ŘÍM mě překvapil, ohromil a nadchl. Procházet se mezi antickými vykopávkami zařazuji k úžasným zážitkům. A když zatoužíte po klidu, dá se zajít mimo turistické centrum, bloudit úzkými uličkami, nad hlavou sušící prádlo, občas vás překvapí zapadlé "rychlé" občerstvení pro místní (to byly dobroty)... i tak se dá objevovat věčné město.
A jak se tam dostat? Jednoduše. Vyhledáte výhodné letenky, párkrát kliknete a je to :). S ubytováním to samé. Cestování nebylo nikdy jednodušší.
Když přijedete do cizího města a na letišti nečeká delegát, který vás pošle doprava, doleva nebo kam je prostě potřeba, musíte se zorientovat. Koupit lístky v automatu bylo snadné, ale propasírovat se v metru do vlaku byl oříšek. Metrem jezdí snad celý Řím, takže přeplněné vagóny, fronta ohromná, fest mačkačka a dovnitř jsme byli vtlačeni třeba až na potřetí. Zajímavý postřeh: nikdo nebyl nervózní, nenadával a nemračil se. A italky používají výrazné rtěnky, které jim moc sluší.
Pod námi čtvrť Trastevere - místo, kde se zastavil čas i lid, ale to ještě netušíme. Mapu uložíme a jen se tak poflakujeme spletí uliček, nespěcháme, necháváme na sebe působit první dojmy z Říma.
Bezkonkurenční je ta jejich "pizza do ruky". Křupavá, horká, čerstvá a výborně ochucená.
Samozřejmě, že jsme chtěli vidět i všechny profláklé památky. Třeba CIRCUS MAXIMUS. Byl největším antickým cirkem a dokázal pojmout více než 150 000 diváků. V současné době se na jeho místě nachází volný prostor, kde se korzuje, běhá a venčí psi. Pro představu jsem našla na netu animaci, jak asi vypadal v době své slávy (30 n.l.) a dnes.
COLOSSEUM - co dodat? To se musí vidět. Neskutečná stavba, jen bohužel ten účel, pro který byl stavěn, je smutný :(.
A když už nemůžete, nožky bolí, tak se dá i v listopadu natáhnout do trávy s pěkným výhledem (myslím Koloseum v pozadí) a relaxovat.
Forum Romanum a Palatin, kde začal příběh Romula a Rema. A zase platí...to prostě musíte vidět na vlastní oči. Neskutečné, co tenkrát lidé dokázali. Byla jsem zvědavá, jak to asi tehdy vypadalo a našla jsem pravděpodobnou podobu Fóra.
Často jsme naráželi na různá veřejná pítka a mohli doplnit zásobu vody.
A mimo vody se tady stále pije káva. Pěkně na stojáka pravé italské presso, cappuccino a jasně, že jsme ochutnali tiramisu. Než jsem ale vyndala foťák, byly už jen prázdné talířky. V týhle kafárně to byl cvrkot.
Každý ji chce vidět, každý ji chce vyfotit a tak u Fontány di Trevi byla hlava na hlavě. Při večerním osvětlení působí mysticky i s tím davem okolo.
Cestou do hostelu před námi...já nevím, kde se to v zapadlé uličce vzalo a co to vlastně bylo. Měli navařené specialitky, prodávali vína, carpaccio, mortadelu a jiné uzeniny, různé druhy sýrů a olivy - ach ty byly. Příjemné posezení při lahvince-kách vína. Báječné místo.
Pouličních umělců není v ulicích Říma mnoho. Tenhle měl styl a tak se Kuba přidal :).
Prošmajdali jsme možná všechny uličky, náměstí, přešli mnoho mostů a vyšlapali stovky schodů. Rádi jsme si pak kdekoliv sedli, dopřáli si doping měrou vrchovatou a když bylo nejhůř, nechali si masírovat bosé nohy italskou dlažbou.
Ubytování jsme rezervovali přes booking a dva dna před odjezdem přišlo storno. Cože??? Dost mě to vyděsilo. Už jsem viděla, jak si steleme v Římě pod mostem :(. Na info lince bookingu byli velmi ochotní a že prý s italama to je prostě někdy těžké. Dobře. Žhavím net a hledám nové ubytko. Něco poblíž centra a za rozumnou cenu....nabídka byla vlastně jen jedna. Z hostelu se vyklubal byt 3+1, který pronajímal mladý kluk z Bangladéže. Tráví v tom bytě 24 hodin denně a večer si ze společné místnosti (obývák, jídelna) udělal ložnici - prostě zatáhl závěs a měl spaní. Vyprávěl nám o své zemi, kde bují korupce, kterou si ani neumíme představit. Už dva roky provozuje svůj "hostel" (daleko od rodiny) a snaží se vydělat peníze. Hmm, trochu se zamyslíte a přehodnotíte. A staral se bezvadně. Vysvětlil, poradil co a jak. Každé ráno donesl čerstvé domácí croissanty z blízké pekárny :). Ty byly!!
A zpátky ...Vatikán. V pondělí okolo desáté byla fronta na 3/4 hodiny. Ale než se rozkoukáte po Svatopeterském náměstí, už jste u bezpečnostní kontroly, které jsou mimochodem všude. Sundat bundy, odložit tašky, projít rámem a jsme uvnitř.
Bazilika sv. Petra ještě chvíli musela počkat, nejprve jsme si vyšlápli 552 schodů do její kopule. Úzké chodby ji kopírují, vše to bylo nějak šikmé a tak máte pocit mírně přiopilého turisty :). A výhled na Řím to ještě umocnil. Nádhera.
Na střeše baziliky si vychutnáváme presso. No, kdy se to poštěstí, dát si kafe na střeše jednoho z největších kostelů na světě. Chrám pojme přes 20 tisíc lidí, uvnitř je asi 800 sloupů, 390 soch v nadživotní velikosti a 45 oltářů. To jsem nepočítala, to jsem se dočetla. Úžasné, krása stíhá krásu.
Nejlepší zmrzlinárna byla u Valentina, aneb heslo dne: všechny prachy utratím za zmrzlinu :).
Výlet končí, čtyři dny utekly jako voda a my čekáme na bus, který nás doveze na letiště.
Děkuji mým skvělým dětem, že sebou berou na tyhle bezva poznávačky svojí matku, která někdy zmatkuje a někdy s ní je i sranda :).
Praktické:
Z letiště jezdí bus ALTRAL (zastávka před letištní halou), končí ve stanici Anagnina,
což je nejbližší metro. Cena za lístek
1,20 Euro, koupíte přímo u řidiče. Pak metrem na hlavní nádraží Termini, linka A za 1,5 Euro - lístek na
100 minut, koupíte v automatu v metru.
Lístek do Colosseum, Forum Romanum a Palatine lze koupit předem přes net za 16 euro a nemusíte stát frontu u pokladny.
Výstup na Baziliku stojí 6 euro a za odměnu si vyšlápnete 552 schodů. Chrám i podzemní krypty s hroby papežů jsou přístupné zdarma.
A když je pěkné počasí, nejraději vyrazíme na kole a třeba rovnou km moři ...více zde.
