Tentokrát jsem se sekla.

Ve schránce mail od stálé zákaznice a v něm přání ušít kabelku:

"Barva je mi vcelku jedno, nějaká pěkná, samozřejmě. Může být i kočkatá nebo sovičková, puntíkatá nebo čtverečkovaná, modrá nebo zelená, černá nebo bílá. Ale rozhodně zase ta nejkrásnější, jako vždy:)."

A teď babo raď. Tohle si netroufám rozhodnout, posílám zpět fotky látek a tipuji, jak to asi dopadne. 

Joj, trochu překvapení, vyhrály barevná peříčka. Látka je nádherná, pestrá. Teď ještě nakombinovat s koženkou, aby kabelka lahodila oku mé milé zákaznici, aby ji ráda nosila a nevisela smutně na věšáku (samozřejmě kabelka). 

Můj favorit je jasný, užuž skoro stříhám....jen pro jistotu vyfotím a posílám kombinace k poslednímu odsouhlasení. 

Růžová?

Oranžová?

Modrá?

Kterou byste vybrali vy? 

Jasně, každá má něco do sebe.

Netrpělivě čekám na odpověď. 

Tuhle jsem však nečekala:

"Juchůůů, jednoznačně růžová!"

Dobrá zpráva pro všechny příznivce růžové...už se ji nebudu bát použít :)!

Udělejte radost rodičům a vezměte je na výlet...třeba do jejich rodiště.

Moje maminka je "holka od Macochy", jak s oblibou říkával taťka.

Jednou za čas se ozve volání rodné hroudy a my "musíme" s mamkou  na výlet tam, kde prožila dětství. Já mám tyhle návraty v oblibě. Před pár lety jsem se intenzivně věnovala rodinné genealogii, velmi zajímavý koníček. Když v archivu otevřete starou matriku, listujete a rodinné puzzle pomalu zapadají do sebe a nebo se naopak vše totálně zpřehází....úžasné!! Vracela jsem se z těch výjezdů po archivech nadšená, doma pak třídila zápisky, fotky, myšlenky. Pro mě je důležité znát historii svého rodu, ale o tom někdy příště :).

Maminčina kamarádka ze školních let nás už očekává. "Holky" mluví, vzpomínají, probírají život. Popíjíme kávu, cpeme do sebe výborné koláčky a já jsem jedno velké ucho. A vyplatí se - odhalíme malou záhadu. Podle záznamu v Knize oddaných proběhla svatba mých prarodičů až 14 dní po narození mé maminky. Proč? Jaký to mělo důvod?

Budoucí tchyni se prý nevěsta nelíbila a tak moje babička těhotenství tutlala, nikdo netušil, že čeká mimčo. Když porodila, tchyně musela povolit a konaly se současně křtiny i svatba. A právě z takových střípků se skládá rodinná historie. Jen už se nedovím, jak to prožívala osmnáctiletá holka, která čekala první dítě a netušila, jak vše dopadne.

Zapomenutá, chudá vesnička uprostřed Drahanské vrchoviny. Drsná a zemědělsky málo výnosná oblast a i proto se rodina mé maminky později stěhuje do Čech. Procházíme vesnicí, mamka si oživuje minulost a my posloucháme. Trochu mně z toho běhá mráz po zádech....ta doba se zdá tak vzdálená, a přitom co to je 60 -70 let zpátky? Děti běhaly bosy, hrály si v potoce, nikdo si jich moc nevšímal a stále měly trochu hlad, vypráví mamka.
Hledáme studánku, kam chodila  jako malá holka. Mám pocit, že jsme zapomněli (bohužel) pít čistou, pramenitou vodu. U studánky nacházíme připravené hrníčky, "obyčejná " voda chutná skvěle, sedíme ve stínu stromů a čas nějak zpomaluje.

Sundáváme boty, brouzdáme potůčkem, povídáme si - úplně obyčejné radosti, které se nedají koupit.

Po ubytování  v penziónu ještě dlouho do noci řešíme rodinnou minulost.

