MARAKA

Možná se divíte, že o tom vůbec píšu, vždyť kabelky šiji pořád. Ale tato je veliká. A je nádherná. A na začátku byly obavy, jak se dílo povede, tento střih jsem totiž už nějakou dobu nešila.   Zákaznice si krásnou látku vybrala sama a já už jen plnila přání. Na dno chrániče aby byla dlouho pěkná. Úchyty na dlouhý popruh. Zákaznice je nadšená a  já se nakonec těžko loučím s takovou kabelou :). No nic, už je slíbená. Děkuji a ať se dobře nosí :).

Potřebovala jsem něco mírně repre na sraz ze střední. Něco, kam bych nacpala pár "švestek". Rozuměj: pyžamo na přespání, šminky a něco na převlečení. Moc věcí do kabelky, na batoh zas málo. Si můžu přeci něco spíchnout....a jak řekla, tak udělala.  Stříbrný vak, přesně pro moje potřeby :). Poprvé celý z koženky. V nadšení jsem se pustila do dalších. Jeden krásně bílý s duhovým zipem.  A červený z perforované koženky. Jenže.... tahle koženka je taková tužší :( taková dost pevná :( vak se ani nehne, jak drží tvar :( Tak nevím :(. V krámě strkám vaky do kouta, aby nebyly moc na očích. Do obchůdku vchází paní. Rozkoukává se a najednou zabodne prstík  do červeného pytle. TEN! Trochu v rozpacích ji ho ukazuji a paní švitoří.... No ten je super pevný :) A jak krásně drží tvar :) Takový dobře tuhý, ten něco vydrží:) No vida, co dokáže úhel pohledu :). Hurááá....jdu šít další. A jak jsem na tyto pytlíky změnila názor se dozvíte  Z...

Proč se mně do šití týhle kabely nikdy nechce? Proč, když z ní mám pak velkou radost? Proč, když se šije vlastně moc pěkně? Proč, když mám chuť si ji pak nechat?! Zavolat zákaznici a zatloukat, že ji nemám, že se nepovedla nebo najít jinou výmluvu. Aha, tady bude jádro pudla.... mám tedy domácí úkol, ušít si jednu velkou, praktickou tašku také pro sebe :).  A děkuji milé zákaznici za krásnou inspiraci (bylo to šití podle přání).

Vak na záda.  Růžový.  Puntíkovaný. Nepromokavý. Na cestách se mně osvědčil vak na záda ze softshelu.  Tak jsem ho zařadila mezi výrobky, které pro vás šiju.   Má prostornou kapsu na zip. Pokud budete v tlačenici, stačí si dát zipovou stranu na záda  a máte jistotu, že vám nikdo nic cenného neukradne. A protože puntíky nejsou pro každého, tak jsem ještě ušila úplně neutrální z bavlny,  hodící se ke všemu.  A ještě jeden :).  Kdo má rád červenou a okolíky .............. Líbí se vám? Máte pocit, že ho potřebujete? Které mám skladem? Stačí mrknout sem  KLIK .

Původně jsem nechtěla stahovací vaky ani šít natož NEDEJBOŽE ho snad navlíknout na záda. Měním názor! Nedala jsem bez něj ani krok.  Je ideální na cesty místo kabelky, když třeba někam letíte nízko-nákladově jen s jedním batohem. Ano dámy, čtete dobře - s jedním!! báglem o velikosti    55x40x20 cm.  Ono vůbec při lítání "low cost" zjistíte, že tahat sebou spoustu věcí je naprosto zbytečné. Mezi námi, ono je vlastně nemáte ani kam dát. Batoh zůstává v apartmánu a my vyrážíme s pytlem na zádech. Výhody: volné ruce, když potřebujete pít pivo, fotit, jíst, držet mapu, mávat rybářům skladnost -  sbalíte ho do kapsy objem - vejde se pití, svačina,mikina, doklady, peníze, mapa, nákup váha -  lehký jako pírko přirozený pohyb -  sedí stabilně na obou ramenou, takže můžete klidně i skákat radostí          Mimo zipové kapsičky uvnitř, jsem ještě ušila jednu velkou  kaps...

