Už nejsem kovářova kobyla.

Ale ještě včera jsem byla!
Jojo, styděla jsem se vyndat někde svoji peněženku. Byla to ostuda :(.
Ale dnes už jsem se mohla  při placení vytasit s novou. Konečně jsme nemusela tahat pokoutně peníze přímo z kabelky. A nedej bože, když jsem se s někým dala do řeči a prý: "Tak ukažte, co šijete." Já se kroutila, dávala odkazy na internet, ale tu starou peněženku jsem fakt ukázat nemohla. Trapas. 
Vymyslela jsem si kombinaci s koženkou. Snad moje stará Veritaska nezklame a popere se s ní. Už jen přilepení koženky k výztuze byl oříšek.
Jdu na to. Když sešívám peněženky, musím trochu "rozebrat" stroj, abych tam vůbec všechny vrstvy nacpala. A do toho ještě ta koženka. Odmontuji tedy přední kryt, žárovku a jsem zvědavá na výsledek. 
Jo! Dala to! Tyhle východoněmecké mašiny jsou prostě k nezaplacení! 
Peněženka, tak jak ji ode mě znáte. Kapsičky na karty, přihrádky a zipovka na drobné.
Abych měla v čem tygra nosit, ušila jsem si do sady rychlokabelku.  Ne, že by byla rychle ušitá, ale používám na "rychlé nošení"....šup do auta, šup na nákup, šup na návštěvu. Uvnitř spešl kapsičky na brýle, mobil, klíče a úplně mně takhle malá stačí.
 No, nebo je to tím, že jsem si ještě žádnou velkou kabelu neušila :).

Z téhle parádní látky jsem šila i tašku.