Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2016

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou nechtěla nerozložit. Šití

Jako študentka jsem jezdila stopem, jako babička cestuji s Blablacar.

Že nevíte co je Blablacar? V minulém století se člověk se postavil na kraj silnice, párkrát mávl na projíždějící auto  a už se frčelo. Za Prahou na "výpadovce" nás tenkrát  stávala dlouhá řada stopařů. Proč jsem jezdila stopem? No...bylo to rychlé a já chtěla jsem být co nejdříve doma. A jestli jsem se bála? V 18 letech? Ničeho! O mobilech se nám tehdá ještě ani nezdálo, tudíž i rodiče byli v klidu, páč nic netušili. Ovšem dnes...to je jiná liga. BlaBlaCar je největší komunita pro spolujízdu na světě. Spojuje řidiče s volnými místy v autě a cestující na stejné trase. Díky spolujízdě pak šetří čas i peníze. Jsem moderní babička, tak jsem se zaregistrovala a tím stáhla věkový průměr účastníků :). Svoje místo si rezervujete on-line, zdar technice. Výlet z Prahy do Drážďan vyjde na 110 kč. Nejde o ušetřený kačky, ale máte šanci potkat zajímavé lidi. O tom teď všude píšou, protože potkávat zajímavé lidi dnes frčí! No a teď s pravdou ven. Než jsem zarezervova

Babička, která nepeče, svišť a cyklistka jedou po Elberadweg (ll.)

Kola v autě, my v autě, počasí a nálada výborná. Dočkali jsem se. Začíná cyklodovolená. Vše si vezeme v brašnách na kolách, co jsme zapomněli, holt nebudeme potřebovat. Z auta vystupujeme ve Staré Pace, kde čekáme na rychlík do Liberce. Pak do Děčína, Bad Schandau a dále po Labské cyklotrase. Četla jsem o ní hodně, jsem zvědavá, jaké to bude v reálu. Pan průvodčí je z nás trochu nesvůj, kroutí hlavou, ale pomáhá nám nakládat kola. Hmm, nějak se mu to nezdá, kola tedy vyndáváme a zas je nakládáme do jiného vagónu. Jedno kolo je plně naložené, druhé má sedačku, sviště si mezitím přehazujeme, rychlík se schůdky, no manipulace trochu složitější. Jenže my se tak těšíme, že nás nic nerozhází. Průvodčí se diví, proč a kam to proboha jedeme. A ještě tak naložený a se svištěm.....ale nakonec nás hezky usadil. Z průvodčího se vyklubal anděl. V Liberci pomohl celý proviant vyndat a zase nastěhovat do dalšího rychlíku směr Děčín. Kola pěkně zaparkovaná, místa dost - to se musí vyfot