7.23.2017

Znáte nádherná místa a zákoutí svého kraje?

Já stále objevuji v té naší zemičce další památky a kouzelné krajiny, co stojí za návštěvu.
Při každé cestě do Prahy, už od dětství, toužím navštívit zříceninu, kterou vídám ze silnice. Jenže znáte to, autem párkrát projedete okolo a 40 let uteče jako voda. Naštěstí trosky hradu Zvířetice počkaly, až si k nim na kole dojedu.
Pro mě začíná správný výlet na nádraží, vlakem (dá se v něm i číst) se v klidu a pohodě přiblížím k cíli. Aha...koukám do mapy a kratší to mám asi jen o 10 km. Ale TEN výškový profil trasy!! Proměnil se z  náročného "stoupání" na příjemné "klesání". 
Dojela jsem totiž vlakem do Turnova a teď se na kole povezu pěkně z kopečka. Cestou ještě vymetu nějaké památky a zajímavosti. 
Tak jdu na to. 
Kubistický dům postavený pro majitele továrny je hned  u nádraží. Pyrám z roku 1813 stojí o něco dál a je to nejvyšší rozcestník v republice. 
Příšovice a roubené domy.
Mosty, těch jsem viděla opravdu hodně. Některé jsou staré 100 let a více let.
Informačních tabulí není nikdy dost :).
Rybník Žabakor, založen v 16. století, patří mezi významnou ornitologickou lokalitu. Já měla smůlu, viděla jsem jen to ptactvo na ceduli. Ač to nevypadá, zatím neprší.
Vesnice Březina s kostelem a krásným domem, tedy původně musel být výstavní.
Po málo frekventované silnici jsem dojela do Mnichova Hradiště. Na zámku jsem už kdysi byla, ale možná by to chtělo zopakovat.
A zase ty mosty.
Hurá, jsem v cíli. Pěkně si vyšlápnout na kopec a můžu si odškrtnout další splnění malého snu.
Trochu sprchlo, ale na zřícenině už bylo parádně. Kouzelné místo, doporučuji navštívit.
Památkáři dali do kupy původní podobu. Prohlédnuto a pokračuji dál. 
Most, který měl stát úplně jinde, ale už tenkrát se holt podplácelo, viz info cedule u mostu.
Jakože tudy....? Jo. Na cyklostezce Greenway Jizera super podjezd kolejí. 
Kolem dalších mostů a Jizery jsem dojela do Boleslavi.
Mají tu výtah, tak jsem zvědavá, jestli se svezu i s kolem. No vida, žádné šlapaní a jsem nahoře.
Mladou Boleslav mám zafixovanou jako panelákové město, ale byla jsem mile překvapená. Staroměstské náměstí - hodně zeleně, zajímavě řešený vstup do podzemí, vtipná vodní kaskáda i malebná zákoutí se našla.
Ještě mě zajímá park Štěpánka. Kochala jsem se jen chvilku...průtrž mračen to zhatila. Naštěstí déšť rychle přešel a já mohla pokračovat na vlak.
Tady nastupuji a...v Kyjích výstup. Udělalo se nádherně, sjíždím do Jičína.
Vezmu to přes kouzelnou Lipovou alej až na nádraží. Nebaví mě trasy, které už dobře znám a mezi ně patří cesta Jičín-Hořice a proto se nechám domů dovézt opět lokálkou. Koukám na tachák a dala jsem 70 kilometrů i když pro mě je nejdůležitější, hodně vidět a málo šlapat :).

Krásně se taky jezdí po cyklostezkách v Německu, mrkněte zde.

7.16.2017

Dobrodružství začíná. Jedeme k moři. Na kolech II.

