1.26.2020

Barcelona na prodloužený víkend.

Cestovat můžete i VY a pokud cestujete šikovně.....nemusí to ani stát majlant
  • fantastická Sagrada Familia - vstupné €25, my jsme byly uvnitř zadarmo
  • překrásný park Guell - vstupné €10, neplatili jsme ani cent
  • námořní muzeum - vstup €10 a my opět ani ani kačku
Ráda se s vámi podělím jak na to, aneb neplať víc, když nemusíš (přesný rozpočet na konci článku). Letenky zakoupené od nízko-nákladové letecké společnosti Ryanair, dva měsíce předem. Ubytování  rezervováno hned po nákupu letenek přes Booking. Opět letím s kamarádkou Věrkou, která je skvělá spolucestovatelka! 
ČTVRTEK
Odlétáme z Prahy, přílet do Barcelony v 17.hod. Z letiště se do centra dá jet několika způsoby. My volíme ten nejlevnější - příměstský vlak RENFE R2. 
Teoreticky jsme připravené koupit jízdenky T-Casual za €11,35 (platí 10 jízd, je přestupní na 75 minut), snad to zvládneme. Vlak R2 odjíždí z letiště každých 30 minut. Naše letadlo mělo zpoždění, přestup na vlak musíme dát za 12 minut i s nákupem tiketů. Z letištní haly sledujeme ukazatele, které jsou stejné jak pro metro (jen pozor, to stojí 4,20), tak i pro vlak R2. Dlouhým koridorem dojdeme k nástupišti.Hrneme se k automatu a snažíme se z něj vyloudit lístky. Nemáme šanci, nechápeme systém, ale tu si všímáme kukaně, kde lístky prodává sympatická dáma. Rychle, rychle, vlak už tu čeká, ale je vůbec náš?
Označíme lístky, vlítneme do vlaku a ještě se stihneme položit otázku do prostoru 
"Barcelona centrum" a ukázat kamsi, kde netušíme co vlastně je. Spolucestující se usmívají a souhlasně kývají.
Uf, vlak se rozjíždí, to bylo o fous. Po 20 minutách přestupujeme na zelené metro L3. Značení je přehledné :). 
Vystupujeme na známé ulici La Rambla - dlouhá rušná třídá, lemovaná květinovými stánky, restauracemi, kavárnami, pouličními prodavači. Hned nás vcucne vyhlášená tržnice
Mercado de La Boqueria. Skvělé místo, těch dobrot a lákadel. Ochutnáváme specialitky a těšíme se, že tu budeme častými hosty.
Najít Hostel La Palmara, už bylo záležitostí minutky, dům s tržnicí sousedí. Malý pokojíček s  mini balkónkem, sdílená koupelna a všude čisto. Máme radost, že to zvládáme.
Necháváme batohy na pokoji a vyrážíme do víru města.  Metrem se přesunujeme k největšímu obytnému činžáku, který Gaudí před 100 lety postavil. Casa Milá se naprosto vymyká představě činžovního domu, především díky vlnitému šedému kamennému průčelí vypadá jako útes opracovaný mořskými vlnami a větrem.
Boží jsou tyhle lavičky :).                    
O kousek dál kulíme oči na další skvost, trochu strašidelný Casa Batllo, autor opět Gaudí. Sem se musíme ještě vrátit za denního  světla.
Jsme maximálně natěšené, tak ještě pokračujeme obhlídkou večerního přístavu.
PÁTEK
Dnes prý bude lejt. Leje jako z konve. Moc se nám z pelechu nechce, ale s heslem "ležet můžeme doma a voda nám nevadí", odhodlaně lezeme z postele. Náladu si zvedáme u snídaně v příjemné kavárně. Hnedle máme lepší pohled na upršené ráno.
