9.27.2016

Mít šicí babičku je prima, pokud má čas :) ...... II.



Na chlapečka šiju průběžně, ale málokdy něco nafotím. Musí totiž nastat příznivá konstelace těchto situací: 
a) aby se nechal obléknout
b) mít u sebe foťák (nabitý!!)
c) "donutit "modela" pózovat
d) vhodné prostředí

Mikči jsem ušila dvě, ale v té druhé jsem ho už nevyfotila. Kdepak, proč by se měl svlékat a pak zas oblékat?? Typický chlap! To snad mají vrozené, tu nechuť se převlékat. No ženy, chápete to???  Vždyť je to tak prima, zkusit si něco nového, svléknout, obléknout a tak dokola.......

Tepláky mají vsazený oválný klín, střih mám z časopisu Ottobre. Ten doporučuji :). Šila jsem podle něho už hodně věcí a oblečení perfektně sedí. Půlkulaté kapsy se hezky šijí a vypadají efektně. Jednu mikinu jsem udělala přes hlavu s kapsou a s prodlouženým zadním dílem.
Přišívání zipu není zrovna moje "parketa", ale nakonec jsem zjistila, že to zakončení u krku není až tak těžké. Sice jsem jedním okem šilhala na youtube, ale dala jsem to. .









9.25.2016

Co jsem ušila z těchto látek?


Někdy se stane hitem látka od které bych to vůbec nečekala. A pak si zákaznice přejí kabelky právě z látky, kterou už většinou nemám skladem. Kupuju od designu třeba jen jeden metr, abych mohla šít stále z nových a nových  látek......to mne právě baví. To překvapení, jaká kabelka se z toho nakonec vyklube.Jenže u těcho látek bylo jasné, že se budou líbit a tak jsem si udělala menší zásobu.

Červená s autem.
 Modrá je dobrá a velmi oblíbená.
 Černou s čímkoliv zařazuji mezi nesmrtelné kombinace.

                                                             Kabelky mají zadní kapsu na zip.
 A protože kapes není nikdy dost, tak tu máme vnitřní kapsy volně přístupné a jednu zipovku.
 Všechny tašky šiji se zipem, jistota je jistota!
Chrániče dna jsou nejen estetické, ale i praktické. Už se těším, až kabelky vystavím do výlohy :).

9.24.2016

S trabantem na sraz mercedesů.

 
Jo, tak jsem si připadala.
Chystala jsem se na kurz šití kabelek. Dala jsem do pucu svůj šicí stroj. Před mnoha lety jsem ho dostala od babičky jako svatební dar. Měla jsem z něj  tenkrát převelikou radost.

Ráno vyrážím na  kurz...
Švadlenky (proti mně mladé ženy) už byly na místě a já jen zírala na tu přehlídku elegantních a nablýskaných strojů. Spousta hejbátek, knoflíků, čudlíků, digitální displeje blikaly až oči přecházely. Šla jsem okolo nich a táhla přetěžkou, třicet let starou kufříkovou Veritasku. Sebevědomí klesalo úměrně dlouhé řadě úžasných šicích strojů. Kolem všech jsem musela pojít, poslední volné místo bylo až na konci. Kdyby to nebyl trapas, otočím se a zdrhnu. S každým krokem se mi zdál kufřík  těžší a těžší. Já ho snad raději ani nevybalím, šoupnu ho pod stůl a vypařím se.....
Ano, přiznávám, normálně jsem se za ten starej stroj styděla - babi promiň.
Pak jsme šláply do pedálů. Tedy ty digitální žádné pedály nemají, jak jsem zjistila. Rozjel se koncert. Digitální stroje tichounce vrněly, za tu hlučnou basu byla moje Veritaska.   Ale šila skvěle a domů jsem si hrdě vezla první opravdovou velkou kabelku. Byla jsem nadšená z kabelek, kurzu i ze svého stroje. Ušít další kabelky už byla skoro hračka (no opravdu jen skoro). 
Tak jsem svého koníčka posunula dál a za to děkuji i vám :).
To byl můj začátek. Od té doby jsem našila spoustu různých kabelek a představte si......stále na tom "starým trabantu". Že bych konečně napsala Jéžíškovi....?
Stylová pro houslistku.
Letní pro dceru.

Modrá na přání.

Pařížanka na výlet do Francie.

A stále na té "staré" mašině šiju, třeba toto.










