maraka-máme rádi kabelky

Úklid je nutný, to je jasná věc. Jak doma, tak v duši nebo třeba v šicí dílně. Při šití stále něco vytahuji a v zápalu práce to nestíhám uklízet a chaos se hromadí a hromadí. Kór v prosinci. Makala jsem na zakázkách, ve volných chvílích motala cukroví a tak nezbývalo nic jiného, než na Štědrý den  prostě zavřít dveře šicí místnosti a zkusit, jestli funguje přísloví - co oči nevidí, srdce nebolí.  Do čistky jsem se pustila až po vánocích. Stačilo pár pytlů, nelitovat kdejaký ústřižek odkládaný s tím "někdy se hodí". Do nového ruku přeci vykročím s čistým ... stolem! Při práci potřebuji mít vše po ruce a na očích. Jenže toho kafe, co jsme do sebe museli nalít. A sklenice se úžasně hodí na karabiny, posunovače atd. Manželovi lezou jogurty už i ušima, ale malé skleničky jsou skvělé  na zipové jezdce, rozdělené pěkně podle barviček. Každá"serepetička" má svůj pokojíček. Přehledné a praktické. Já normálně špendlíky ze země "luxuji" magnetem. Ide...

Děkuji. Děkuji za Vaši přízeň. Děkuji, že nacházíte cestu do mého krámku v Panské ulici. Děkuji za důvěru a trpělivost, protože poslední zakázky byly předány až dnes. Byl to ten správný předvánoční šrumec, ani jsem nestíhala všechno fotit, tak jen opravdu poslední našité kousky: t řeba jednobarevný bágl přesně do barvy botiček :). Souprava, která poputuje skoro až na kraj světa (víc nemůžu prozradit).  A krásně barevný taškobatoh pro koho? .... no to se proflákne až na Štědrý večer Peněženky už jsou doufám zabalené a schované hluboko ve skříni :). Stroje vypnuté a jde se na ten zázrak, který jsem "musela" stihnout upéct:  bílkový chlebíček od  Marie Janků-Sandtnerové .  Kuchařku, už značně omšelou, si přinesl do manželství Ivan. On je skvělý muž, nevyžaduje teplé večeře, vlastně ani teplé obědy, ale začátkem prosince s významným pohledem hodí na stůl "Sandtnerku"  (rozuměj knihu).   Pochopím a vánoční cukroví peču zásadně p...

ŘÍM mě překvapil, ohromil a nadchl. Procházet se mezi antickými vykopávkami zařazuji k úžasným zážitkům. A když zatoužíte po klidu, dá se zajít mimo turistické centrum, bloudit úzkými uličkami, nad hlavou sušící prádlo, občas vás překvapí zapadlé  "rychlé" občerstvení pro místní (to byly dobroty)... i tak se dá objevovat věčné město. A jak se tam dostat? Jednoduše. Vyhledáte výhodné letenky, párkrát kliknete a je to :).  S ubytováním to samé.  Cestování nebylo nikdy jednodušší.  Když přijedete do cizího města a na letišti nečeká delegát, který vás pošle doprava, doleva nebo kam je prostě potřeba, musíte se zorientovat. Koupit lístky v automatu bylo snadné, ale propasírovat se v metru do vlaku byl oříšek. Metrem jezdí snad celý Řím, takže přeplněné vagóny, fronta ohromná, fest mačkačka a dovnitř jsme byli vtlačeni třeba až na potřetí. Zajímavý postřeh: nikdo nebyl nervózní, nenadával a nemračil se. A italky používají výrazné rtěnky, které jim moc sluší. Pod nám...