Posilněné dávkou vitamínů (tyhle čerstvé džusy jsou skvělé) směle vyrážíme. Jo a ještě máme v batůžku svačinu. Copak se dá odolat? Vy tedy necítíte tu vůni...
Procházkou, naštěstí už jen v mírném mžení, míjíme slavného mořeplavce, jasně - tam nahoře je sám Kryštof Kolumbus .
Na stanici metra Paral-lel jdeme podle ukazatelů k zubačce Funcilar de Montjuic (na kterou platí jízdenka T-10), jenž nás vyveze asi do poloviny kopce a pak pěšky nebo lanovkou?
Volíme lanovku Montjuïc Cable Car s kterou vyjedeme až vrchol hory. Tady už lístky MHD neplatí, Věruška se osvědčila v naší skupině jako nákupčí i pokladník.
A vzhůru...lanovka překvapivě cestou zatáčí do pravého úhlu. Výhled na Barcelonu byl o chlup lepší, než to přes mokré okno vypadá.
Konečná  - Montjuic, rozlehlý kopec tyčící se hned nad barcelonským přístavem. 
Pro Světovou výstavu v roce 1929 zde byly postaveny výstavní haly, kulturní památky, sportovní budovy, botanické zahrady, olympijská sportoviště, divadla i muzea. My jdeme nejprve k hradu, který se za Franka stal obávaným vězením. Političtí vězni zde byli popravováni a přímo shazováni do moře, brr.   
Výhled na přístav a v lednu rozkvetlý park.
Hrad okoukneme pouze zvenčí a protože na kopci fouká, odcházíme podle ukazatelů hledat další cíl.
Někde tady má být olympijský stadión. Držíme se ukazatelů a opravdu...je tu.
Posíláme domů hádanku manželům... kdepak to asi jsme :)? Samo, že hned vědí.
Od sportu rovnou k historii. Národní muzeum nás vítá s otevřenými dveřmi. 
Využíváme krásné prostředí pro chvíli relaxu. Je tu i kavárna, kdyby byl zájem.
A takto vypadá muzeum zdola. V sezoně tu prýští z mnoha kašen a fontán voda, o tuto senzaci tedy přicházíme :(.
Už jsme cestovatelky-frajerky, kupujeme si další lístky T-10 v automatu SAMI. Tedy skoro. Trošinku nám radí ochotná pracovnice metra, jenž se na záběr nevešla. Vystupujeme na stanice Liceu u nádherného deštníkového domu s čínským drakem na La Rambla,kousek odtud bydlíme a ten dům máme jako poznávací znamení.
A pokračujeme....dobrovolně se ztrácíme v okouzlující Gotické čtvrti (Barri Gòtic). Je protkaná úzkými středověkými uličkami, které jsou dnes plné barů, klubů, katalánských restaurací, obchůdků...
 ....a končíme u piva. Jsme pořádně ušmajdané, krokoměr už nám 3x gratuloval k rekordu.
Tak ještě večeře a chvilku oddych na pokoji. Až se setmí, máme NĚCO v plánu.
Po odpočinku na hostelu a masáží chodidel, jdeme na metro. Tedy...se zastávkou v pekárně, mňam.
V metru jsme už jako doma, těch 185 stanic a 12 linek dáváme za pomoci plánovače tras na "guglmapách"  s přehledem blondýn.
Při výstupu mě Věrka tahá za rukáv....otoč se a nespadni. Otáčím se. Ó!!! Nejslavnější Gaudího dílo: Sagrada Família. Tahle stavba se musí vidět na vlastní oči. Práce na ni začaly v roce 1882, trvají dodnes, proto ty jeřáby okolo. 