9.16.2016

Vypadá jednoduše, ale dala mi zabrat.



Možná se vám bude zdát tato kabelka úplně obyčejná, ale mě při šití dala fakt zabrat. Je totiž šitá jiným zbůsobem, než jsem zvyklá. Bojovala jsem s ní, párala, rozčilovala se, přestávala šít abych se k ní za chvilku zas vrátila.Ale myslím, že to stálo za to. Zaslouží si, abych ji zařadila mezi stálice, která budete vídat v mém obchůdku v Jičíně :).

Šířka 39cm, výška 29cm a hloubka 11cm - ideální velikost pro fanynky velkých tašek. Na dno jsem připevnila "nožky".  Zadní strana má  prostornou kapsu na zip. Dovnitř jsem všila čtyři  kapsy s gumičkou a  jednu zipovou. Takto vypadá vnitřek kabelky, než se vše zkompletuje.

 
A po došití.
Tentokrát jsem šila úzká ucha a připevnila nýty. Těch jsem se bála, ale výsledek se mi moc líbí.
A ještě jedna hotová a už stříhám na další. 






9.11.2016

Pořádkumilovné ženy přivřete oko, nebo raději obě.

Šití není jen o šití, ale taky o "bordelu". Uklízecí maniaci snad prominou to silné slovo, ale nevím jak jinak nazvat haldu látek, ostřižků, nití ....... však vidíte sami. Pro nezasvěceného to možná vzbuzuje dojem chaosu, ale vše mám přesně tam, kde to potřebuju.
Třeba zapalovač. Používám ho na zatavení popruhů a když šiju deset kabelek musím ho mít  po ruce. I krejčovské křídy, ač se to nezdá, mají správné místo tím, že leží kdekoliv....prostě po ruce. Ať šáhnu kam šáhnu, najdu křídu - ideální stav.
Vždy připraven musí být i návod ke kabelkám. Zjistit třeba délku zipu je pak záležitostí mžiku. Uložený vzorně v šanonu vypadá pěkně, ale moc praktické to není. Šoupnu ho tam po ušití.
Na špendlíky mám několik krabiček a všechny jsou stále v permanenci. Tady na stole mám dvě, u šicího stroje taky, na žehlícím prkně jedna. Ostatní špendlíky nacházím na zemi. Vidím ještě několik propisek, kolíčky, spony, zipy no - to je panečku věcí, ale všechny nutné!

Když šiju, nekoukám kam co padá, kam co odkládám. V zápalu práce odhazuji látky, které momentálně nevyhovují a z polic tahám další, které doufám pasovat budou. Na vzorné skládání nejsou myšlenky. Stříhám, zastřihuju, odstřihuju, přestřihuju ....kam to všechno padá? Aha, na zem :). Při "tvoření" v sobě vypínám uklízecí knoflík.
Ale..... pak ten pocit, když mám hotovo. Tento ideální stav (viz foto) trvá jen do dalšího projektu (což je chvilka).
A ten nepořádek stál za to.......zítra ráno kabelky naaranžuji do výlohy ve svém obchůdku.
Lea "L" velikost na A4

Lea "S" velikost 22cm x 26cm


9.02.2016

A mám ho pod kontrolou...

Jednou jsem ho změřila. Jen tak.  A byl vysoký. Vlastně oba byly dost přes doporučovanou míru. Měřila jsem častěji a stále to bylo hodně nad. Vysoký krevní tlak!

