Úklid v dílně a duši.

Úklid je nutný, to je jasná věc. Jak doma, tak v duši nebo třeba v šicí dílně. Při šití stále něco vytahuji a v zápalu práce to nestíhám uklízet a chaos se hromadí a hromadí. Kór v prosinci. Makala jsem na zakázkách, ve volných chvílích motala cukroví a tak nezbývalo nic jiného, než na Štědrý den  prostě zavřít dveře šicí místnosti a zkusit, jestli funguje přísloví - co oči nevidí, srdce nebolí. 

Do čistky jsem se pustila až po vánocích. Stačilo pár pytlů, nelitovat kdejaký ústřižek odkládaný s tím "někdy se hodí". Do nového ruku přeci vykročím s čistým ... stolem!

Při práci potřebuji mít vše po ruce a na očích. Jenže toho kafe, co jsme do sebe museli nalít. A sklenice se úžasně hodí na karabiny, posunovače atd. Manželovi lezou jogurty už i ušima, ale malé skleničky jsou skvělé  na zipové jezdce, rozdělené pěkně podle barviček. Každá"serepetička" má svůj pokojíček. Přehledné a praktické.

Já normálně špendlíky ze země "luxuji" magnetem. Ideální taky na pinzety, skřípačky atd.

Spodních cívek mám hodně, skoro pro každou barvu. Uložené jsem je měla všelijak, nakonec se osvědčilo mít je  prostě nasunuté na tyčkách, hned vedle stroje. A pořád potřebuju tužky, metr, pravítka, stuhy...

Dílna srovnaná a teď ještě ten pořádek v duši. Nepomůže vysavač, savo, igelitový pytel ani krabičky, kam bych vše nepotřebně-potřebné odložila a zavřela.

Co tedy s tím?
Jak pečovat o svou duši? Možná úplně jednoduše.
Mám štěstí, že to co dělám je i mým velkým koníčkem a pořád mě to moc baví (díky vám!!).
Být pozitivní, dělat něco (nebo cokoliv) pro svoje zdraví ( inspirace).
A opět podniknout výpravu na kole, jako byla třeba tato.
Vyrazit poznávat cizí země jako vloni.
A trávit co nejvíce času se svojí rodinou.