Přeskočit na hlavní obsah

Úklid v dílně a duši.

Úklid je nutný, to je jasná věc. Jak doma, tak v duši nebo třeba v šicí dílně. Při šití stále něco vytahuji a v zápalu práce to nestíhám uklízet a chaos se hromadí a hromadí. Kór v prosinci. Makala jsem na zakázkách, ve volných chvílích motala cukroví a tak nezbývalo nic jiného, než na Štědrý den  prostě zavřít dveře šicí místnosti a zkusit, jestli funguje přísloví - co oči nevidí, srdce nebolí. 
Do čistky jsem se pustila až po vánocích. Stačilo pár pytlů, nelitovat kdejaký ústřižek odkládaný s tím "někdy se hodí". Do nového ruku přeci vykročím s čistým ... stolem!
Při práci potřebuji mít vše po ruce a na očích. Jenže toho kafe, co jsme do sebe museli nalít. A sklenice se úžasně hodí na karabiny, posunovače atd. Manželovi lezou jogurty už i ušima, ale malé skleničky jsou skvělé  na zipové jezdce, rozdělené pěkně podle barviček. Každá"serepetička" má svůj pokojíček. Přehledné a praktické.
Já normálně špendlíky ze země "luxuji" magnetem. Ideální taky na pinzety, skřípačky atd.
Spodních cívek mám hodně, skoro pro každou barvu. Uložené jsem je měla všelijak, nakonec se osvědčilo mít je  prostě nasunuté na tyčkách, hned vedle stroje. A pořád potřebuju tužky, metr, pravítka, stuhy...
Dílna srovnaná a teď ještě ten pořádek v duši. Nepomůže vysavač, savo, igelitový pytel ani krabičky, kam bych vše nepotřebně-potřebné odložila a zavřela.

Co tedy s tím?
Jak pečovat o svou duši? Možná úplně jednoduše.
Mám štěstí, že to co dělám je i mým velkým koníčkem a pořád mě to moc baví (díky vám!!).
Být pozitivní, dělat něco (nebo cokoliv) pro svoje zdraví ( inspirace).
A opět podniknout výpravu na kole, jako byla třeba tato.
Vyrazit poznávat cizí země jako vloni.
A trávit co nejvíce času se svojí rodinou.




Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

Oblečte se do luxusu.

Oblečte se do luxusu s dámskou mikinou  Klára.  Šila jsem  z příjemného materiálu -  z počesané bavlny, který je nesmírně měkký, příjemný na dotek a lehký, že budete mít pocit, že nosíte obláček. A přitom vás bude mikina bude  hřát i v těch nejchladnějších dnech. Zajímavý detail - límec, který je výjimečný svojí praktičností a komfortem. Vysoký límcem, který dokáže ochránit Váš krk před chladem a větrem, přitom však neškrtí a je příjemně volný. Límec je navíc doplněn o praktické šňůrky, které umožňují individuální nastavení výšky límce podle vašich potřeb a přání. Samozřejmostí jsou p raktické kapsy . Dokonalý kousek do Vašeho šatníku, který Vás nejen zahřeje, ale poskytne i dokonalé pohodlí během celého dne, ať už jste doma, na procházce nebo na kávě s přáteli. Její  univerzální design  je vhodný pro každou příležitost a lze ho snadno kombinovat s jakýmkoli outfitem.  koupíte  ZDE :  https://www.maraka.cz/damske-mikiny/  ...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).