Už nejsem kovářova kobyla.

Ale ještě včera jsem byla!

Jojo, styděla jsem se vyndat někde svoji peněženku. Byla to ostuda :(.

Ale dnes už jsem se mohla  při placení vytasit s novou. Konečně jsme nemusela tahat pokoutně peníze přímo z kabelky. A nedej bože, když jsem se s někým dala do řeči a prý: "Tak ukažte, co šijete." Já se kroutila, dávala odkazy na internet, ale tu starou peněženku jsem fakt ukázat nemohla. Trapas. 

Vymyslela jsem si kombinaci s koženkou. Snad moje stará Veritaska nezklame a popere se s ní. Už jen přilepení koženky k výztuze byl oříšek.

Jdu na to. Když sešívám peněženky, musím trochu "rozebrat" stroj, abych tam vůbec všechny vrstvy nacpala. A do toho ještě ta koženka. Odmontuji tedy přední kryt, žárovku a jsem zvědavá na výsledek. 

Jo! Dala to! Tyhle východoněmecké mašiny jsou prostě k nezaplacení! 

Peněženka, tak jak ji ode mě znáte. Kapsičky na karty, přihrádky a zipovka na drobné.

Abych měla v čem tygra nosit, ušila jsem si do sady rychlokabelku.  Ne, že by byla rychle ušitá, ale používám na "rychlé nošení"....šup do auta, šup na nákup, šup na návštěvu. Uvnitř spešl kapsičky na brýle, mobil, klíče a úplně mně takhle malá stačí.

 No, nebo je to tím, že jsem si ještě žádnou velkou kabelu neušila :).

Z téhle parádní látky jsem šila i tašku.

Taškobatoh z batohoviny.

Vyzkoušela jsem nový materiál - batohovinu. Podle výrobce má zátěr, díky kterému nepropouští vodu. Jedná se o  pevnou látku vhodnou na batohy, ochranné obaly, tašky, k potažení sedáků zahradního nábytku, pelíšky pro domácí mazlíčky atd. Jen se dá sehnat pouze jednobarevná :(.

Vybrala jsem khaki barvu se hnědou koženkou. 

Byla jsem zvědavá, jak se bude tenhle materiál chovat pod "patkou".

No, překvapivě to šlo dobře a ani jsem nepárala. Jen to ruční přišívání...uf.

Popruh jsem podšila a nechala ho dostatečně dlouhý, aby se dala taška nosit přes

 rameno a nebo křížem přes hrudník.

 A nebo si z tašky uděláte  batoh na záda.

 Velikost změníte buď přehnutím (zatočením) vrchního dílu.

 Jedna zipová kapsa na zadním díle.

 Uvnitř batohu jsou čtyři kapsy volně přístupné.

 A může se vyrazit na výlet :).

Maminka je jen jedna.

"Miluju svou mámu za všechny ty chvíle, kdy mi nic neřekla. Děkuji jí za spousty věcí, ale nejvíc si vážím těch chvil, kdy mě nechala prošlapat si svou vlastní cestu, i když musela dopředu vědět, jak to dopadne a přesto nikdy neřekla: Vidíš já jsem Ti to říkala!"  (Erma Bombeck)

Užívejme si svých maminek, dokud je máme.

Ta moje slaví narozeniny. Ušila jsem pro ni dárek. Určitě upekla něco dobrého ke kávičce. Už to vidím....povídáme si, smějeme se a mamka zas s nadšením líčí, co všechno udělala na zahradě nebo doma. Znám to nazpaměť, ale chci to poslouchat ještě mnoho a mnoho let!

Parádní výlet za pár korun...inspirujte se.

Jízdenka EURO-NISA-TIKET za 320 kč....a co za to?

Až 5 osob např. ze Staré Paky do Žitavy a pak po úzkokolejce s historickou parní lokomotivou na Oybín (jízdenka je zpáteční).

My jeli už z Bělohradu v 8 hod. protože na výlet se musí vyrazit brzo, aby se něco stihlo.

Na nádraží v Žitavě máme sraz se synem, který přijel z Drážďan. Jsme komplet a výlet může začít :).

Jízdu historickým vláčkem si vychutnáváme na otevřené plošině u vagónu. 

Projíždíme Žitavou a pomalu se šineme na Oybin. 

 To je dokonalé, přichází obsluha a zásobuje cestující pitím, aby nestrádali.

Cesta trvá asi 40 minut a pořád bylo na co koukat. Už jsme na nádraží v Oybině a nad ním se vypíná ohromný skalní masiv a tam někam směřují naše kroky.

Jojo, půjdeme po schodech a všechny vyšlapu, přesvědčuje nás chlapeček. 

Kočárek necháváme v íčku a jde se zdolat pořádný kopec schodů. 

 Okukujeme luterský farní kostel postavený 1709 - 32, úžasný interiér.

No nic, schody se musí zdolat, šlapeme dál...chlapeček nás honí, žádné odpočívání.

Šlapeme,šlapeme...hrad už máme na dohled.  Romantická zřícenina hradu a kláštera Oybin je asi největší turistickou atrakcí Žitavských hor a jednou z nejvýznamnějších památek Horní Lužice. Stojí na temeni mohutné pískovcové stolové hory (514 m). Hrad vznikl asi ve 13. století. A Karek IV. zde nechal postavit klášter.

Jsme nahoře, zasloužíme si pauzu. Jenže dnes nám šéfuje Maxmilián, tak posezení trvá tři minuty.

Malebné vyhlídky, tajemná zákoutí, nečekané průchody, za rohem úžasná panoramata...no, snažili jsme se to tam prolézt jak se dalo.

Takový výlet dá zabrat a tak ještě na hradě Maxmilián klidně usnul, bylo mu fuk, že kočárek máme až dole v infocentru. Děti jsou báječně bezprostřední.

 Zatím co chlapeček spí, vychutnáváme si panoramata a svařené víno.

 Maxmilián byl z mašinek nadšený, nemohl se vynadívat. 

 Už nám přijíždí vlak a frčíme domů.Zmokli jsme jen na konci a jako správným 

výletníkům nám to  nevadilo.