maraka-máme rádi kabelky

Na chlapečka šiju průběžně, ale málokdy něco nafotím. Musí totiž nastat příznivá konstelace těchto situací:  a) aby se nechal obléknout b) mít u sebe foťák (nabitý!!) c) "donutit "modela" pózovat d) vhodné prostředí Mikči jsem ušila dvě, ale v té druhé jsem ho už nevyfotila. Kdepak, proč by se měl svlékat a pak zas oblékat?? Typický chlap! To snad mají vrozené, tu nechuť se převlékat. No ženy, chápete to???  Vždyť je to tak prima, zkusit si něco nového, svléknout, obléknout a tak dokola.......  Tepláky mají vsazený oválný klín, střih mám z časopisu Ottobre. Ten doporučuji :). Šila jsem podle něho už hodně věcí a oblečení perfektně sedí. Půlkulaté kapsy se hezky šijí a vypadají efektně. Jednu mikinu jsem udělala přes hlavu s kapsou a s prodlouženým zadním dílem. Přišívání zipu není zrovna moje "parketa", ale nakonec jsem zjistila, že to zakončení u krku není až tak těžké. Sice jsem jedním okem šilhala na yo...

Někdy se stane hitem látka od které bych to vůbec nečekala. A pak si zákaznice přejí kabelky právě z látky, kterou už většinou nemám skladem. Kupuju od designu třeba jen jeden metr, abych mohla šít stále z nových a nových  látek......to mne právě baví. To překvapení, jaká kabelka se z toho nakonec vyklube.Jenže u těcho látek bylo jasné, že se budou líbit a tak jsem si udělala menší zásobu. Červená s autem.  Modrá je dobrá a velmi oblíbená.  Černou s čímkoliv zařazuji mezi nesmrtelné kombinace.                                                              Kabelky mají zadní kapsu na zip.  A protože kapes není nikdy dost, tak tu máme vnitřní kapsy volně přístupné a jednu zipovku.  Všechny tašky šiji se zipem, jistota je jistota! Chrániče dna jsou nejen estetické, ale i prakti...

  Jo, tak jsem si připadala. Chystala jsem se na kurz šití kabelek. Dala jsem do pucu svůj šicí stroj. Před mnoha lety jsem ho dostala od babičky jako svatební dar. Měla jsem z něj  tenkrát převelikou radost. Ráno vyrážím na  kurz... Švadlenky (proti mně mladé ženy) už byly na místě a já jen zírala na tu přehlídku elegantních a nablýskaných strojů. Spousta hejbátek, knoflíků, čudlíků, digitální displeje blikaly až oči přecházely. Šla jsem okolo nich a táhla přetěžkou, třicet let starou kufříkovou Veritasku. Sebevědomí klesalo úměrně dlouhé řadě úžasných šicích strojů. Kolem všech jsem musela pojít, poslední volné místo bylo až na konci. Kdyby to nebyl trapas, otočím se a zdrhnu. S každým krokem se mi zdál kufřík  těžší a těžší. Já ho snad raději ani nevybalím, šoupnu ho pod stůl a vypařím se..... Ano, přiznávám, normálně jsem se za ten starej stroj styděla - babi promiň. Pak jsme šláply do ped...

Možná se vám bude zdát tato kabelka úplně obyčejná, ale mě při šití dala fakt zabrat. Je totiž šitá jiným zbůsobem, než jsem zvyklá. Bojovala jsem s ní, párala, rozčilovala se, přestávala šít abych se k ní za chvilku zas vrátila.Ale myslím, že to stálo za to. Zaslouží si, abych ji zařadila mezi stálice, která budete vídat v mém obchůdku v Jičíně :). Šířka 39cm, výška 29cm a hloubka 11cm - ideální velikost pro fanynky velkých tašek. Na dno jsem připevnila "nožky".  Zadní strana má  prostornou kapsu na zip. Dovnitř jsem všila čtyři  kapsy s gumičkou a  jednu zipovou. Takto vypadá vnitřek kabelky, než se vše zkompletuje.   A po došití. Tentokrát jsem šila úzká ucha a připevnila nýty. Těch jsem se bála, ale výsledek se mi moc líbí.   A ještě jedna hotová a už stříhám na další. 

Šití není jen o šití, ale taky o "bordelu". Uklízecí maniaci snad prominou to silné slovo, ale nevím jak jinak nazvat haldu látek, ostřižků, nití ....... však vidíte sami. Pro nezasvěceného to možná vzbuzuje dojem chaosu, ale vše mám přesně tam, kde to potřebuju. Třeba zapalovač. Používám ho na zatavení popruhů a když šiju deset kabelek musím ho mít  po ruce. I krejčovské křídy, ač se to nezdá, mají správné místo tím, že leží kdekoliv....prostě po ruce. Ať šáhnu kam šáhnu, najdu křídu - ideální stav. Vždy připraven musí být i návod ke kabelkám. Zjistit třeba délku zipu je pak záležitostí mžiku. Uložený vzorně v šanonu vypadá pěkně, ale moc praktické to není. Šoupnu ho tam po ušití. Na špendlíky mám několik krabiček a všechny jsou stále v permanenci. Tady na stole mám dvě, u šicího stroje taky, na žehlícím prkně jedna. Ostatní špendlíky nacházím na zemi. Vidím ještě několik propisek, kolíčky, spony, zipy no...

Jednou jsem ho změřila. Jen tak.  A byl vysoký. Vlastně oba byly dost přes doporučovanou míru. Měřila jsem častěji a stále to bylo hodně nad. Vysoký krevní tlak! Návštěva u obvoďáka.   Doporučeno každodenní měření, zapisování hodnot a po nějaké době na kontrolu. Poctivě jsem měřila, tabulku vytvořila (v excelu - uf!!)a vše zapisovala. Lékař zářil nadšením, takový krásný přehled prý ještě neviděl. Rděla jsem se štěstím. Pak mrkl na výsledky, na mě a vyřkl ortel: " Už vám holt bude pade .....prášky na tlak jsou normální" a sestřička to s milým úsměvem dorazila slovy: "A teď už budou léky jen přibývat". Koukám na oba nechápavě a moje sebevědomí rapidně klesá. Cítila jsem se na třicet, schody do ordinace jsem vyběhla po dvou. Teď stojím u výtahu, mačkám tlačítko a dolů se pro jistotu vezu. Co kdyby....když mám ten vysoký tlak.  Užívám 1/2 tabletky :(. Další kontrola. Léky nezabraly, doktor doporučil brát celou ...