtsburg. Silueta hradu propůjčuje vánočním trhům zvláštní historickou atmosféru.


Další zvláštností je majestátní adventní kalendář, ve který se změní okénka budovy radnice. Na zavřených okenicích namalovaná čísla, denně otevřeno jedno okénko a oznámen výherce ceny, která je v okénku schovaná. Hezky vymyšlené :).


Počasí nám přeje, korzujeme a vstřebáváme atmosféru historického městečka, ochutnáváme místní speciality, třeba horké pivo......hm, ta vůně, ta chuť. Sedět venku na baru a usrkávat  nápoje, povídat si - to mu já říkám vánoční pohoda. Do hyper,super, giga marketů by mě nikdo nedostal.
Zpátky na nádraží, rádi bychom ještě omrkli trhy ve vinařském městečku Radebeul. Čekání na S-bahn nám chlapci zpříjemňují pózováním.
Ve městečku Radebeul nás čekalo velké překvápko: úžasně malebný vánoční trh, který nepůsobil vůbec  komerčním dojmem. Jeho poetický název "Lichterglanz und Budenzauber" znamená v překladu "Zář světel a kouzelné obchůdky". To se prostě nedá popsat, to se musí vidět. Určitě doporučuji navštívit, pro mě nejlepší!! 
Kdepak, to ještě není konec.  V nedalekém zámku Wackerbarth slavnostně rozsvěcovali stromeček ( Lichterfest auf Schloss Wackerbarth). Tedy spíš několik stromů. Vyhlášené vinařství pořádá tuhle parádu každoročně. To jsme ještě netušili, že je to tak velká sláva a přijde se podívat spousta lidí. Foto půjčené, páč byli všude...ty lidi. Jedinečný soubor, který se skládá ze zámku, letohrádku »Belvedere«, barokní zahrady, moderního vinařství a to vše v záplavě světýlek - jedna velká nádhera.



Den třetí: dorazila další část rodiny. Oběd ve znamení indických specialit. Posilněni můžeme vyrazit na trhy.
Ovšem vyfotit tu naši familíi byla fuška, buď jíme, mluvíme nebo se hýbeme.
Potkali jsme Ježibabu s Jeníčkem, Maxmiliám řídil lokomotivu, ztratili jsme botu, nacpali si bříška, no prostě jsme si to  spolu báječně užili. Díky :).

A jak jsem se do Drážďan dostali? To si můžete přečíst zde.









Oblečte se se do luxusu s dámskou mikinou  Klára.  Šila jsem  z příjemného materiálu -  z počesané bavlny, který je nesmírně měkký, příjemný...