Neskutečný monument, chodíme okolo a jen koukáme.....Vstupné  25/ osoba my máme v plánu se dovnitř dostat zadarmo. Chrám je obšancovaný, samá ochranka, tak uvidíme, jsem zvědavá, jestli to zítra vyjde. Jízdenka T-10 je přestupní, platí 75 minut, toho využíváme a popojedeme k další místní raritě. Torre Glòries - mrakodrap, proslavený neobvyklým tvarem a nočním osvětlením.
SOBOTA
Dnes se snažíme dostat z postele brzo, chystáme se do Parku Guell. Antoni Gaudí ho navrhl původně jako zahradní město na svahu hory směrem k moři. Bohužel se z 60 parcel prodaly jen dvě a projekt zkrachoval. Město vše odkoupilo a park zpřístupnilo. 
A proč brzo ráno? Na stránkách parku jsem se dočetla, že hodinu před otvíračkou pouští dovnitř parku zdarma. Škoda nevyužít (vstupné10 euro / osoba), však to prošustrujeme jinde :). Popojedeme metrem a podezřele lehce najdeme zastávku busu č. 24, kterým máme pokračovat. Plácáme se po ramenou, jak jsme úžasné, vše stíháme, do parku se podíváme, aniž bychom platily vstup. Už přijíždí bus, vysmáté nastupujeme, krásně to klape. Po nějaké době zkontroluji  GPS, kde se pohybujeme a za jak dlouho přijedeme k parku. 
Co to???
"Věrko, my jedeme sice správným busem, ale na opačnou stranu." Na další zastávce vystupujeme. Ranní klid, ještě je tma, k další autobusové zastávce musíme dojít pořádný kus. Loučíme se s volným vstupem, na bus čekáme 20 minut :( . 
Náladu nám ale nic nezkazí. K parku, jehož vstup se nachází kdoví kde, přijíždíme 10 minut před otvíračkou. S námi vystupuje dalších asi 15 lidí. Svižným krokem se vydávají všichni jedním směrem. My za nimi. Skupina začíná zrychlovat, sem tam někdo mírně popoběhne. My za nimi. Čelo skupiny nabírá tempo a davová psychóza zapůsobí. Dáváme se do rychlého pohybu, který se záhy mění v regulérní běh i když netušíme, jestli ti lidé náhodou nechvátají na šichtu nebo další spoj. Ve sprintu dáváme poslední zatáčku, sotva popadáme dech....a co to...fantastický východ slunce nad Barcelonou.
 Hurá, jsme tady! Ani jsme si nevšimly, že za námi zatáhli zábrany a park už jen za eura.
Nádhera, krása, fanatastické. Gaudí se tu vyřádil.
A zase platí, že fotky (tedy ty moje) jsou málo. Jeďte sem, Barcelona je přenádherná.
Fotek jsem viděla při plánování spoustu, ale pak když stojíte na místě....je to PECKA!
Za ranní sprint si zasloužíme odměnu. Není nad Věrku, která nosí kafe a vybírá zákusky.
V kavárně přímo v parku na sebe necháváme působit blahodárné slunce a nasáváme atmosféru. Mezi námi, park je dost rozlehlý a krokoměr už nám opět gratulovat k rekordu.
Jsme rády, že sedíme :).
A ještě foto u lavičky. Tahle je dlouhá 110 metrů a aby byla skutečně ergonomická, nechal Gaudí udělat sádrový odlitek sedícího nahého muže. Je zdobená keramickými úlomky a zároveň slouží jako zábradlí kolem centrálního náměstí.
Tady se fotí naprosto všichni, toš to my taky :).
Prolezly jsme všechna zákoutí neskutečně krásného parku a jedeme zpět busem č.24, poté přestup na metro. Ještě si uděláme zastávku u domů, které jsme viděly první večer. Jsme zvědavé, jak vypadají ve dne. Casa Milá. 
Casa Batllo, ve dne úplně jiný než jak jsme ho viděly v noci.
Oni i ty ostatní domy nejsou k zahození. 