Jak se jezdí na cyklostezkách v Německu? Pohádkově.
A přesně taková byla i naše cesta. Tedy alespoň ze začátku :).  
Ale to bych přeskočila. Ještě nás čeká cesta vlakem ze Staré Paky do Drážďan. 
Dvě ženy, dvě kola, malý muž a velký vozík. Pan průvodčí je lehce vyveden z míry. 
"Vozík  do přepravního prostoru, ostatní do vlaku" přikáže. Jak řekl, tak jsme udělali.
Přestup v Liberci a Žitavě...čím více na západ, tím se cestování stává pohodlnější. Max už je na nádraží jako doma.
Vše jde podle plánu, Kuba nás čeká v Drážďanech na nádraží, detaily před zítřejší cestou doladíme třeba u dětského hřiště.
1.den pondělí 26.7.2017
Odjíždíme z nádraží v 9.20, cestování  pohodlné, hodně místa na kola vozík. Přestup v Lipsku zvládáme hravě.  V Magdeburgu jsme ve 13 hodin a dál už pokračujeme kolmo. 
Kousek od magdeburského nádraží stojí Hundertwasserova Zelená citadela, která je překvapivě celá růžová :). Proč tedy zelená?  Její střechy jsou porostlé trávou a stromy. Můžeme si ji prohlédnout i uvnitř a fakt jsme nenašli žádný pravý úhel, žádné pravidelné linie.
Povinností je také navštívit a vyfotit Magdeburský dóm.
Zatím jsme ušlapali pár desítek metrů a další zastávka: parádní vyhlídka na Labe. Nejdříve pohled shora a pak zdola od Labe. První zjištění - s vozíkem se docela blbě couvá :).
První smočení v Labi, nadšení účastníků nezná mezí. 
Značení cyklostezky v Magdburgu bezchybné, jedeme stále kolem řeky a pak přes "cyklomost". Úžasná svoboda. Zastavíme, kdy a kde chceme, nesledujeme čas, jen kručení v žaludku.
Každý člen výpravy má platný hlas: porada + rychlé občerstvení. A už přijíždíme k další technické památce: nejdelší vodní most na světě. Unikátní vodní mimoúrovňová křižovatka. Nejprve toho obra podjedeme.
A jsme nahoře. Moc jsem chtěla tento "most" vidět naživo - můžu odškrtnout. Přiznávám, trochu mně běhal mráz po zádech. Pro představu jaký je to kolos, ještě půjčené foto z netu.
Když se nerespektuje objížďka.....nastávají dramatické situace. Všechny ostatní "umlajtungy" jsme už pečlivě  dodržovali a přesto to bylo dobrodružné, ale o tom později.
Mostů přes Labe moc není, tak využíváme přívoz v Rogätz, krátký odpočinek u pěkného odpočívadla a pokračuje se do kempu. 
Po nezbytném nahlášení na recepci prostíráme večeři v trávě. Pronajímají tu teepee, ale my si stavíme vlastní stan a všichni přikládají ruku k dílu. Čeká nás první noc pod stanem. Přiznávám, nevěděla jsem, že spát ve spacáku se musí umět. Než mít nohy "svázané", tak jsem spacák použila jako deku. Jakmile jsem se pohnula, už na mě táhlo. Ráno mně děti poučili, jak se spacák používá. Aha! Takže na noc zakuklit.
kemp Campingplatz mit Indianer Tipi-Dorf  (odkaz zde):  21 eu + sprcha za poplatek 1 eu (voda teče cca 5min)    
přívoz 6 eu, 
vlak: lístek Sachsen Ticket 3x dospělí  38eu + 13,5 eu (3x kolo, za vozík jsme neplatili)
trasa: https://mapy.cz/s/1PPfk 

