Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou.
Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :).
Nejčastější dotazy:
Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem.
Jéé a kolikatery máte boty? Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :).
A kolik máte oblečení? Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak.
...a o dalším se dočtete v článku :).
Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod.
Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.
Díky tomu jsme nemuseli přespat v Bratislavě a ušetřili za ubytování. Tedy povím vám, to je zážitek. Kupé pro 4 osoby má celkem logicky 6 lehátek. Dolní je dost stísněné, horní zas mega vysoko, hupsneme na prostřední. Ujal se nás stevard, podal info, a ráno že nás přijde vzbudit. Vaří kávu, snídani atd...Jo a možná k nám ještě někdo přibude. Taky že jo. V noci ťuky ťuk a chlapa už jsme měli v kupé.
Příjezd do Bratislavy v 6.00 hod. Do růžova vyspané se přesouváme z nádraží městskou (č. 61 za 0,9 eu) na letiště akorát dvě hoďky před odletem. Krásně to klape.
Přistáli jsme na Kypru ve městě Paphos. Konečně teplo a sluníčko :).
Teď se ještě vymotat z letiště, najít bus, který by měl jet do centra.
Nakonec to bylo jednoduché, stačí jít s davem.
Jak už to na letištích bývá, autobus nelze přehlédnout. Prostě vylezete před halu a tam čeká bus č.612 který jede jen do centra, tak i bez angličtiny to dáme. Lístek za 1,5 eu / osoba.
Vystupujeme na autobusovém nádraží Kato Paphos, konečná v přístavu Harbour.
Pokud cestujeme na vlastní pěst, snažím se získat co nejvíce informací předem doma. Na místě bez znalosti angličtiny už pak horko těžko rukama nohama. Týdenní karta za 22 euro/ osoba (děti zadara) a možnost neomezeně jezdit třeba až do cca 30 km vzdálených míst. Jinak jedna jízda 1,5 eu, denní 5 eu. Kupujeme kartu a vyhlížíme bus č. 615 (směr Coral Bay) kterým budeme ode dneška jezdit často.
Jo! Zvládli jsme to! Bez delegáta za zády a s nulovou znalostí angliny jsme na místě a jdeme se ubytovat.
Ubytování rezervováno přes booking, apartmán s balkónem, kuchyní, bazénem. 7.080 Kč/ 3osoby na týden.
Další požadavek byl prodejna potravin (obchod byl přes silnici, otevřeno každý den), blízkost autobusové zastávky ( 5 minut) a pláž.
Coral Bay, krásná pláž s jemným pískem, křišťálovou vodou a pořádnými vlnami. Vzdálenost 14 minut pěšky nebo jednu zastávku HMD. Voda akorát na osvěžení, venkovní teplota příjemná na cestování.
Ubytujeme se a hned vyrážíme na první výlet.Ten se nabízí sám - přístav v Paphosu a zkouška karet.
Symbolem je středověká pevnost, postavená roku 1592 Turky. Jde se tam.
Za 2 eura můžete vystoupat až nahoru a užít si tak nádherný výhled na město, přístav a moře.
I uvnitř je něco k vidění :).
Protože nám vyhládlo, vybíráme nějakou delikatesu. No ale tyhle potvůrky tedy nemusím.
Končí to v příjemné přístavní restauraci řeckým salátem a pizzou. Což tedy moc stylové není, ale my už hlady nevidíme.
Posilněni jdeme na průzkum vykopávek u přístavu. Vstupné 4 euro. A je to tedy velká pecka! K vidění jsou zde ruiny antického města, z něhož se podařilo dochovat základy několika honosných vil, které byly pečlivě zrestaurovány a v nichž dnes můžeme obdivovat impozantní římské podlahové mozaiky, pocházejících z 2. století n.l.
Fantastické. Byly objeveny náhodně v r. 1962 během stavebních prací.
Odeon, tedy amfiteátr, pocházející rovněž z 2. století po Kristu, nad nímž se hrdě tyčí maják.
Vše tu nádherně kvete, tedy skoro vše :).
A když Max objeví mega velké pampelišky, zkouší je rozfoukat.
My jsme už pořádně ušmajdené, ale chlapeček je k neutahání. Nadšeně chce projít celý park křížem krážem. Uf. Čím se to dítě vypíná??
Divíme se, že ho baví chodit po rozvalinách.
Kdoví jak to vypadalo v celé kráse...
Druhý den opět využíváme předplacené týdenní karty MHD na další výlet.
