Přeskočit na hlavní obsah

Pořádkumilovné ženy přivřete oko, nebo raději obě.

Šití není jen o šití, ale taky o "bordelu". Uklízecí maniaci snad prominou to silné slovo, ale nevím jak jinak nazvat haldu látek, ostřižků, nití ....... však vidíte sami. Pro nezasvěceného to možná vzbuzuje dojem chaosu, ale vše mám přesně tam, kde to potřebuju.
Třeba zapalovač. Používám ho na zatavení popruhů a když šiju deset kabelek musím ho mít  po ruce. I krejčovské křídy, ač se to nezdá, mají správné místo tím, že leží kdekoliv....prostě po ruce. Ať šáhnu kam šáhnu, najdu křídu - ideální stav.
Vždy připraven musí být i návod ke kabelkám. Zjistit třeba délku zipu je pak záležitostí mžiku. Uložený vzorně v šanonu vypadá pěkně, ale moc praktické to není. Šoupnu ho tam po ušití.
Na špendlíky mám několik krabiček a všechny jsou stále v permanenci. Tady na stole mám dvě, u šicího stroje taky, na žehlícím prkně jedna. Ostatní špendlíky nacházím na zemi. Vidím ještě několik propisek, kolíčky, spony, zipy no - to je panečku věcí, ale všechny nutné!

Když šiju, nekoukám kam co padá, kam co odkládám. V zápalu práce odhazuji látky, které momentálně nevyhovují a z polic tahám další, které doufám pasovat budou. Na vzorné skládání nejsou myšlenky. Stříhám, zastřihuju, odstřihuju, přestřihuju ....kam to všechno padá? Aha, na zem :). Při "tvoření" v sobě vypínám uklízecí knoflík.
Ale..... pak ten pocit, když mám hotovo. Tento ideální stav (viz foto) trvá jen do dalšího projektu (což je chvilka).
A ten nepořádek stál za to.......zítra ráno kabelky naaranžuji do výlohy ve svém obchůdku.
Lea "L" velikost na A4

Lea "S" velikost 22cm x 26cm


Štítky:

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...
Read more »

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...
Read more »

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).
Read more »