2. den úterý 27.7.
Před snídaní byla ještě nutná projížďka na lodičce, pak sbalit stan a vyrazit na další cestu. Počasí nám přeje, jsme spokojení, těšíme se na další cestu. Vyrážíme v 10 hodin. 
Cestou odpočíváme, svačíme a vidíme tolik zajímavých věcí...když totiž cestujete s dítětem, dostávají věci okolo úplně jiný rozměr. Max je úžasný cestovatel a díky jemu si všímáme toho, co bychom jinak minuli.
Přijíždíme do historického městečka Tangermünde, kde náš nejslavnější panovník Karel IV. strávil mnohem více času než třeba na Karlštejně a plánoval tady i zemřít. I my jsem na pokraji "smrti" hladem, tak nejprve najít obchod, nakoupit, udělat si piknik na dětském hřišti a pak můžeme vyrazit na obhlídku města.
Městečko nás nadchlo, kór když víme, že tu pobýval i  náš "otec  vlasti".
Takže kochačka, zmrzlina a jede se dál.
Cyklostezky jsou parádní, jede se mimo silnice. Značení perfektní, odpočívadla příjemná, nálada skvělá, baví nás to. Potkáváme další cyklisty, kteří nás zdraví, usmívají se, na to nejsem od nás zvyklá a musím říct, je to milé. Počasí  krásné, jen začíná foukat protivítr. 
Jedeme po nové cyklostezce, ale je to ta nekonečně dlouhá. Sjedete z kopce, pak do kopce a zas vidíte někde v dáli to samé, žádná zatáčka, povrch je ovšem dokonalý, tak se šlape dobře i proti větru. 
Děti můžou být buď šťastné nebo čisté, náš chlapeček  štěstím jen září.
Za dva dny jsme našlapali "nad plán", tak se rozhodujeme, jestli jet dál nebo zkusit ubytování v jachtařském klubu v městečku Arneburg, jen nevíme, jestli tam můžeme se stanem. Prý ano, říká pán, který zastaví autem, vystupuje a velmi ochotně nám radí. Ještě přidá informace, jaké zajímavosti jsou v okolí. Tak jo, jedeme tam. 
No není to božské místo....a kam vlajkonoš zapíchl vlajku, tam jsme rozbalili tábor.
Je pravda, že pracovní morálka některých členů výpravy trochu upadá, ale jiní zase mají energie na rozdávání.  
Stan stojí, jde se na véču. Aha, tak změna: ještě musíme k Labi, které vidíme za protipovodňovým valem. Umíte házet žabky? My jsem se u toho dost pobavili.
Konečně večeře. No opravdu se na tom pidi zařízení dá něco ukuchtit. Tedy povím vám, takhle v přírodě  chutná luxusně. A víno nám šmakovalo i z plastových hrníčků.
kemp Yachthafen Arneburg (odkaz zde) : 4 eu + sprcha za poplatek 1eKempování v jachtových klubech je za "hubičku", jak jsme se mohli přesvědčit.
trasa: https://mapy.cz/s/1PSh6

3.den středa 28.6.
Nestačím se divit, kolik zvířecích zvuků slyším k ránu, úplný koncert. Východ slunce slibuje pěkné počasí. Balíme, nespěcháme a na vyhlídku, pod kterou jsme stanovali vyjíždíme asi 10.30 hod.
A ještě pohled z vyhlídky...tam někde dole jsme jsme před chvílí snídali.
Dnes máme v plánu jet do Havelbergu, tam se vykoupat a k večeru dojet do cca 20km vzdáleného kempu. Ještě degustace zmrzliny v Arneburgu. Kola naložená, všechno táhneme sebou, od oblečení, spaní až po jídlo. Hodně věcí se vešlo do vozíku a tutíž nejvíc toho veze Kuba. Opět pěkné odpočívadlo. Než se stihneme posilnit, Max vzorně okolo zamete. Děti mají fantazii a umějí si hrát s tím, co najdou.
Dojedeme k přívozu do vesnice Sandau, kde okoukneme už asi stopadesátý kostel, ale tenhle tedy je!!
Ještě pár kilometrů proti větru a jsme ve městě Havelberg. Čeká nás příjemné odpolko u vody. Nám se líbí historické centrum, Maxovi dětské hřiště. Z malé pláže jsem nadšení všichni, odvážlivci (chlapi) vlezou do řeky Havel celí. My ženy smočíme jen nožky.
Odpoledne příjemně uteklo, pokračujeme dál. Kousek za městem opět objížďka. Řešíme, jestli změnit trasu nebo jet po objížďce, protože se blíží déšť. Než to stačíme vymyslet....ououou, RÁNA a všechno je špatně. Dcera leží na zemi, kolo s Maxem na ní a průšvih je na světě. Vysvobozujeme dceru, dítě. Žanet se nemůže postavit na nohu ani ji ohnout....co teď? Koleno moc, moc bolí. Do kempu to máme asi 2km a blíží se pořádně černé mraky. Sundáváme všechno z jejího kola, věci i Maxe nacpeme do vozíku a dceru za deště doslova dostrkáme na kole až do kempu. 
Nepomáhá ani pivo ani led, koleno puchne dál :(. Bude zítra schopná šlapat, nebo si dát den pauzu a třeba se noha umoudří? Pokud dcera pojede domů, máme cestu také vzdát a vrátit se? Nebo pokračovat sami? Nikomu se to nechce rozhodnout.  Posilňujeme se, stavíme stan, Žanet už jen radí z leže, no - ráno je moudřejší večera...
Ještě musím říct, že v kempu byli velice ochotní, zásobovali nás ledem a nabídli odvoz do nemocnice, kdyby bylo potřeba. A měli tu super dětský koutek - tedy spíš celý domek a v něm spoustu hraček. V noci prší.
kemp Campinginsel Havelberg (odkaz zde): 23,50 eu (sprchy v ceně)
přívoz 4 eu
trasa zde 