Návštěva u obvoďáka.  Doporučeno každodenní měření, zapisování hodnot a po nějaké době na kontrolu. Poctivě jsem měřila, tabulku vytvořila (v excelu - uf!!)a vše zapisovala. Lékař zářil nadšením, takový krásný přehled prý ještě neviděl. Rděla jsem se štěstím. Pak mrkl na výsledky, na mě a vyřkl ortel: " Už vám holt bude pade.....prášky na tlak jsou normální" a sestřička to s milým úsměvem dorazila slovy: "A teď už budou léky jen přibývat". Koukám na oba nechápavě a moje sebevědomí rapidně klesá. Cítila jsem se na třicet, schody do ordinace jsem vyběhla po dvou. Teď stojím u výtahu, mačkám tlačítko a dolů se pro jistotu vezu. Co kdyby....když mám ten vysoký tlak.  Užívám 1/2 tabletky :(.
Další kontrola. Léky nezabraly, doktor doporučil brát celou pilulku. Tlak si dál vesele žil  na "vysoké noze" a lékař při další kontrole přidal ještě půlku úplně jiného léku. Myslela jsem, že se třeba optá na můj jídelníček, jestli sportuju. Zda-li se netrápím, neprožívám nějaké těžké období a nemám stres.
Nezeptal.
Neměl čas. 
Chápu, má toho hodně a rozebírat s každým pacientem jeho životní styl nelze. Takže šup, máme tu bílý/barevný, kulatý/šišatý "zázrak".
Doktor je pro mě autorita a když řekl půlit, tak budu půlit. Nastal problém, jak z jedné mršky udělat dvě. Jako každý i já jsem použila nůž. Jednu půlku jsem zachránila a druhou marně hledala. Dobře, změním metodu, existuje totiž vychytávka - půlič tablet! To jsou panečku věci!
Zakoupeno, natěšená si ho nesu domů a hned jdu na to. Tabletka vložena, přimačkávám víčko...a křup! Zvědavě otvírám. Div světa! Z pilulky je prášek a to doslova. Marně hledám alespoň čtvrtku :), nic. Z půliče se vyklubal drtič!
Začala ranní anabáze s půlením (když se zadařilo), drcením (když se nezadařilo) a rozšlapáním (když povolily nervy). Závěr - po asi ročním užívání pilulek se tlak srovnal a moje psychika rozházela. Doktor byl spokojen, já ne. Stále jsem se nemohla smířit se skutečností, že už napořád na mě ráno čekají prášky, půlič-drtič a tlakoměr.

Co to vlastně jen ten vysoký krevní tlak a jak působí léky na jeho snížení? Doktor nevysvětlí, co to je a proč to je. Nastalo samostudium - proguglovala jsem, co se dalo. Velmi zajímavé čtení. Následovalo jediné možné řešení. Léky letěly do koše ( to kecám, byla jsem srab a nechala je pěkně v šuplíku....pro jistotu) a změna ve stravování. Moje snídaně: večer namočím vločky, přidám různá semínka, rozinky a ráno ještě banán (jablko, avokádo...na co je chuť a co je v lednici). Tuhle dobrotu snídám každodenně asi dva roky a stále bych ji nejraději sama sobě sobecky zbodla už večer.
Před rokem jsem také vyřadila veškeré maso, uzeniny, bílé pečivo, mléko. A postupně také jogurty, sýry, vejce a tvaroh. Jen když  moje maminka upeče něco ke kávě....to neodolám :).
Samozřejmě, že se dá péct i zdravě. Takhle to umí moje šikovná dcera.
Borůvkové orgie ve veganské verzi.
Ze zeleniny a luštěnin se dají vařit skvělá jídla, výživná a hlavně lehká. Oběd si s přehledem stihnu uvařit ráno, než jedu do práce.
Možná vypadá vepřo-knedlo-zelo na fotce lépe, ale tohle luxusní veganské jídlo vařené Indem, nemělo chybu. Základ čočka, brambory, rýže a směs koření garam masala, které i já ráda používám. Díky této změně v jídelníčku ukázala váha po roce o pět kilo míň (přiznávám - a to mlsám, viz. maminčiny buchty). Dříve jsem držela různé diety, trpěla hlady, chutí na něco sladkého a teď jsem se vůbec o hubnutí nesnažila....takže příjemný bonus :). 
Bez medikamentů jsem asi dva roky. Tlak ještě nějakou dobu blbnul, kolísal, až se ustálil na ukázkových hodnotách.  Manžel žasne, dcera chválí, synovi je to jasné a doktor o tom ještě neví. Jestli za to mohou opravdu semínka, změna stravy a pohyb, který jsem také přidala - netuším. Možná jsem se i víc "hodila do klidu". Spoustu věci jsem přestala řešit, snažím se dělat to, co mě baví a těší.
Kdybych dál chodila jen k lékaři, beru tablety a mám diagnózu odpovídající věku: HYPERTENZE.

                                          Děkuji nechci.

PS: nikomu nedoporučuji následování, vše konzultujte se svým lékařem, který určitě poradí, jak nejlépe umí.




























Oblečte se se do luxusu s dámskou mikinou  Klára.  Šila jsem  z příjemného materiálu -  z počesané bavlny, který je nesmírně měkký, příjemný...