Udělejte radost rodičům a vezměte je na výlet...třeba do jejich rodiště.

Moje maminka je "holka od Macochy", jak s oblibou říkával taťka.
Jednou za čas se ozve volání rodné hroudy a my "musíme" s mamkou  na výlet tam, kde prožila dětství. Já mám tyhle návraty v oblibě. Před pár lety jsem se intenzivně věnovala rodinné genealogii, velmi zajímavý koníček. Když v archivu otevřete starou matriku, listujete a rodinné puzzle pomalu zapadají do sebe a nebo se naopak vše totálně zpřehází....úžasné!! Vracela jsem se z těch výjezdů po archivech nadšená, doma pak třídila zápisky, fotky, myšlenky. Pro mě je důležité znát historii svého rodu, ale o tom někdy příště :).
Maminčina kamarádka ze školních let nás už očekává. "Holky" mluví, vzpomínají, probírají život. Popíjíme kávu, cpeme do sebe výborné koláčky a já jsem jedno velké ucho. A vyplatí se - odhalíme malou záhadu. Podle záznamu v Knize oddaných proběhla svatba mých prarodičů až 14 dní po narození mé maminky. Proč? Jaký to mělo důvod?
Budoucí tchyni se prý nevěsta nelíbila a tak moje babička těhotenství tutlala, nikdo netušil, že čeká mimčo. Když porodila, tchyně musela povolit a konaly se současně křtiny i svatba. A právě z takových střípků se skládá rodinná historie. Jen už se nedovím, jak to prožívala osmnáctiletá holka, která čekala první dítě a netušila, jak vše dopadne.
Zapomenutá, chudá vesnička uprostřed Drahanské vrchoviny. Drsná a zemědělsky málo výnosná oblast a i proto se rodina mé maminky později stěhuje do Čech. Procházíme vesnicí, mamka si oživuje minulost a my posloucháme. Trochu mně z toho běhá mráz po zádech....ta doba se zdá tak vzdálená, a přitom co to je 60 -70 let zpátky? Děti běhaly bosy, hrály si v potoce, nikdo si jich moc nevšímal a stále měly trochu hlad, vypráví mamka.
Hledáme studánku, kam chodila  jako malá holka. Mám pocit, že jsme zapomněli (bohužel) pít čistou, pramenitou vodu. U studánky nacházíme připravené hrníčky, "obyčejná " voda chutná skvěle, sedíme ve stínu stromů a čas nějak zpomaluje.
Sundáváme boty, brouzdáme potůčkem, povídáme si - úplně obyčejné radosti, které se nedají koupit.
Po ubytování  v penziónu ještě dlouho do noci řešíme rodinnou minulost.
Druhý den máme v plánu výlet do Punkevních jeskyní.  A jak jsme řekli, tak jsme udělali :).
Vláček, lanovka, propast Macocha...klasika v Moravském krasu, kterou nemůžeme vynechat.
Víkend se nám vydařil.
Ale nejvíc nás těší, že jsme udělali radost naší báječné mamince-babičce a už i prababičce a alespoň na chvíli ji "vrátili" do dětství. Svět se točí stále rychleji, věčně nestíháme. Právě proto je důležité přibrzdit a udělat si čas pro své blízké.

Jo, my si to umíme užít, více zde :).



Komentáře