4.den čtvrtek 29.6.
Celou noc prší, ale ráno je krásně. Po snídani je vše rozhodnuto. Žanet s Maxem se vrátí domů a já s Kubou pokračujeme dál. Máme nečekané volno, záchrana z Čech přijede až večer.  Jedeme na prohlídku historického centra a s vypětím všech sil to dá i Žanet.
Obdivujeme katedrálu, historické náměstí. Po obědě se vracíme do kempu, vypadá to na déšť. Až Žanet s Maxem odjedou, rádi bychom ještě něco najeli, proto balíme stan, který zatím uschnul.
Snažíme se minimalizovat věci a všechno nepotřebné posíláme domů. Ale stejně vezeme na kolech zátěž s kterou jsme vůbec nepočítali...třeba stan pro 4 lidi, který byl původně ve vozíku. Celé odpolko prší, naštěstí stanujeme u hangáru, kde jsme schovaní před deštěm. Večer (20.30 hod) dorazí Ondra, odváží nám parťáky. 
Smutné je loučení. Osiřeli jsme :(. Jelikož stále leje, přesouváme odjezd na ráno. Večer v dešti stavíme stan. Pršet nepřestalo ani v noci. Já se hrůzou sleduji, zatím malé loužičky vody v rohu stanu a přemýšlím, jestli stan z Lidlu byla dobrá volba.
kemp stejný jako včera, platíme za dva lidi a stan 17 eu

