Dcera ráda vymýšlí zajímavé dárky. Nejprve dělala tajnosti, jen naznačovala, tajemně se usmívala, nechtěla nic prozradit. Já už jsem se děsila, představovala si skok padákem, jízdu v tanku, přihlášení do nějaké soutěže....ale bylo to krásné narozeninové překvapení, aneb čtyři generace před objektivem.
Tyhle dvě ženský jsou pro mě úplně nejvíc. Pořád se od nich mám co učit a pořád je musím obdivovat. Moje maminka a dcera, řekla bych i nejlepší kámošky. Snažím se s těmi mými holkami trávit co nejvíce času, protože mně je s nimi prostě fajn. Mimochodem, mamka je pořád kočka, přestože už má sedmdesátku pár let za sebou.
Nejprve si nás vzala do parády kosmetička. Ženy, znáte to....zavřete oči a necháte se líčit, jak příjemné. Během chvíle se z nás staly hvězdy. Každá samozřejmě ve své věkové kategorii.
Přesun k fotografce Janině. Je to dcera mé kamarádky a známe se. Povídali jsme si, mezitím nás Janina někam posadila, občas jsme kousek popošli.....skoro jsme ani nepostřehli cvakáni foťáku. Perfektní atmosféra, všechno přirozené. Její "služby" velmi ráda doporučuji.
Chlapečka focení zmohlo. Být dítětem je krásné, prostě usne, když se mu chce. My jsme zatím načerpaly energii jinak a také příjemně.
Další plán - procházka Bělohradskou bažantnicí, kde jsem nebyla hodně dlouho. V hlavě začaly vyskakovaly zapomenuté vzpomínky......ale to už by byl jiný příběh.
Kdy jste naposledy šli bosi? A nemyslím z koupelny do postele, ale třeba po trávě, nebo po cestě s kamínky. Takže boty dolů a přirozená masáž nohou může začít.
Max objevuje svět. Jsem ráda, že mohu být u toho. Sbírá lístečky a nosí nám je. Povídáme si o stromech, o kytkách. Hrajeme si s kamínky, které nás "píchají" do bosých nohou. Snažím se také vidět okolní svět dětskýma očima, pro které je všechno jeden velký zázrak.
Co víc je potřeba ke štěstí?
