6.30.2016

Šiju průběžně a stejně jsem ve skluzu.

Prý chlapeček potřebuje.....něco s proužkou, něco s kapsičkou, něco s aplikací a nesmí chybět něco s autem :). To je snad v genech: kluci + auta.
Jenže chlapeček roste rychleji, než stíhám šít. Někdy to vypadá, že zimní bunda bude v březnu a tílka v září. A už vůbec nestačím všechno fotit, jelikož mě je to bráno přímo od stroje. Teď vyšlo šití i focení :).







Někdy si situace žádá eleganci. Rovnou jsem ušila krátkou i dlouhou verzi plátěných kalhot.
 A kdyby se, nedej bože ochladilo, chlapeček bude vybavený...stihla jsem ještě jedny dlouhý gatě a bundičku.



6.23.2016

Často se ptáte, jak dlouho trvá ušití kabelky.


Přiznám se, netuším, ale můžu to přeci změřit.
Čím začít?
Hledáním vhodné látky?
V e-shopech plním košíky látkami, pak zas vysypávám a tak dokola. Nabídka je úžasná a úměrně tomu trvá můj čas strávený výběrem. Dobře, tenhle čas tedy nepočítám.
Látky jsou doma, vybírám tvar kabelky a podšívku.
Vybráno a v tuto chvíli zapínám stopky .... jdu na to.
Stříhám výztuhy, vrchní látku, podšívku a koženku. Taky musím šmiknout materiál na kapsu lícovou a dvě vnitřní. A ještě proužky látky na zipová křidélka. A opět stříhám vše 2x - z vrchní látky i z podšívky.
Čekáte, že už budu šít? Kdepak, teď se bude zažehlovat výztuha. Na to mám prima pomocníka a není to manžel, ale žehlící lis. Stačí pořádně přimáčknout...a je hotovo. Když tak o tom přemýšlím, šlo by to možná udělat i s manželem :) :) .

No sláva, sedám k mašině a s chutí šlapu na pedál. Sešívám vyztužené vrchní díly s koženkou. Ještě prošít z líce, ať se to líbí. Jo a nejdříve ještě přesně seříznu, aby i šití bylo tip ťop.

Židli jsem ani nezahřála a jdu pokračovat ručním šitím. Tuto činnost  zařazuji mezi  krajně neoblíbené. Brrr, tahle jehla není zrovna moje kamarádka a tak alespoň při šití s ní sním o lahodné kávě, třeba se zmrzlinou nebo vaječňákem...


Těch pár stehů v ruce jsem přežila, cedulka drží a myslím, že si zasloužím odměnu. Takže jakou?? Jo a vypínám stopky.

Hmm....klasika - turek to jistí!
Nadopovaná kofeinem sedám ke stroji, zapínám stopky, jen musím ještě vyměnit černou niť za červenou. Tím si vždy potrénuju trpělivost. Do ouška jehly se trefím na 4-50 pokus.
Při xtém pokusu zuřivě zastřihávám niť a snažím se koncentrovat na to nic, kterým mám prostrčit niť. Barevné nitě měním často, čili i navlékání nití si zopakuji dost a dost a málo co mě pak vyvede z míry :).
Šiju kapsy, zažehluju kapsy, prošívám kapsy, přišívám zip na kapsy, přišívám ozdobný pruh na kapsy, přišívám kapsy.
A není náhodou doba oběda? Vypínám stopky.  Odbíhám od šití chystat něco ... co lednička dá. Zeleninu máme, tak i oběd bude :). Sláva.

Také máte pocit, že jsem vlastně ještě nic neušila? Že jen piju kafe, cpu se a práce žádná? V této fázi i já začínám o sobě pochybovat. Ale po výborném obědě vidím vše růžově :). Jde se pokračovat v šití. Ještě prohodit nitě ..... na kolikátý pokus asi?
Kapsa na vrchním díle už je skoro hotová....jenže co to?
Poslouchám. Stroj nevrní, má divný zvuk. Už se nedivím chlapům, že podle zvuku motoru v autě poznají, že něco není v pořádku. Mám to stejně. Odkládám látku, musím mrknout do mašiny. Bude stačit promazat? Uvidí se.
Paráda, stroj už krásně přede a kapsu mám  hotovou.











Šít bílou látku červenou nití není možné, opět tedy trénuji svoji svatou trpělivost a snažím se narvat niť do stále menšího a menšího ouška u jehly (alespoň mě se zdá, že se pořád zmenšuje).
Mám sešité oba korpusy tašek, odšívám růžky. Snad už se nebudu ani zmiňovat o tom, že OPĚT  měním nitě.


Už mě z toho zvoní v uších.....Nene, kamarádka se stavila na kávičku. Vypínám mašiny a relaxujeme řešením důležitých problémů :). Všechno vyřešené a já pokračuji v práci.
Toto bude zapínání na tašku.....před ušitím
                                                                        ...a ušité.


No a co zbývá? Prohodit nitě (hahaha) a ušít poutko na držák popruhu.


Jo a taky průběžně dochází spodní niť. Nevím, jak je to možné, ale dojde VŽDY těsně před došitím...to je pech. Naštěstí jsem trénovaná v trpělivosti!!
 Tašku obrátím, prošiju, našiju přezku na popruh a je hotovo.



Kontrasní podšívka, kapsy obšité černým proužkem. Novinový design na látce se mě moc líbí.
                   Jééééé.......a kam jsem dala ty stopky??????? 
                                                     Tak to vyšlo asi na půl dne :).














6.07.2016

Znáte tetu?




Ne? Ani já ne. Je to totiž teta mé zákaznice. A není to jen tak nějaká teta, ale teta, která je úžasně akční, cestovatelská, odvážná jako kočka a moudrá jako sova.
Zakázka zněla: cestovatelská sada.
Hledáme vhodnou látku, kočky zavrhujeme, sovy vítězí.
Jedna větší taška na cesty s odnímatelným popruhem. Druhá menší, když třeba půjde teta s vnoučaty na zmrzlinu. Aby to ladilo,  nesmí chybět peněženka to je jasný.
Zvenčí kapsy, uvnitř kapsy - větší, menší, na zip a volně přístupné. Kapsy pomáhají udržet pořádek v kabelce. Samozřejmě, že realita je úplně jiná :). Nebo vy máte v kabelce pořádek?
Takto je připravená peněženka na kompletaci a takto se s ní peru při sešívání. Natlačit ji pod šicí patku je někdy opravdu velký výkon a to se hned běžím odměnit něčím sladkým.








Zabaleno, odesláno a teď čekám, co na to všechno teta?
Co když je to "velká divočina"?
Co když se ji vůbec nelíbí textilní kabelky?
Co když má ráda sovy, ale proboha ..... na kabelce???

A pak přišla odpověď od milé zákaznice:
"Soví rodina udělala obr radost! Povedly jsme se;), teta už plánuje, co si do které tašky zabalí a kam si kterou vezme. Řekla, že má krásně okatý komplet;). Jeste jednou tisíceré diky!"

Jupí.....dopadlo to výborně a naopak, to já moc děkuji :)



Oblečte se se do luxusu s dámskou mikinou  Klára.  Šila jsem  z příjemného materiálu -  z počesané bavlny, který je nesmírně měkký, příjemný...