Z přístavu odjíždí bus č.631 tam, kde se z mořské pěny zrodila bohyně lásky a krásy Afrodita. Zátoka Petra tou Romiou. Kolikrát obeplave žena tu tmavou skálu, o tolik let omládne. Byla jsem rozhodnutá udělat 10 koleček. Jenže foukalo a prý tam jsou i nebezpečné proudy, tak jsem alespoň smočila nohy.
Fotíme jen na mobil, který nedokáže zachytit nádherné barvy moře, oblohy a skal.
A taky nedokáže zachytit ten pořádný vítr a divoké vlny.
Max si najde všude nějakou práci.
A protože se sluníčko zrovna schovalo za mraky, tak jsme jedno poskládali.
Do odjezdu autobusu ještě zbýval čas, vydali jsme se tedy do pořádného kopce na vyhlídku.
Naučnou stezkou se spousty bylinek, hmm - tam to vonělo.
A ještě foto pěkně z výšky.
Stihneme frappé, přijíždí bus a my se vracíme zpět.
Cestou na ubytko neodoláme zastávce v plážové restauraci, kde obsluhovala příjemná Slovenka.
Pivo nebo drink?
Vítězí pivko a servírka nám doporučí vegenskou chuťovku.
Výhled na moře, blahodárné slunce...vychutnáváme si pohodu.
Někdy je cesta na hotel dlouhá, palačinky a zmrzlina se musí ochutnávat všude a často.
Plánujeme další výlet, jsme tu týden, stihneme toho opravdu dost.
Autobusem č. 616, který máme stále v ceně, jedeme k vraku lodi EDRO III. No, zastávka busu je asi 2 km od lodi, tak nás ještě čeká cesta pěšky okolo banánových plantáží.
Už....vidíme loď a divoké modré moře.
Máme dojem, že si na vrak můžeme sáhnout, jak je blízko u břehu. Ještěže máme krásné počasí, jinak by to tu působilo asi pochmurně.
Vlny bombardují loď i břeh.
Kapitán prý loď opustil, až když bylo určeno, co s lodí bude.
Loď s názvem EDRO III, pod vlajkou SIERRA LEONE, vydala signál v 06:10 dne 8.12.2011 a upozornila na mechanické potíže. Poté narazila na skály podmořských jeskyní, kde zůstala dodnes. Od té doby se pokoušeli o přesun, ale nebylo to prý z mnoha důvodů možné.
Potřebujeme se vrátit zpět na hlavní silnici k autobusové zastávce. Je teplo a představa šlapání 2 km zpět do kopce nás přivede na myšlenku si něco stopnout :). Zastavuje hned první auto, milá paní v kabrioletu. Když ale vidíme, že musí upravit vnitřní prostor auta, aby bylo kam se posadit, přesvědčujeme ji, že nás brát nemusí. Ona zase přesvědčuje nás, že nou problem. Tak se s chutí svezeme. Busem pokračujeme na konečnou k poutnímu místu Agios Georgios.
Agios Georgis Pegeia - raně křesťanská bazilika a lázně, oboje z 6. století. Byly vykopány v 50. letech. Pozdější vykopávky odhalily pozůstatky rozsáhlého osídlení z římského a raně křesťanského období.
A zas vykopávky a mozaikové podlahy. Max je ve svém živlu.
Nemůžeme věřit, že čtyřletý kluk bude unešenej z rozvalin :). Nespěcháme, všechno prolezeme.
Malý přístav pod kostelem.
A opět přenádherné vyhlídky.
Pak jen sedíme a "čumíme", tenhle pohled je pro nás vzácný, když v Čechách nemáme to moře.
Cestou zpět si ještě uděláme zastávku ve vesničce
Peyia. Ve stínu starých stromů se nachází příjemný park. Je tu ohromná kašna, která byla zdrojem pitné vody až do roku 1956.
. Voda do ní byla zachycována ze skály.
Pro nás neobvyklé pohledy na stromy plné pomerančů a citrónů :).
Kostel zavřený, vítězí pauza.
Myslím, že v této kavárně se moc turistů nezastaví. Koupily jsme si frappé a Max dostal od starého kavárníka čokoládu.
Domů se nám ještě nechce a tak malá procházka v našem okolí.
Obří ibišek :) :).
Všude barvy a spousta květů.
Ráno opět plánujeme výlet, moře odsouváme na později. Paphos - zatím jsme byli jen v přístavu, láká nás ještě staré centrum. Z přístavu se busem č.618 přesunujeme na druhé nádraží Karavella. Odtud jezdí meziměstské autobusy.
My se ale prozkoumáme okolní ulice. Jo, krejčovská dílna, to mě zajímá, nesměle nakukuji. Stejnej bordej (samo že pracovní) jako v té mé.
Pilně se tu pracovalo na úpravách pěší zóny, chodníků, domů.
