Přeskočit na hlavní obsah

Pořádkumilovné ženy přivřete oko, nebo raději obě.

Šití není jen o šití, ale taky o "bordelu". Uklízecí maniaci snad prominou to silné slovo, ale nevím jak jinak nazvat haldu látek, ostřižků, nití ....... však vidíte sami. Pro nezasvěceného to možná vzbuzuje dojem chaosu, ale vše mám přesně tam, kde to potřebuju.
Třeba zapalovač. Používám ho na zatavení popruhů a když šiju deset kabelek musím ho mít  po ruce. I krejčovské křídy, ač se to nezdá, mají správné místo tím, že leží kdekoliv....prostě po ruce. Ať šáhnu kam šáhnu, najdu křídu - ideální stav.
Vždy připraven musí být i návod ke kabelkám. Zjistit třeba délku zipu je pak záležitostí mžiku. Uložený vzorně v šanonu vypadá pěkně, ale moc praktické to není. Šoupnu ho tam po ušití.
Na špendlíky mám několik krabiček a všechny jsou stále v permanenci. Tady na stole mám dvě, u šicího stroje taky, na žehlícím prkně jedna. Ostatní špendlíky nacházím na zemi. Vidím ještě několik propisek, kolíčky, spony, zipy no - to je panečku věcí, ale všechny nutné!

Když šiju, nekoukám kam co padá, kam co odkládám. V zápalu práce odhazuji látky, které momentálně nevyhovují a z polic tahám další, které doufám pasovat budou. Na vzorné skládání nejsou myšlenky. Stříhám, zastřihuju, odstřihuju, přestřihuju ....kam to všechno padá? Aha, na zem :). Při "tvoření" v sobě vypínám uklízecí knoflík.
Ale..... pak ten pocit, když mám hotovo. Tento ideální stav (viz foto) trvá jen do dalšího projektu (což je chvilka).
A ten nepořádek stál za to.......zítra ráno kabelky naaranžuji do výlohy ve svém obchůdku.
Lea "L" velikost na A4

Lea "S" velikost 22cm x 26cm


Štítky:

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...
Read more »

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...
Read more »

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...
Read more »