Druhý den máme v plánu výlet do Punkevních jeskyní.  A jak jsme řekli, tak jsme udělali :).
Vláček, lanovka, propast Macocha...klasika v Moravském krasu, kterou nemůžeme vynechat.

Víkend se nám vydařil.
Ale nejvíc nás těší, že jsme udělali radost naší báječné mamince-babičce a už i prababičce a alespoň na chvíli ji "vrátili" do dětství. Svět se točí stále rychleji, věčně nestíháme. Právě proto je důležité přibrzdit a udělat si čas pro své blízké.

Jo, my si to umíme užít, více zde :).

Když se potřebuji odreagovat...

třeba od šití taškobatohů, pustím se do malých projektů. Potřebuji jednou, dvakrát střihnout, 

párkrát  šlápnout na pedál u stroje a mít hotovo. S taškobáglama to bývá na delší práci.

Tyhle penály šiju ráda kvůli zajímavému tvaru. A použít lze na cokoliv...na tužky, šminky, brýle.

Cestovní nebo výletní peněženka má nezastupitelnou úlohu: nezabere místo, 

vejde se do ní karta, občanka, kartička pojištěnce, drobné ale i papírové peníze. Aby nehrozila ztráta, můžete ji za poutko připnout třeba ke klíčům. A ještě se moc líbí všem dětem :).

Taky mám jednu a byla se mnou na všech cyklovýletech. 

Třígenerační cyklo tým na výletě.

Předpověď počasí na neděli hlásila ideální výletní teploty. To se musí využít. A tentokrát nepojedu sama, ale... hurááá, budeme tři. Mezi námi, když totiž cestou můžete někomu říct: 

"Hele, to je krása," 

tak ta krása se stane prostě ještě krásnější, kopce jsou mírnější, zážitky intenzivnější, káva chutná lépe a když špatně odbočíte, může za to ten druhý, to je jasný:). 
Náš třígenerační cyklo tým si popojede vlakem, aby se všechno stihlo. Itinerář máme totiž nabitý.

Na nádraží ve Staré Pace pokladna zavřená, ale automat na kafe funkční.

A proč pořád jezdíme tím vlakem? Třeba proto, že si v autě takovouhle pohodu udělat nemůžeme.

Výlet vlakem stál 320 Kč a mohlo by jet až 5 osob bez ohledu na věk (více zde jízdenka EURO-NISA-TICKET). My jsme si ještě připlatili  90 kč/1 kolo....no nekupte to za ty prachy :).
Vlak nás vyplivl za Žitavou na zastávce Hirschfelde a natěšeně vyjíždíme. 

Šlapeme podél Nisy klidnou přírodou, najednou někde nad námi rachot a k velké radosti Maxe frčí po mostě vlak.  

Cyklostezka Odra - Nisa začíná být stále sympatičtější :). U bývalého mlýna občerstvovací stanice. Sice jsme zatím ujeli jen pár kilometrů, ale to nám nebrání tuto výzvu přijmout, sesednout z kol, dát si kafe a ochutnat třeba zmrzlinu.

Romantickým údolím přijíždíme k ženskému klášteru Marienthal. Než se půjdeme kochat, nejdříve je nutné se zhoupnout a prozkoumat dětské hřiště. 

Klášter byl založen roku 1234 českou královnou Kunhutou a jedná se o nejstarší nepřetržitě existující konvent cisterciaček  na německé půdě.

Až sem sahala voda v roce 2010, ale teď už je všechno opět krásné. Maxovi se nejvíc líbil miniatura celého komplexu. Na poutníky tu jsou připraveni a tak se opět občerstvujeme.

Chlapečkovi slibujeme obří rypadlo a když už se k němu blížíme, Max se rozhodl, že si dá "dvacet". 

Než dojedeme k jezeru, koukáme na to monstrum, které mimochodem můžete celé prolézt. Obří rypadlo těžilo hnědé uhlí do roku 1994, pak byly potřeba nějaké úpravy a v roce 2002 se začal bývalý lom napouštět vodou. Zaplnění trvalo až do roku 2013. Největší hloubka 72 metrů, velikost asi  jako naše čtyři Mácháče. 