Omrkly jsme příjemné obchůdky.
Prolezli tržnici se suvenýry.
Nemohli jsme vynechat starý Haman, bohužel nepřístupný.
Ztratili jsme se v Ivis Maliotou Parku.
Příjemný chládek, klid, opět nikam nespěcháme, užíváme si společný čas a pohodu.
Jenže - už by bodla nějaká sváča. Náhodou narazíme na Papantoniou Bakeries, které znám ze Soluně. Síť pekáren s rychlým a chutným občerstvením, dobré hotovky, luxusní dezerty za příznivé ceny. Ještě jsme se tu stavili několikrát.
Z přístavu na hotel jedeme č.615 a protože je ještě krásně, dojedeme na konečnou a na "naši" pláž přicházíme z opačné strany.
Brouzdáme příjemným pískem, necháváme si omývat nohy vodou a tváře vystavujeme slunci.
Vlny jsou pořádné, neodoláme a končíme v nich.
Chceme program uzpůsobit čtyřleťákovi, aby ho to bavilo. Takže večer otázka: "Město nebo pláž?" Max začne poskakovat zatím co my si masírujeme unavené nohy (denně nachodíme v průměru 10 km a jsme docela KO). Takže poskakující Max vykřikuje:"Město, město!" Cože??
Ráno tedy vstáváme dřív, čekají nás dva přestupy. Jenže HMD nejede a nejede.
Máme v plánu navštívit hlavní město
Nikósii a pokud nestihneme navazující spoj, budeme čekat dvě hodiny na další bus a naše brzské vstávání padne vnivěč. No, konečně přijíždí č.615, tím do přístavu, pak č.618 na autobusák Karavella.Odtud odjíždí Intercity do Nicósie v 9.00 hod.
Jsou to nervy, přijíždíme v 8.59.
Dvě hodiny cesty, na jedné straně hory, na druhé moře. Vystupujeme ve městě, které je stejně jako ostrov, rozděleno na jižní a severní část. Ta severní spadá pod tureckou nadvládu. Vztahy mezi Kypřeny a Turky jsou tak složité, nějak se nemají rádi.
Autobusák v Nicósii a místo z něhož budeme odjíždět zpátky.
Co nás tu čeká? Příjemný stínek, žádné davy a lákající restaurace.
Jednu si vybereme a než vyrazíme do turecké části města, posilníme se.
Není problém se tu najíst vegetariánsky, což oceňujeme.
Milá pozornost podniku - panna cotta, děkujeme.
Přecházíme do turecké části nikosijskou nákupní ulicí Ledra. Do roku 2008 ji dělila dvojitá zeď. Vojáky s ostře nabitými samopaly hlídkujícími mezi pytli s pískem a ostnatým drátem vystřídali pracovníci pasové a celní kontroly s razítky.
Slušná fronta, kontrola u Kypřanů v pohodě, Turci nespěchají, fronta se prodlužuje :(. Přísný zákaz focení, neriskuji. Pasy do kukaně, pasy z kukaně a jsme v Turecku.
Uličkami starého města jdeme k mešitě.
Mešita Selimiye postavena v letech 1209 až 1325.
A pak se vzdalujeme mimo centrum do ulic, kde žádného turistu nepotkáme.
Severní Kypr je protipólem Kypru na jihu, tady jsou živé turecké tradice.
Prázdné ulice, ale dveře do domů otevřené, nenápadně nakukujeme přímo do "obýváku",vidíme děti a ženy.
Prázdné, zchátralé domy po násilném vystěhování Řeků ze současné turecké části.
Křivolaké uličky, těžko odhadujeme, kde se ještě bydlí.
Ne, ten chlapeček není unavený, jen to na nás hraje :). Každý den s námi nachodil v průměru 10 km, je to borec.
Vracíme se do centra. Büyük Han - nádherně zrekonstruovaný karavanseraj. Byl postaven v roce 1572 a sloužil jako útočiště pro cestující, bohaté obchodníky. Nyní zde v původních pokojích pro hosty nalézáme spoustu restaurací a obchodů se suvenýry, tradičním tureckým zbožím, galerie a kavárničky.
Pro mě překrásné místo s úžasnou atmosférou. A z Maxe se stává nadšený nákupčí suvenýrů.
Prolejzáme všechno, jak je našim zvykem a u jedné zajímavé budovy s krásnou zahradou Max potřebuje na WC. No, kdy se vám to stane, že vás na záchod labyrintem chodeb vede ochranka, decentně čeká a pak zas pod dohledem odvede ven. Aha, budova soudu :).
S Nicósií se loučíme a autobusem frčíme zpět.
