Přeskočit na hlavní obsah

Když ráno zjistím, že nemám nic k obědu....



Často se mě ptáte, co vlastně jím, když nejím maso?
Třeba salát ze špaldy. Špalda je prastarý nešlechtěný druh pšenice. Je výjimečná svým složením i zajímavou ořechovou chutí. Vůbec jsem netušila, co všechno tohle "zrní" obsahuje a jak výborně chutná. Recept je nenáročný, rychlý.....to mám ráda.
V kombinaci se syrovou zeleninou to je pecka :).

Takhle vařím po ránu já:
Špaldu je nutné  vařit asi 30 minut pod pokličkou se špetkou soli a bez míchání. Mezitím nakrájím tofu, papriky, rajčata a okurku na kostičky. Mezitím si můžete jako já: vyčistit zuby, omýt vlasy, vyfoukat vlasy, vyžehlit vlasy, obléknout se, zjistit, že to oblečení je "blbé", takže se svléknout, obléknout něco jiného, zjistit, že je to ještě "blbší", a po několika minutovém koukání do šatníku si vzít na sebe původní verzi.
Špalda uvařená.  Hmm, možná trošku rozvařená, ale nebudu hned po ránu hnidopiška. Slijeme přebytečnou vodu, přidáme oříšky a nakrájenou zeleninu. Ochutíme zálivkou z olivového oleje smíchaného s provensálským kořením, citronovou šťávou a špetkou soli.
150g špaldy
1 balení bylinkového Tofu (lze i vynechat)
2 ks kapie
2 rajčata
1/2 salátové okurky
1 hrst arašídů
2 lžíce oliv. oleje
provensálské koření, citrónová šťáva, sůl


Můžete suroviny přidávat nebo ubírat podle vlastní chuti. Buráky bych ale zanechala...ty tam jsou fakt  luxusní! Dobrou chuť :).


Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...