Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2016

To chci ještě zažít.

Stojím ve frontě u pokladny, nuda, koukám po ostatních nakupujících. Neznámá přede mnou precizně rovná věci na pás, sahá do kabelky a tahá peněženku. Zajímavou peněženku. Je mi povědomá. Proboha..... ona má MOJI peněženku. Teda ne moji, ale mnou šitou. Zírám. Neznámá ji přendává z ruky do ruky. Jojo, pamatuju ten vzor. Šila jsem ji na objednávku k narozeninám jako překvapení. Dlouho pán vybíral látku, dlouho váhal. Přál si, aby měla manželka fakt radost, moc se chtěl trefit do jejího vkusu. Neznámá platí. Vyndává bankovky, loví drobné....v peněžence má vše perfektně srovnené, karty zasunuté v kapsičkách, žádné zbytečné papírky a účtenky. Mám příjemný pocit, usmívám se, neznámá musela mít z peněženky radost, to je jasný. Dobře vybral její manžel. Cítím, že se ně mě kouká. Uvědomuji si, že docela nepatřičně očumuju teď už její peněženku. I pokladní na mě vrhá vyčítavý pohled, jakože ... co si to dovoluju. Trapas. Já se ale usmívám dál. Možná i tyhle peněženky uvid

Popletená je volná.

Když se dokáže utnout mistr tesař, co teprve já.  Od zákaznice jsem měla přesné instrukce, jakou by si přála kabelku, ušila jsem však úplně jinou. V klídku jsem stříhala, šila a vůbec mě to netrklo. Nažehlila, naimpregnovala, nafotila a posílám fotku po síti, neznámé zákaznici kamsi do dáli. Ještě si říkám, jaká bude asi reakce.... A pak to přišlo: jejda...já chtěla ale jinou. Překvápko na obou stranách :) .  No jasně, už mě to docvaklo. Moje zákaznice jsou ovšem zlaté. Taky mají rodinu, děti, vnoučata. Taky chodí do práce, nakupují, vaří, žehlí. A taky mají pochopení. Děkuju. A závěr....popletená taška je volná, na rozdíl od popletené švadleny.

Pssst… přichází tišící kniha.

Chtěla jsem koupit chlapečkovi k narozeninám dárek. Nezávidím dnešním rodičům - nabídka v hračkářství je ohromná. Tolik krásných hraček pohromadě, těžko se vybírá. A pak jsem ji zahlédla na internetu. Quiet Book - do češtiny překládaná jako tišící kniha. Že neznáte Quiet Book? Ještě před měsícem jsem také netušila. Úžasná látková kniho-hračka plná her, nápadů, objevů a u ní nápis - ušijte si ji sami . Ha, výzva jak pro mě dělaná. To za měsíc lehce spíchnu. Jo spíchla, ale ne lehce. Vyřešit pohyblivé paprsky u slunce, jezdící auta, bludiště. Tahle kniha způsobila, že jsem místo spánku řešila, kam zakamuflovat žábu, berušky, medvídka, sovu, pejska. Jak vyřešit garáž, tunel, přechod a pohyblivé stromečky. A co teprve takový červ v jablku, nebo déšť schovaný v mráčku. Poslední kapka bylo samotné přidělání knihy do kroužkové vazby. Ta se mě totiž zdála pro moje dílo adekvátní. Tuhle fajnovou práci jsem si nechala na sobotní dopoledne. Po obědě už na nás čekal oslavenec. Ještě v 11. ho

Vím, není to hezký pohled.

Ale moje žehlička dostává pořádně zabrat. To když v zápalu práce přiložím žehličku na látku s výztuhou a přitlačím. Přemýšlím o dalším postupu, pro jistotu ještě chvilku žehličku přidržím na látce a pak  ááááááááááááááááááááááááááá..........snažím se zachránit, co se dá. Rvu z žehličky cáry výztuhy, mezi zuby cedím vulgární slova, pálím si prsty. A zase mám žehličku nepěkně zapráskanou. Kdysi jsem zkoušela čistit plochu vším možným, od zubní pasty, přes spešl přípravky z drogerie a skončila jsem u reálu. Dnes ráno jsem se chystala do práce a oko spočinulo na dětských vlhčených ubrouscích. Jeden přikládám a lehce přejíždím po teplé žehličce. Mezitím běžný ranní chaos. Moc energie čištění nevěnuji díky zkušenostem z předešlých akcí. A pak KOUZLO. Během chviličky se žehlička začíná blýskat, jak za mlada. Tedy za nova. Ještě tak dvě tři minutky leštění (spěchám do práce) a nikdo nepozná co jsem s žehličkou vyváděla. Jen ty ubrousky jsem nestihla vyfotit. A pořádně si  myju