Děkuji. Děkuji za Vaši přízeň. Děkuji, že nacházíte cestu do mého krámku v Panské ulici. Děkuji za důvěru a trpělivost, protože poslední zakázky byly předány až dnes. Byl to ten správný předvánoční šrumec, ani jsem nestíhala všechno fotit, tak jen opravdu poslední našité kousky: t řeba jednobarevný bágl přesně do barvy botiček :). Souprava, která poputuje skoro až na kraj světa (víc nemůžu prozradit).  A krásně barevný taškobatoh pro koho? .... no to se proflákne až na Štědrý večer Peněženky už jsou doufám zabalené a schované hluboko ve skříni :). Stroje vypnuté a jde se na ten zázrak, který jsem "musela" stihnout upéct:  bílkový chlebíček od  Marie Janků-Sandtnerové .  Kuchařku, už značně omšelou, si přinesl do manželství Ivan. On je skvělý muž, nevyžaduje teplé večeře, vlastně ani teplé obědy, ale začátkem prosince s významným pohledem hodí na stůl "Sandtnerku"  (rozuměj knihu).   Pochopím a vánoční cukroví peču zásadně p...

MUS – pocházející z němčiny, nespisovné označení pro  povinnost . Já vím, očekáváte našité kabelky, jste natěšené na taškobatohy, ptáte se po nových peněženkách, sháníte sukýnky....a ona si šije taštičky.  Jenže...hobby se nesmí stá t povinností a proto i já potřebuji někdy zvolnit.  K oníček by se mohl lehce přehoupnout v  nepříjemnou povinnost. Tak jsem večer šila taštičky. M alé, třeba na šminky, doklady nebo poklady :).  Jen tak.  Pro nikoho.  Vlastně pro radost sobě.  A teď v obchodě, koukám, že i pro radost jiným. Paní nadšeně prohlíží se slovy :  "Víte, jsem v Jičíně na výletě a potřebuji dárek pro dceru, vnučku, snachu, kamarádku,  tak je podělím všechny".   Zdravím do Třeboně a děkuji :).           Zas se můžu s novou chutí a elánem pustit do výroby, třeba tolik žádaných  TAŠKOBATOHŮ.

Některé kabelky šiju podle vlastních návrhů (uf, to bylo trápení) a některé střihy si koupím již hotové. Podle nich si může každý ušít...třeba kabelku s názvem BONNIE. Skvělé, ušetřím si práci, hotový střih, to bude brnkačka. Ovšem, jak se mně už  mnohokrát potvrdilo, většinou nic není tak jednoduché, jak se to tváří. Jo, vyberete, zaplatíte a v  mailu přistane kabelka. Zatím placatá. A pak začne tiskárna plivat jeden arch za druhým. Spousta papírů s čárami, značkami a anglickými slovíčky. 30 papírů A4. Pomooooc....... Úsměv začíná na tváři trochu kysnout, ale s vypětím vůle a selského rozumu poskládám listy k sobě. Doufám, že správně.  A stříhání.  A lepení.  A zábava na celý večer.  Tuhle fázi nejsem schopna zvládnout. Trpělivý a precizní manžel mě zachraňuje a nabízí spolupráci. Sice vyžaduje procenta ze zisku, ale nad tou hromadou papírů slíbím všechno. No vida, šlo mu to jak po másle :).  Ještě zdolat anglický návod....

Vyzkoušela jsem nový materiál - batohovinu.  Podle výrobce má zátěr, díky kterému nepropouští vodu. Jedná se o  pevnou látku v hodnou na batohy, ochranné obaly, tašky, k potažení sedáků zahradního nábytku, pelíšky pro domácí mazlíčky atd.  Jen se dá sehnat pouze jednobarevná :(. Vybrala jsem khaki barvu se hnědou koženkou.  Byla jsem zvědavá, jak se bude tenhle materiál chovat pod "patkou". No, překvapivě to šlo dobře a ani jsem nepárala. Jen to ruční přišívání...uf. Popruh jsem podšila a nechala ho dostatečně dlouhý, aby se dala taška nosit přes  rameno a nebo křížem přes hrudník.  A nebo si z tašky uděláte  batoh na záda.  Velikost změníte buď přehnutím (zatočením) vrchního dílu.  Jedna zipová kapsa na zadním díle.  Uvnitř batohu jsou čtyři kapsy volně přístupné.  A může se vyrazit na výlet :).

"Miluju svou mámu za všechny ty chvíle, kdy mi nic neřekla. Děkuji jí za spousty věcí, ale nejvíc si vážím těch chvil, kdy mě nechala prošlapat si svou vlastní cestu, i když musela dopředu vědět, jak to dopadne a přesto nikdy neřekla: Vidíš já jsem Ti to říkala!"  ( Erma Bombeck) Užívejme si svých maminek, dokud je máme. Ta moje slaví narozeniny. Ušila jsem pro ni dárek. Určitě upekla něco dobrého ke kávičce. Už to vidím....povídáme si, smějeme se a mamka zas s nadšením líčí, co všechno udělala na zahradě nebo doma. Znám to nazpaměť, ale chci to poslouchat ještě mnoho a mnoho let!