Další těžký úkol máme před sebou. Ochutnat místní SangriiNázev je odvozen od španělského slova sangre (krev), poukazující na sytě červenou barvu, kterou způsobuje její hlavní surovina, červené víno. S ním jsou následně smíchány další ingredience: ovoce, džus, brandy, soda a koření. I s tím jsme se nakonec popraly.
Ještě potřebujeme něco  k večeři. Ten vzadu vypadá jako Polreich, nezdá se vám? Věrka se mnou drží basu a dá si také vegetariánský falafel. Já tohle jídlo zbožňuju.
Brouzdáme uličkami města a špekulujeme, zda nám vyjde další akce o které psali na ofiko stránkách Sagrada Familia. Večer se v katedrále koná mezinárodní mše, vstupné volné. Jak to funguje si moc nedovedu představit. Přesunuly jsme se k chrámu, vyfotily ho za světla a u kávy pozorujeme okolní cvrkot.
Kdy se lidé začnou na mši scházet? 
Budou to davy? 
Dostaneme se vůbec dovnitř? Netušíme.
A takhle vypadají nenápadné agentky v akci.
Půl hodiny před mší otvírají chrám, zvedáme se a jdeme na výzvědy. Pánové z ochranky jsou příjemní, na naši otázku ohledně  mše kynou rukou. Gesto si vysvětlujeme jako "Dámy, jděte dál". Procházíme stejně přísnou kontrolou jako na letišti. Na terase před kostelem se nás ujímá mladý muž a vysvětluje co a jak. Ač nerozumíme, usmíváme se a kýváme, tím nic nezkazíme. Řadí nás do špacíru, odhadem nás tu je 200.
Samozřejmě v tom rozrušení zapomenu na zákaz focení a jsem jemně upozorněna, že to nene. Ale to už nás vedou dovnitř. Pěkně v zástupu po dvojicích a tak jsme i usazeni do lavic, odhadem 500 lidí + dvě nevěřící rebelky. Začínáme se rozhlížet. Chrám je úžasný. To se musí vidět, píšu to opět, ale opět je to pravda.
Sedíme, ani nedutáme a jen doufáme, že nejsme sami, kdo neumí odříkat otčenáš. Mše - pro nás neopakovatelný zážitek, ta atmosféra, varhany, zpěv, ti lidé okolo, no síla!
Po mši, nevěřící nebo ateista, všichni tahají mobily a už to blejská. A my v tom rozpoložení zapomněly na selfie. Nevšední zážitek zakončíme jako drni, koupíme bagetu, sýr, lahev vína a to vše v posteli, ale řeči vedeme vysoce inteligentní, kór po tom víně.
NEDĚLE
Ctíme neděli, nikam nespěcháme, jen slunce nás tahá z postele. Dnes vyrazíme na pláž, ale oklikou.
Procházíme okouzlující gotickou čtvrtí.
Ty úzké uličky, domy, kašny, pítka, ....
Však  nás ta krása zmohla a tohle obrovské a luxusní karamelové kapučíno nás postavilo opět na nohy. Vidíte dobře, to dole je vrstva karamelu!!
Ještě se motáme labyrintem ulic.
Až dobloudíme k Vítěznému oblouku. Od něho vede promenáda k parku, kde místní tráví neděle (obchoďáky mají zavřeno).
 Tak se přidáme i my.
 K Barceloně patří moře a pláže, které jsou dnes plné lidí.
 K pláži patří hrady z písku a zmrzlina.
I nožky jsme smočily.
Projdeme dlouhatánskou pobřežní promenádou až do přístavu. V neděli odpoledne má volný vstup spousta muzeí a my využijeme to nejbližší. Museu Marítim - námořní muzeum s unikátní sbírkou námořních map a všeho ostatního, co má spojitost s mořem a mořeplavectvím. Opět ušetřených 10 euro na osobu. 
Sídlí v nádherné budově bývalé královské zbrojnice ze 13.st. Jenže my už sotva chodíme, hlad nás zavál do malinkého bistra, kde jsme zblajzly tu nejlepší polévku na světě. 
Krokoměr hlásí stovky kroků, dáváme klidovou pauzu na hotelu před další výpravou. Ta směřuje rovnou do baru. Pivo a k tomu jednohubky, tedy honosně nazvané mini-burgry. Že budou malé, jsme tušily, ale že budou ještě menší než malé, nás lehce překvapilo.
Poslední snídaně, něco dobrého do batůžku na cestu a jedeme na letiště.
A stejně, jako jsme přijely sem, tak i odjíždíme. Metrem, poté přestup na příměstský vlak R2 a s ním až na letiště.
Lítáme jen "nalehko" s batůžky :) a po Barceloně jsem nachodily hooodně kroků. 
A zde slíbený rozpočet:
Letenka Praha-Barcelona - Praha 1400 Kč/ osoba (pokud si nebudete rezervovat sedadla v odečtěte ještě 300 kč ).
Ubytování 4 noci / 1 osoba 1800 Kč

V MHD jsme projeli  každá 24 euro ( 2 x jízdenka T-10, ale dalo by se to zvládnout i s jednou)

Lanovka 9 euro / osoba 
Sagrada Familia, Park Guell a námořní muzeum - vstupy zdarma, ušetřených 45
Kolik se projí a propije...to už je na každém.

Barcelonu doporučuji, nádherné město a v lednu málo turistů, počasí také v pohodě. A že se nedomluvíte? Stačí úsměv a když by bylo potřeba nějaký překladač do mobilu bude stačit.  
Pobyt 9.1.2020 - 13.1.2020

Oblečte se se do luxusu s dámskou mikinou  Klára.  Šila jsem  z příjemného materiálu -  z počesané bavlny, který je nesmírně měkký, příjemný...