5.den pátek 30.7.
Ráno prší, dopoledne prší, v poledne prší a předpověď nedává naději na zlepšení. Přeneseme stan do hangáru, aby trochu oschl. Karimatky, spacáky, vše balíme do igelitů. Ve 13 hod už jen poprchává, tak to riskneme, do dalšího kempu je to jen 20 kilometrů. Sedět v hangáru nás nebaví. 
Ještě doplňujeme zásoby, obchod už dnes žádný cestou nebude. Vozík, který nám sloužil jako nákladní prostor, odvezl Ondra i s marodem. Když jsme úspěšně nastrkali nákup do tašek, můj nosič odmítl takovou zátěž. Musíme znovu všechno přeorganizovat. Do toho začíná pršet. Bohužel nás tato akce čeká ještě jednou. Oddělat bagáž a tentokrát přendáme tašky na Kubovo kolo. Prší. V těchto kritických chvílích - jistě chápete - nefotím. Po 7 kilometrech jízdy, černo, fičák a pořádný slejvák. Snažíme se schovat pod stromy, ale není to nic platné. Prostě musíme jet dát. 
Další kilometry v dešti, vjíždíme do vesnice Quitzöbel. Okamžitě využíváme první přístřešek a ukrýváme se před deštěm. Za chvilku černé mraky mizí a my šlapeme v mírném mrholení. Konečně vidíme protipovodňový val, po kterém vede cyklostezka. Teď už je to do kempu jen cca 5km. 
Ale ouvej. Fouká silný protivítr  a přidává se déšť. Po chvíli zastavujeme, přestože není kde se schovat, jede se špatně. Kontrolujeme mapu a počasí. Vítr má sílu 40km a pršet má stále 
:(.   Takhle krásně by to vypadalo, kdyby bylo krásně.
Konečně! Abbendorf. Samota, pár domečků, jinak nikde nic. Kde je TEN kemp??? Ani památky, jen podmáčená louka a zavřená hospoda.
Cože?? A do nejbližšího ubytování ještě 20 km? Střídavě prší víc nebo ještě víc, vítr fučí proti nám. Po dvou kilometrech přijíždíme k soutoku Labe a řeky Havel. Déšť ustává, vítr ne. 
Před námi turistický přístřešek. Utábořit se tady? Bohužel, uvnitř mokro, i do "rozhledny" prší. Na plotě čteme reklamy na dva penzióny. "Kubo, zavolej tam" říkám. Mají plno. Bodejť, každý cyklista je v někde v suchu. Příroda se smilovala a déšť ustává. Trochu posvačíme, nasedáme na kola a snažíme se proti větru pokračovat. Zas prší víc nebo míň, už to přestávám rozlišovat.
Vesničky, kterými projíždíme jsou malebné, očkem hodím vlevo, vpravo, šlape se dál. Foťák zabalený, aby nezmokl, raději nevytahuju. Příroda nás přestává trápit, už jen drobně krápe. Hned se nám jede lépe. Skoro si vejskám, jaká je to paráda. 10 km před cílem objížďka. Tentokrát se držíme ukazatelů. Jedeme po polní cestě, vjíždíme do lesa....
NE!! 
Totálně rozbahněný 10 metrový úsek. Obejít není jak. Naložená kola se boří, sandály plné marastu. Bonus na závěr. Po silnici, stále proti větru, a ještě navíc špinaví, dojíždíme k městečku Wittenberge. První ukazatel na kemp. Neváháme, jedeme tam. Měl by to být jachtařský klub, ale já vidím zámek.
Můžeme si zde postavit stan? Ja ja.
Toalety, sprcha? Ja ja.
Pivo si u vás také můžeme koupit? Ja ja....pokyvují hlavou němečtí grilující jachtaři.
Kde se vzal, tu se vzal stařík s klíčemi: "Nechcete přespat uvnitř?" a ukazuje na zámek za zády. "Ja,ja", křičím. Jdeme se podívat na komnaty. Nešlo odolat. No tak jsem vyměkli, no a kývli. A kdyby někdo řekl, že je to úplně obyčejná  ubytovna pro jachtaře, fakt ho pošlu někam.  Já viděla postel s baldachýnem, duchny a to sucho, ach.
Večeře, chléb, zelenina. Strava vyloženě veganská, to znamená lehká a dobrá. Pivko na kvalitní spánek.
ubytování odkaz zde 24 eu (sprcha v ceně) 
trasa: zde

6.den sobota 1.7.

Riziko deště 21% - 56%. To se nám zdá celkem dobré. 
Vítr opět 40 km/h. To se nám zdá celkem špatné.
Balíme a vyjíždíme co nejdříve (v 9 hodin). Pro jistotu celou bagáž opět zajišťujeme proti dešti a děláme dobře. Zatímco Kuba ještě dolaďuje náklad, mé oko spočine na nápisu VERITAS. Tak tady, v městečku Wittenberge, montovali moji mašinu - šicí stroj, na které šiju kabelky :).  A fakt bylo takhle šedivo.
Poprchává jen lehce, o to víc fouká. Projíždíme malebnými vesničkami, vše upravené, čisté, krásné cihlové domky.  Cyklostezka vede buď po valu (šotolina) nebo asfaltka pod valem. Na obou to fičí stejně. 
Po 20 kilometrech proti nám černo. U nejbližšího odpočívadla dáváme pauzu. Než se přežene to nejhorší, vaříme kafčo. K tomu celozrnný chléb s avokádem a marmeládou....skoro lepší než ve Vídni u Sachra. 
Konečně město Lenzen. Jedeme do kempu podle mapy. Cestou míjíme Netto, paráda, tady nakoupíme. V kempu špatná zpráva. Stany neberou, další kemp je 5 km daleko, ale mimo naši trasu. Vracíme se k Labi, třeba by se dalo spát na divoko. Žádné vhodné místo nevidíme, samé podmáčené louky. Vracíme se zpět do města. 
Zítra neděle, všude zavřeno, je nutné nakoupit něco k večeři, jídlo na celou neděli a pondělní snídani. Pak zbývá už "jen" dojet opět v dešti s nákupem do kempu. Jízda stála za to, ale vidíte ten proviant? Máme se vlastně královsky. A že chcčije? Tak ať. My do cíle dojedeme!!
Všechny kempy jsou vzorně čisté, ani tento není vyjimkou.
kemp Naturcampingplatz am Rudower See (odkaz zde) : 14 eu (sprchy v ceně)
trasa zde

