maraka-máme rádi kabelky

Ve schránce mail od stálé zákaznice a v něm přání ušít kabelku: "Barva je mi vcelku jedno, nějaká pěkná, samozřejmě. Může být i kočkatá nebo sovičková, puntíkatá nebo čtverečkovaná, modrá nebo zelená, černá nebo bílá.  Ale rozhodně zase ta nejkrásnější, jako vždy:)." A teď babo raď. Tohle si netroufám rozhodnout, posílám zpět fotky látek a tipuji, jak to asi dopadne.  Joj, trochu překvapení, vyhrály barevná peříčka. Látka je nádherná, pestrá. Teď ještě nakombinovat s koženkou, aby kabelka lahodila oku mé milé zákaznici, aby ji ráda nosila a nevisela smutně na věšáku (samozřejmě kabelka).  Můj favorit je jasný, užuž skoro stříhám....jen pro jistotu vyfotím a posílám kombinace k poslednímu odsouhlasení.  Růžová? Oranžová? Modrá? Kterou byste vybrali vy?  Jasně, každá má něco do sebe. Netrpělivě čekám na odpověď.  Tuhle jsem však nečekala: "Juchůůů, jednoznačně růžová!" Dobrá zpráva pro všechny příznivce růžové...už se ji...

Moje maminka je "holka od Macochy", jak s oblibou říkával taťka. Jednou za čas se ozve volání rodné hroudy a my "musíme" s mamkou  na výlet tam, kde prožila dětství. Já mám tyhle návraty v oblibě. Před pár lety jsem se intenzivně věnovala rodinné genealogii, velmi zajímavý koníček. Když v archivu otevřete starou matriku, listujete a rodinné puzzle pomalu zapadají do sebe a nebo se naopak vše totálně zpřehází....úžasné!! Vracela jsem se z těch výjezdů po archivech nadšená, doma pak třídila zápisky, fotky, myšlenky. Pro mě je důležité znát historii svého rodu, ale o tom někdy příště :). Maminčina kamarádka ze školních let nás už očekává. "Holky" mluví, vzpomínají, probírají život. Popíjíme kávu, cpeme do sebe výborné koláčky a já jsem jedno velké ucho. A vyplatí se - odhalíme malou záhadu. Podle záznamu v Knize oddaných proběhla svatba mých prarodičů až 14 dní po narození mé maminky. Proč? Jaký to mělo důvod? Budoucí tchyni se prý nevěsta nelíbila ...

třeba od šití taškobatohů, pustím se do malých projektů. Potřebuji jednou, dvakrát střihnout,  párkrát  šlápnout na pedál u stroje a mít hotovo. S taškobáglama to bývá na delší práci. Tyhle penály šiju ráda kvůli zajímavému tvaru. A použít lze na cokoliv...na tužky, šminky, brýle. Cestovní nebo výletní peněženka má nezastupitelnou úlohu: nezabere místo,  vejde se do ní karta, občanka, kartička pojištěnce, drobné ale i papírové peníze. Aby nehrozila ztráta, můžete ji za poutko připnout třeba ke klíčům. A ještě se moc líbí všem dětem :). Taky mám jednu a byla se mnou na všech  cyklovýletech.  

Předpověď počasí na neděli hlásila ideální výletní teploty. To se musí využít.  A tentokrát nepojedu sama, ale... hurááá, budeme tři. Mezi námi, když totiž cestou můžete někomu říct:  "Hele, to je krása,"  tak ta krása se stane prostě ještě krásnější, kopce jsou mírnější, zážitky  intenzivnější,  káva chutná lépe   a když špatně odbočíte, může za to ten druhý, to je jasný:).  Náš třígenerační cyklo tým si popojede vlakem, aby se všechno stihlo. Itinerář máme totiž nabitý. Na nádraží ve Staré Pace pokladna zavřená, ale automat na kafe funkční. A proč pořád jezdíme tím vlakem? Třeba proto, že si v autě takovouhle pohodu udělat nemůžeme. Výlet vlakem stál 320 Kč a mohlo by jet až 5 osob bez ohledu na věk (více zde  jízdenka EURO-NISA-TICKET ). My jsme si ještě připlatili  90 kč/1 kolo....no nekupte to za ty prachy :). Vlak nás vyplivl za Žitavou na zastávce  Hirschfelde a natěšeně vyjíždíme.  Šlapeme podél...

Možná to vypadá, že jen jezdím na kole, ale kdepak....stále šiju. Teď například stále oblíbenější taškobatohy. Aktuální stav skladu se dozvíte  zde .  Moc se omlouvám všem, na které se zatím nedostalo, ale opravdu nestíhám šít rychleji.  Pokud si přeje mít taškobatoh jistý, pište, volejte a domluvíme se. Děkuji za pochopení.

Název jsem záměrně zkrátila, celý by byl totiž takhle dlouhý: V neděli jsem jela vlakem na výlet na zmrzlinový festival do Drážďan .  Cesta začíná na klidném raním nádraží ve Staré Pace. Trochu vzrůša, zpěvu a cinkání lahví vnesli do vagónu fotbaloví fanoušci, naštěstí nejeli až do Drážďan. Po  Prager Strasse  procházkou na náměstí, kde  to u ž žije. Nejprve okoukneme nabídku. Panečku, jestli všechno bude tak super, jako "stánky", tak to se moc těším. Na co se vrhnout nejdříve? Červíky jsem vynechali, ale veganský hamburg, hranolky z batátů a ještě něco,  co už nevím, jak se jmenovalo, jsme s chutí ochutnali.  A pak došlo na zmrzliny. Nabídka nebyla až tak velká, ale za to samé specialitky. Zmrzlina vyráběná dle přání přímo před námi. Zmrzlina smažená :). Tyhle týpci, něco nalili do nádob, chvíli se mrazilo, až se kouřilo a  pak před nás postavili luxusní čerstvou zmrzlinu. Mňam!! Sladká tečka na závěr...