Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2017

Sedm divů světa

Jediným dochovaným starověkým divem jsou egyptské pyramidy. J ejich fotky mě uchvátily už jako malou. Že někdy uvidím třeba Sfingu, Údolí králů nebo Chrám královny Hatšepsut  na vlastní oči, se rovnala šanci výletu na měsíc (tehdy panovala tvrdá totalita). Tak jsem o nich aspoň četla, s  Howardem Carterem prožívala objevení Tutanchamonovy hrobky,  sledovala dokumenty a jedním dechem hltala  knihy od  Dänikena .  Na ty stavby se  vztahuje t olik  záhad, tajemství  a podivných okolností.   Doba se mění, cestovat se už dávno může, ale nějak nebylo kdy nebo za co :(. A teď najednou rychlá akce, otázka: jedeš - nejdeš?   Nabídka, která se neodmítá. Plavba po Nilu, návštěva pyramid a dalších egyptských památek......vypínám šicí stroj a jdu balit kufr.  Letím čerpat energii do země bohů. Pokračování  zde.

Šijeme "AMERIKU"

Je ohromná. Kabelka Annette i radost.  Kde jsem to včera byla?   Na šicím srazu. Sešlo se nás pár nadšenkyň Swoon kabelek a daly jsme se do šití.  Co znamená Swoon? Američanka Alicia Milller tvoří úžasné střihy kabelek a prodává je na svých stránkách pod obchodní značkou SWOON. Setkání stejně naladěných švadlen bývá inspirativní a společné šití...to je panečku věc. Stroje nažhaveny, my také, s chutí do díla. Hotový střih není vždy výhoda, jak by se mohlo zdát. Já se v těch cizích názvech ztrácím, naštěstí víc hlav, víc ví. Probíráme se anglickými jmény výztuh, podšívek, kapes a dalších dílů. Pak zbývá ještě ty zatracený  puzzle pěkně poskládat.  Všechny jsme se shodly, že nejvíce času zabere stříhání a zažehlování.  Šití už bývá odměnou, tou třešinkou na dortu.  Já vím, je to nuda, ale ještě stále měříme, stříháme, žehlíme. Po rychlém obědě začal koncert šicích strojů. S radostí musím konstatovat, že moje důchodová Veritaska stále stačila nasazenému tempu.

Absolutně nepodjatá recenze taškobatohu

V pátek večer jsem zjistila, že na chystaný výlet za synem do Drážďan nemám žádnou šikovnou kabelku. Nojono, jsem holt kovářova kobyla :). Copak nápad, ten už mám dlouho, jen nebyla motivace a čas. Čas nemám pořád, ale motivace momentálně dostoupila vrcholu. Pouštím do večerní rychloakce...šití taškobatohu. Snad to stihnu, vyjíždím zítra  v  ranních hodinách. Nastříháno a můžu se pustit do šití.  Ještě ráno jsem dělala menší úpravu, ale v 6.15 usazena ve vlaku , se dívám spokojeně na moje dílo. Velikost vyhovovala, vešlo se vše, co jsem na jednodenní výlet potřebovala. Koženka zabrání ušpinění, takže jsem batoh klidně položila na zem, což u kabelky nerada dělám. V zadní zipové kapse jsem měla peněženku. Byla je po ruce, nemusela jsem složitě  hledat v batohu. Možná, že by stačila tahle kapsa i menší.  Popruh jde přepnout a batoh nosit, jako tašku přes rameno. K tomu jsem ale se nedostala, nošení na zádech bylo fajn. Váha se rozloží na obě ramena a měla jsem obě ruce

Velkovýroba alá maraka.

TAŠKOBATOHY Praktické, pohodlné a šik. Když šiju jednu věc, je to hned (tedy skoro). Když nastříhám na dva kousky, je to paráda a šití trvá tak akorát, práce jde pěkně od ruky. Ovšem já jsem se tentokrát pustila rovnou do pěti taškobatohů na jednou. Poptávka velká, musím našít zásobu. Na začátku jsem se chválila, jak to pěkně odsejpá a jaký že to byl výborný nápad. Jenže v průběhu stříhání začaly mizet nastříhané kousky. Kam se mohly podít? Při nažehlování výztuh naopak přebývaly díly, které nikam nepasovaly. Samá záhada.  V zoufalé chvíli jsem obvinila manžela ze zpronevěry jedné kapsy a dvou popruhů. Dušoval se, že s tím nemá nic společného. Nevěřila jsem. Přeci si neodložím tyhle věci do šuplete....ajaj, no tak jsou v šupleti, no! Největší horory začaly při šití. Stále jsme něco hledala, pořád mně něco chybělo i přebývalo, přišívala jsem černé popruhy na hnědý batoh a naopak, takže pářeme....uf. Dokonalý zmatek. A v té úplně nejzoufalejší fázi přistane ve schránce mail:

Když se zákazník zeptá...kdy vám přijde nové zboží?

Tak začnu povídat, jak to s tím novým zbožím v mém krámku vlastně funguje.  Výrobky, které nabízím nevznikají totiž v žádné bezejmenné továrně v daleké zemi, ale u mě doma, v mé v dílně. Snažím se z hromádky látek vytvořit krásnou věc a myslím při tom na to, kdo ji asi bude používat. vyberu a nakoupím ty nejkrásnější látky  vymyslím, co z nich ušiji uklízím do skříně a zas vybírám a nakupuji ty nejkrásnější látky :) uklízím  do skříně a  objevuji zapomenuté metry dalších látek (viz. bod 1. haha) stříhám, zažehluji, šiju Následuje udivená otázka:  "To všechno šijete vy?"  Možná kýčovitá odpověď, ale mě to prostě baví. A děkuji vám všem,  kteří dokážete ocenit ruční práci a výrobky handmade kupujete. Podporujete tím malé lokální firmy a české prodejce. DÍKY!   Výrobky můžete okouknout a zakoupit  zde .