Ještě jsem vám neukázala, jak vypadá městská pláž veškerým zázemím přímo v Paphosu.
Takovéhle jsem tam zažili vlny.
A takhle příjemně se tu hovělo.
Autobusová zastávka, nevíme jak se jmenuje. To je negativní. Víme ale jaké autobusy zde zastavují. To je pozitivní. Jenže nevíme v kolik hodin. To je negativní. V infocentru jsme sice vyfasovali jízdní řády - to je pozitivní, ale je tam jen čas odjezdu z autobusáku a dál NIC! To je negativní! Prostě se nedozvíte, v kolik jede třeba z deváté zastávky...no,dá to práci být pozitivní :)!
Poslední den žádná válečka na pláži, Maxmilián touží objevovat, musíme na další výlet. Ten kluk nám dává dost zabrat 😉. Proč nechce k moři? Nebo alespoň bazénu?
No nic, jedeme opět 615 do přístavu, tam přesedáme na 618 a ještě máme chvíli čas do odjezdu 604.
Využíváme ke kávě mezi místními staříky. Sedí, pozorují okolí, povídají, pijou kafe.
Nás čeká klášter Agios Neophytos. Je zasvěcen kyperskému světci, který zde v roce 1159. Poté zde další poustevníci žili v jeskyních ( přístupné) , které byly vymalovány svatými obrázky.
Za klášterem jsem objevili cestičku kamsi nahoru....no ty výhledy byly opět super.
Malé občerstvení v terénu.
Zpátky ke klášteru.
Zatím co chlapeček maluje umělecké dílo,
my si vychutnáváme kávu.
A protože toho ten malý neutahánek nemá dost, cestou na ubytko vystupujeme u Královských hrobek
Na obrovské ploše je takovýchto "děr" ,větčích či menších, několik. Hrobky jsou vysekány ve skále a pocházejí z helénského a raně římského období.
Některé z nich napodobují domy s místnostmi a pohřební komory mají otevřené do atria se sloupořadím.
A jsou asi takhle velké.
Nekropoli tvoří fascinující systém jeskyň a skalních hrobů (3. st. př.n.l. až 3. st. našeho letopočtu)
Hrobky dokonale splývají s okolím a vida, najednou schody a musíme dolů. Pro Maxe dobrodružství, všude chce jít. My po týdnu "dálkových" pochodů, servané jak borůvky, následujeme našeho vůdce.
Nemá rád naše stále focení, ale tady najednou povídá: "Maminko, vyfoť mě". Toš se mu to asi fakt líbilo.
Jinak nejoblíbenější Maxovi činosti: zapalování svíček v kostele.
Nakupování suvenýrů :).
Objímání soch.
A stavění potoků na pláži.
Odlétali jsme v 6.30. V tuto dobu bohužel ještě nejezdí HMD, to znamená využít taxi. Ceny se pohybovali okolo 35 - 40 euro. My jsem se nakonec domluvili s příjemnou paní za 30 euro(uměla rusky-stejně to bylo houby platné, jsem si akorát vzpomněla na spasíbo a charašó). Zapsala si nás do nějakého pochybného sešitu, no.. trochu jsme měla obavy. Ráno přijela o 5 minut dřív a včas nás dovezla na letiště.
Po pohodovém letu čekáme v Bratislavě lehce zmrzlé asi půl hodiny na vlak do Pardubic.
Moc děkuji dceři a vnoučkovi, jsou úžasný parťáci, kteří si umějí užívat každou chvilku.
Trochu matematiky:
letenky se dali koupit od 1200 Kč, levnější byly třeba od středy do středy. My jsme měli tentokrát pevný termín od soboty do soboty, ale i za 2.000 Kč na osobu je dobrá cena. V ceně je příplatek za rezervaci sedadel, který není povinný (pokud vydržíte sedět bez sebe, ušetříte).
letenky 6.000 Kč / 3 osoby
lístky na vlak (jedna cesta lůžkovým vozem) 2.500 Kč / 3 osoby
ubytování 7 nocí 7.080 Kč / 3 osoby
taxi + týdenní jízdenky 1.900 Kč/
celkem 17.480 Kč / 3 osoby
Týden u moře za 5.826 Kč + jídlo, které je mírně dražší než u nás. My se na "dovolené" chováme jako doma, kde také nechodíme každý den do restaurace na jídlo.
Užitečné odkazy:
Autobusové spojení po ostrově
zde.
Pekařství s občerstvením
tu.
Něco o Kypru mrkněte
sem
Levné letenky
tady
Vloni jsme ve stejné sestavě byli na Kosu, více tady
Nebo jsme se také vydali na kolech k moři klik.