7.den neděle 2.7.
Už včera jsem se domluvili na úpravě trasy. Kvůli počasí a zdržení s dcerou měníme cíl - tím se stává Hamburg, kam to máme už jen cca 170km. Vyjíždíme do zamračeného dne, ale momentálně neprší, jen fouká. Předpověď nic moc :(.
Strážní věž připomíná, že jsme na východní straně. Krásný výhled na Labe a cyklostezku, vedoucí po protipovodňovém valu.
Neprší, projíždíme po super cyklostezce kolem malebných domků, nádhera (stále proti větru).
Dömitz - staré městečko s přístavem a pevností, na kterou se jedeme podívat. Úžasné. Začíná opět pršet, rádi bychom se schovali v nějaké cukrárně a dali si kafe, ale Kubovi se urve nosič s tím mega nákladem, který veze. Tak opravujeme a svačíme u odpočívadla. Docela začíná být i zima, na kafe nedošlo. Naštěstí neumíme mít špatnou náladu, nejde přeci o život :).
Místní domorodec nám radí, kudy jet, tak měníme trasu, přejíždíme most a zkusíme jet po levém břehu Labe a vidíme...občerstvení. Tady přečkáme déšť, protože podle předpovědi bude za 1-2 hodiny hezky. Popíjíme kávu, těšíme se na pěkné počasí a v tom přichází sms...jsem 200 km od vás, chcete naložit a vzít domů? Přijít tahle esemeska o dvě hodiny dříve, když jsme v dešti montovali nosič, snad i kývnu. Ale teď? 
Stal se zázrak, neprší a vyhlídka na další dny konečně pozitivní. Modrá obloha a staré hanzovní městečko Hitzacker, rozhodně důvod zastavit  a dát si zmrzlinu.

Teď už nás nerozhází nic, ani strom přes cyklostezku.
Cyklostezka asfal podél silnice, šotolina v lese a dočkali jsme se  i kopečků, jinak značení stále perfektní. Rodinný kemp, můžeme zde i nakoupit nějaké základní potraviny...pivko a víno na oslavu slunce :).
Vybavená kuchyň, čisto, sympatický majitel...co víc si přát?!
kemp (odkaz zde): 14 eu (sprchy v ceně)
trasa zde: https://mapy.cz/s/1QyE9

8.den pondělí 3.7.
Když už jsme zůstali se synem sami, stala se z nás sehraná dvojka. Ráno po snídani využijeme rychlovarnou konvici a dáme si před cestou ještě kafe, pak sbalit, doplnit zásoby a v krásné slunečném dnu frčíme dál (9.30 hod ).
Všechno je báječné, cyklostezky, městečka, vesničky, počasí. Na proti vítr už jsme si zvykli :).
Nejraději bych fotila všechny rozkošné baráčky. Jídlo opět na lavičce s překrásným výhledem. Tyhle německé vegan-pomazánky jsou luxusní!! K tomu zelenina, chléb, mňam. Díky Kubo, že jsme měli skvělej jídelníček.
Ještě jedna pauza, kupujeme něco k jídlu, něco k pití :). A pak předposlední kemp, zítra už budeme spát v Hamburgu. Tenhle kemp je ohromný, myslím velikánský, může se třeba stanovat přímo u Labe, kiosek k dispozici.
Nakonec si vybíráme místo u lavičky a rybníčku. Přesně podle předpovědi začne v 19.00 pršet a fučet. Ve stanu je to hrůzostrašné. Naštěstí přeháňka rychle přejde.
kemp (odkaz zde) 16 eu sprcha v ceně
trasa https://mapy.cz/s/1Qzgj

9.den úterý 4.7. 
V balení stanu už bychom mohli soutěžit, je to brnkačka. Vše připevnit na kola a jedeme. Předpověď počasí hlásí riziko deště 25%.
Opět doškové střechy a zrovna tu mění krytinu.