Okolo Berzdorfer See vede super cyklostezka (vhodná i na brusle) a hlavně tu najdete krásné koupání v čisté a překvapivě teplé vodě. My piknikujeme přímo na pláži, pak odpočinek, test vody a prolejzaček.

Pokračujeme romantickým údolím stále kolem Nisy. Že se blížíme k městu Görlitz poznáme podle parku, který byl založen 1833. Podjíždíme viadukt z roku 1847, který je 475 m dlouhý a 35 m vysoký. V roce 1945 byl vyhozen do povětří a v 50. letech znovu postaven.

Görlitz / Zhořelec byl roku 1329 přičleněn ke Království českému a za vlády  Karla IV. se těšil jeho přízni. Město leží na hranici, šup přes most a jste v Polsku. 

Před pěti lety jsme to tu s manželem projezdili na kole křížem krážem. Průvodce píše 3500 zrestaurovaných památek, starých až 500 let, bohatě zdobené fasády, secesní domy, důstojné ulice, mohutná opevnění ....doporučuju dostatek času  na prohlídku a hlavně nespěchat!

Ta věž není šikmá, jen mám v jedné ruce kolo, v druhé foťák, v puse sváču, na očích brýle....

Neobyčejný zážitek z nakupování prý nabízí obchodní dům na náměstí Demianiplatz. Tento klenot ryzí secese je jediný zachovalý obchoďák v tomto stylu v Německu postavený 1912-13. Bohužel jsem ještě nebyla uvnitř - proč plánuju výlety v neděli??? Naštěstí cukrárny fungují i ve sváteční den.

Nádraží v Görlitzu připomíná pražské hlavní. Je sice mnohem menší, ale část kolejiště také zastřešuje vysoká oblouková hala. Je vidět, že se používá mnohem méně kolejí než v minulosti. Také honosná a bohatě vyzdobená hala ve výpravní budově už jen tiše vzpomíná na minulé rušné časy.

Našlapáno 43 kilometrů po cyklostezce Ondra-Nisa (trasa zde )

která vede až k Baltu.....hergot, že by další výzva? 

Naše cyklocestování podél Labe k moři dopadlo takto :).

.

Taškobatohy

Možná to vypadá, že jen jezdím na kole, ale kdepak....stále šiju.

Teď například stále oblíbenější taškobatohy.

Aktuální stav skladu se dozvíte zde. 

Moc se omlouvám všem, na které se zatím nedostalo, ale opravdu nestíhám šít rychleji. 

Pokud si přeje mít taškobatoh jistý, pište, volejte a domluvíme se. Děkuji za pochopení.

Neděle, vlak, zmrzlina, Drážďany.

Název jsem záměrně zkrátila, celý by byl totiž takhle dlouhý:

V neděli jsem jela vlakem na výlet na zmrzlinový festival do Drážďan. 

Cesta začíná na klidném raním nádraží ve Staré Pace.

Trochu vzrůša, zpěvu a cinkání lahví vnesli do vagónu fotbaloví fanoušci,

naštěstí nejeli až do Drážďan.

Po Prager Strasse procházkou na náměstí, kde to už žije. Nejprve okoukneme nabídku.

Panečku, jestli všechno bude tak super, jako "stánky", tak to se moc těším.

Na co se vrhnout nejdříve?

Červíky jsem vynechali, ale veganský hamburg, hranolky z batátů a ještě něco, 

co už nevím, jak se jmenovalo, jsme s chutí ochutnali.

 A pak došlo na zmrzliny. Nabídka nebyla až tak velká, ale za to samé specialitky.

Zmrzlina vyráběná dle přání přímo před námi.

Zmrzlina smažená :).

Tyhle týpci, něco nalili do nádob, chvíli se mrazilo, až se kouřilo a 

pak před nás postavili luxusní čerstvou zmrzlinu. Mňam!!

Sladká tečka na závěr. Ještě teď mám slepenou pusu tou malinovou polevou.

Po hodech procházka po Drážďanech. Uteklo to jako voda, rychle na nádraží a opět vlakem domů.

Kolo jsem tentokrát musela nechat doma, tak jsem si alespoň dvě opuštěná vyfotila :).