MARAKA

Nápad ušít látkové pexeso jsem dostala na poslední chvíli.  Objednat látku s předtištěným motivem traktorů trvalo pár minut.  A nejsem troškař, vyberu to největší - 50 kousků.  Jak na to? Látka je slabá bavlna, to znamená podžehlit pevnou výztuhou. Začíná se to komplikovat, myslela jsem, že to bude raz dva hotové.  Na vrchní stranu použiji softshell. Je pěkně silný a hlavně ho mám zásobu :). Tak a teď sešít vše dohromady. Zvolila jsem podle mě nejjednodušší techniku... óóó, jak se člověk dokáže mýlit.  Každý čtvereček obšívám cik-cak stehem. Pokud možno vše rovně a přesně.  U devatenáctého čtverce začínám nenávidět traktory, poté i kombajny a další stroje, které ani neumím definovat. Jen představa radosti vnoučka drží moji nohu na pedálu. Zbývá rozřezat - to bude brnkačka. Řezacím kolečkem to půjde jedna radost. Omyl. Prostě to nešlo.  Nůžky do ruky, pečlivě a opatrně stříhám těsně podél švů TĚCH!! 50 kartiček...

Něco malého, skladného, zábavného ... to jsem potřebovala, aby se nám chlapeček při cestování nenudil. Obíhám obchody, koukám na zboží. Spousta krásných hraček, ale nic podle mého gusta.  Nedá se nic dělat, sedám ke stroji a pouštím se do šití "PÁTRAČKY" aneb hledacího pytlíku.  Sáček s okýnkem je rychlovka, ještě naplnit něčím, co mám doma, třeba kuskusem. Klidně by mohla být rýže, čočka i písek.    A jak si s tím bude Maxmilián hrát?  Principem  hry je nalézt všechny předměty uschované v pytlíku.  Musí přesýpat, naklánět, šmátrat, žmoulat, prohmatávat až se mu v okýnku objeví kýžená hračka.  Trénuje se jemná motorika, paměť, trpělivost. Všechny tajnosti z pytlíku  jsem vyfotila, vytiskla  a kartičku zalaminovala.   Ta  je přišitá k sáčku.  Druhé poutko se bude hodit k přidělání třeba na autosedačku.  A co mě překvapilo? Že i všichni dospělí, kterým  jsem hračku ukazovala,  začali ...

   A pěkně napříč sezónou, páč mám v šití pro chlapečka opět skluz.  Bundička z lehké rifloviny. Měla být jarní, ale ono i v létě bývá večer chladno.  Hvězdná mikča ze slabé teplákoviny. Triček není nikdy dost a slabé kalhoty se budou také hodit.  A už se dostáváme k horkým dnům....pro malého námořníka něco stylového. Možná, že jsou úplně obyčejné....ale v obchodě neseženete. Jednobarevné kraťasy z té úplně nejslabší bavlněné látky na ty největší parna. Ještě mám další látky, jen do nich střihnout........ Prý: "Babišo, nefoť." A vyzkoušet  moje šicí výtvory odmítl ten malej rošťák úplně :). Šití mě moc baví, ale nejraději s Maxmiliánem vejletuju -  asi takhle.

V pátek večer jsem konečně měla látku doma a v sobotu předávám ušité dílo. Týpí je prý jednoduché, zvládne i začátečník. To stihnu v pohodě. Našla jsem rozměry, ale začal hlodat červík...mají to vůbec správně?? Není problém, manžel přepočítá. A bylo postaráno o "hezký" večer. Osvěžili jsme si různé vzorečky, poučky a věty. Škrtali, měřili, přepočítávali. Teoreticky  problém nebyl.  Ovšem, praxe se rozcházela s teorií!!! Jakmile jsme látku položili na tyče, teorie byla na nic. Různě jsme šibovali tyčemi pak zas Pythagorovou větou. S přibývajícím časem vzrůstalo napětí. V hlavě blikal majáček, zítra máme oslavu a ještě jsem nestřihla!! A pak jsem teda střihla .....a špatně. Jo, doopravdy. Znova tady měřit, počítat a stříhat. Na podruhé už to vypadalo slibně, tak honem šít, ať to stihnu.  Jéé, ještě okýnko. Bude sloužit pro hraní maňáskového divadla. Tudíž musí být i záclonka, v případě potřeby - opona. Chtěla jsem to mít krásné, čti začištěné ze všech stran aneb:...

Moje dcera by mohla vyprávět :). Prý jestli bych nespíchla pro chlapečka pyžamka. Rukávky krátké, nohavice jakbysmet, kluk roste jak z vody a nemá v čem spinkat. "Jasně, hned se do toho pustím," povídám. Mrknu do zásob a ejhle, oko spočine na zebrách, to by byly super mikiny. Ještě tahám černobílý proužek do kombinace.  V dětském Ottobre se mně líbila mikča se zajímavě řešenými kapsami. Měla jsem obavy, jak se budou šít, ale mám tu správnou náladu experimentovat - jdu na to. Jinak tomuhle časopisu dávám jedničku za skvělé střihy.  Nastříháno a můžu překonat další malou metu - kapsy, které mě děsí. Vida, opět se osvědčilo, že když se něčeho bojím, je to ve finále brnkačka :). Kapsy jsou boží, ušila jsem je s přehledem.  Ještě jsem spíchla jednu zipovku, s takovým tím všitým nápletem okolo krku. Do toho se mně moc nechtělo. Pravda, tady došlo na párání, pár sprostých slov, ale s výsledkem jsem spokojená :). Cože to říkala dcera, že Maxmilián nemá v č...

A je úplně jedno do čeho se pustíte, ale musí to člověk dělat rád a musí ho to bavit. Já jsem došívala pro chlapečka zimní výbavu, však už bylo na čase. Když jsem šila pro svoje děti, nebyly tyhle úžasné materiály, zajímavé potisky a overlock byl sen, rovnající se letu na měsíc.  Teplé turkáče a k tomu barevná trika.  Mikin není nikdy dost a tahle tygrovaná měla úspěch. Tepláky i mikči jsou z látek, které mají z ruby příjemný, hřejivý chloupek. A jedny žluté manžestráky. Zdály se mně slabé, tak jsem přidala podšívku. Záševky na kolenou dělají  pěkný efekt a zadní kapsička povýšila kalhoty na "chlapské" :). Zásoba pyžamek a ještě jsem našila čepice, šálu, nákrčník.....ale to už chlapeček testuje :).

Na chlapečka šiju průběžně, ale málokdy něco nafotím. Musí totiž nastat příznivá konstelace těchto situací:  a) aby se nechal obléknout b) mít u sebe foťák (nabitý!!) c) "donutit "modela" pózovat d) vhodné prostředí Mikči jsem ušila dvě, ale v té druhé jsem ho už nevyfotila. Kdepak, proč by se měl svlékat a pak zas oblékat?? Typický chlap! To snad mají vrozené, tu nechuť se převlékat. No ženy, chápete to???  Vždyť je to tak prima, zkusit si něco nového, svléknout, obléknout a tak dokola.......  Tepláky mají vsazený oválný klín, střih mám z časopisu Ottobre. Ten doporučuji :). Šila jsem podle něho už hodně věcí a oblečení perfektně sedí. Půlkulaté kapsy se hezky šijí a vypadají efektně. Jednu mikinu jsem udělala přes hlavu s kapsou a s prodlouženým zadním dílem. Přišívání zipu není zrovna moje "parketa", ale nakonec jsem zjistila, že to zakončení u krku není až tak těžké. Sice jsem jedním okem šilhala na yo...