My už ale spěcháme do Hamburgu po cyklostezce u silnice. K přívozu Hoopte je to kousek, ale otevřená cesta proti větru nám dala zabrat. A ty mraky vypadají taky dost nebezpečně :(:

Tý jo, tak jsme fakt tady. Dala jsem to. A když mě syn potřásl pravicí se slovy: " Mami jsi dobrá", cítím se jako adept na  nobelovku. Dokázala jsem si sama sobě, že ač mně je přes 50, nic to neznamená.  Můžu mít bláznivé nápady a uskutečňovat je. Raději budu prožívat  svoje příběhy, než na gauči u televize ty cizí. 
Naše radost byla předčasná. Hamburg nám nedal ani jeden kilometr zadarmo. Do centra to bylo ještě 21 km. A přesně takovýmhle nezáživným rovinatým tunelem a fičákem. Po 3 km roviny zatáčka a dalších 5 km opět rovina, pak mírná zatáčka a zas to samé. Takhle celkem  24 kiláčků nezáživného šlapání do centra.

A přivítání v Hamburgu? Kordon policajtů :(. A stojí nám v cestě. Můj výraz hovoří za vše a tak nás pouštějí dál, ale jiného kluka pořádně lustrují. Bylo jich tam hodně a na náš dotaz, co se děje, mluvili o nějakých demonstracích. 
Ale to už jsme v centru. 100x jsme se koukala na fotky Hamburgu, ale když tam pak stojíte a ještě tam dojedete třeba na kole ... stálo to za to! Dokázala jsem uskutečnit možná něco ulítlého a i přes nepřízeň počasí, mě to moc bavilo. 
Určitě se musíme podívat do starého tunelu pod Labem. Technická památka budovaná před 100 let pro pěší a koňské povozy. Sjíždíme výtahem do hloubky 24 metrů a pak se před námi otvírá dlouhý 427 metrů osvícený tubus. Pecka! Naši předkové byli machři!
Na kole se i v tak velkém městě jezdí v pohodě a tak vstřebáváme atmosféru ohromného přístaviště. Do kempu musíme jet až za město, čeká nás dalších 18 kilometrů pořád kolem Labe, tak máme na co koukat.  Míjíme přístav, překladiště, lodě,  luxusní čtvrť Blankenese, projíždíme parkem s kavárnami, plážemi a stále nás doprovází proti vítr.
Poslední recepce, poslední kemp, poslední stavění stanu, poslední pivo.....
Kemp je přímo u Labe na pláži. Písek všude, snažíme se postavit stan alespoň trochu na trávě. Potkáváme partu Čechů, kteří jsou na cestě druhý den. O deštích nemají ani ponětí. Na pláži večeříme a pár metrů od nás se plují obří lodě.
kemp (odkaz zde ) 16 eu (sprchy v ceně)
trasa zde

10. den středa 5.7. - cesta do Drážďan
V noci déšť. Z příjemného písku se stane nepříjemné blátíčko. Ráno naštěstí jen mrholí, naposled balíme mokrý stan a s tím i bahýnko. Při cestě zpět do Hamburgu si poprvé za cestu užíváme vítr v zádech. Je to znát, máme rekord v rychlosti. Na nádraží jsme co by dup.
Čekají nás čtyři přestupy, čtyři parádní vlaky. K večeru přijedeme do Drážďan a druhý den, vlakem, do Čech. 
vlak Quer-durchs-Land-Ticket 63 eu (2osoby + 2 kola)

Děkuji synovi, že jsem se na něj mohla spolehnout, že v krizi zachoval chladnou hlavu, byl pohodovým parťákem i ve chvíli, kdy třeba zapálit tuhý líh ve větru a dešti bylo opravdu umění (vím, že ten zapalovač jsem koupila blbej).  
Všechny, koho jsme cestou potkali, byli komunikativní, rádi se podělili o zážitky, svorně jsme "nadávali" na počasí. Setkali jsme se s velkou ochotou pomoci a poradit a taky s velkou důvěrou. Ráno jsme třeba sháněli někoho, komu zaplatit za kemp. 

Najeli jsme 450 kilometrů. Víc jak polovinu kilometrů v dešti a mimo posledních 18 km, vše v silném protivětru - nic pro fajnovky!! 

Jak to vlastně začalo? Kdo to vymyslel a jaké byly přípravy....čtěte zde .


26.6. - 5.7.2017

Oblečte se se do luxusu s dámskou mikinou  Klára.  Šila jsem  z příjemného materiálu -  z počesané bavlny, který je nesmírně měkký, příjemný...