maraka-máme rádi kabelky

Ale příjemně! V tak krásném prostředí, jako je zámek Pillnitz, to ani jinak nešlo. Býval letním sídlem saského krále Augusta II. Silného a byl stavěn pro královu milenku, krásnou hraběnku Cosel. Ovšem ta upadla v nemilost (to bývá úděl milenek) a skončila ve vězení. Pillnitz  se stal letním sídlem saských králů. Nás vítaly zámecké zahrady oblečené do úžasných podzimních barev.  Pastva pro oči, obzvlášť pro moje, které často koukají skrz šicí stroj. Jakmile dostaneme mapu, jsme děsně chytří, hned všichni víme, kam a kudy jít.  Pak bloudíme zahradami úplně mimo plán. Ono na tom stejně nezáleží, nikam nespěcháme. Každý kout nás barevně překvapí, sluníčko podtrhává neskutečné barevné scenérie. V létě jsem okolo jeli po druhé straně Labe na kolách a když na nás tento malebný zámek vykoukl, zahrnuli jsme jej do složky: NUTNĚ NAVŠTÍVIT.  Panstvo to mělo vymakané, po schode...

Dcera ráda vymýšlí zajímavé dárky. Nejprve dělala tajnosti, jen naznačovala, tajemně se usmívala, nechtěla nic prozradit. Já už jsem se děsila, představovala si skok padákem, jízdu v tanku, přihlášení do nějaké soutěže....ale bylo to krásné narozeninové překvapení, aneb čtyři generace před objektivem. Tyhle dvě ženský jsou pro mě úplně nejvíc. Pořád se od nich mám co učit a pořád je musím obdivovat. Moje maminka a dcera, řekla bych i nejlepší kámošky. Snažím se s těmi mými holkami trávit co nejvíce času, protože mně je s nimi prostě fajn.  Mimochodem, mamka je pořád kočka, přestože už má sedmdesátku pár let za sebou. Nejprve si nás vzala do parády kosmetička. Ženy, znáte to....zavřete oči a necháte se líčit, jak příjemné. Během chvíle se z nás staly hvězdy. Každá samozřejmě ve své věkové kategorii. Přesun k fotografce Janině. Je to dcera mé kamarádky a známe se. Povídali jsme si, mezitím nás Janina někam posadila, obča...

A všechno. A do krabic. A pryč s tím. Ještě dnes musím všechno zabalit. Zítra máme totiž módní přehlídku. Tam zase všechno vybalíme. Vždycky jsem trochu nervózní, to lechtání okolo žaludku určitě všichni znáte. Přehlídku plánuji s dcerou, to je můj parťák. Vedeme nekonečné diskuze co a jak, promýšlíme choreografii, navrhujeme modely. Jenže parťák má  dvacetiměsíčního chlapečka....více slov netřeba :). Nejdřív se moc těším, na tu atmosféru, na setkání, na ten zážitek. Přibližně měsíc před přijde "těžká deprese". Jsem neschopná, nemožná, nic neumím. Když konečně dáme do kupy vhodný termín pro 10 - 12 modelek + volný sál, kosmetička už  má jinou akci. Fotograf nemá s termínem problém, uf. Jedna z modelek nemůže kvůli sportovní aktivitě. Jiné těsně před přehlídkou onemocní dítě (to je život). Některé modelky normálně pracují a přijedou chvíli před začátkem sam...

Často se mě ptáte, co vlastně jím, když nejím maso? Třeba salát ze špaldy. Špalda je prastarý nešlechtěný druh pšenice. Je výjimečná svým složením i zajímavou ořechovou chutí. Vůbec jsem netušila, co všechno tohle "zrní" obsahuje a jak výborně chutná. Recept je nenáročný, rychlý.....to mám ráda. V kombinaci se syrovou zeleninou to je pecka :). Takhle vařím po ránu já: Špaldu je nutné  vařit asi 30 minut pod pokličkou se špetkou soli a bez míchání. M ezitím   nakrájím tofu, papriky, rajčata a okurku na kostičky.  M ezitím  si můžete jako já: vyčistit zuby, omýt vlasy, vyfoukat vlasy, vyžehlit vlasy, obléknout se, zjistit, že to oblečení je "blbé", takže se svléknout, obléknout něco jiného, zjistit, že je to ještě "blbší", a po několika minutovém koukání do šatníku si vzít na sebe původní verzi. Špalda uvařená.  Hmm, možná trošku rozvařená, ale nebudu hned po ránu hnidopiška. Slijeme přebytečnou vodu, p řidáme oříšky ...