Přeskočit na hlavní obsah

Mnichov lowcost deluxe: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺


V Mnichově jsem strávila dvě noci – tedy dva půl dne a jeden celý den.

Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou.

Ráno jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – morální ponaučení:

kdo kupuje dřív, ten se směje levněji. Kdo kupuje pozdě, ten pláče do preclíku.


Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč.


Spala jsem s partou žen z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅


Ale dala jsem to. Bez němčiny. Jen rukama, nohama a úsměvem.

Mezinárodní jazyk přežití funguje.

Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.

Ideální základna pro kulturní výpady.


Králové, zlato a klobásy

Hned první zastávka: Mnichovská rezidence (Rezidence + klenotnice za 15 €).






Rozsáhlá, nádherná a plná zlata. Chodila jsem tam tak dlouho, že jsem málem dostala titul

„dvorní dáma na plný úvazek“.


Pak přišel místní trh Viktualienmakt –

bílá klobása s preclíkem = snídaně šampionů. V mém případě tedy oběd.

A pivo. Protože… Bavorsko. Logicky. 🍺



Mlžná romantika a metro, které prověří nervy.

Další level: Zámek Nymphenburg (vstup 10 €).

Byl sice v mlze, ale pořád krásný.

Taková romantika typu: „Nevím přesně, co vidím, ale líbí se mi to.“






Celodenní jízdenka na MHD za 10,50 €… a tady přišlo drama:

metro mě psychicky vyzkoušelo víc než maturita.

Naštěstí jsem si stáhla aplikaci MVGO (něco jako PID) a najednou jsem byla skoro místní. Skoro. 😄


Na zámek jsem jela tramvají č. 17 – žádný přestup, žádná panika, jen klid od hlavního nádraží.


Výšlap za výhledem

Navštívila jsem Kostel sv. Petra  – vstup na věž za 5 € a asi 800 schodů.

Nahoře krásný výhled, dole nohy jak po maratonu.





Tajné tipy zdarma: Mnichov bez bankrotu

Protože nejhezčí věci jsou někdy ty, za které se neplatí vstupné, objevila jsem pár skvělých míst zdarma.


⚖️Justizpalast München – Justiční palác

Vstup zdarma, ale kontrola jak na letišti. Čekala jsem, že mi zabaví i preclík.

Uvnitř nádhera: schodiště jak z historického filmu.

Verdikt: nevinná, ale kulturně obohacená.



🏛️Neues Rathaus  – Nová radnice

Taky zdarma. Prolezla jsem ji celou – chodby, schody, sály.

Turistický styl: „Jen se podívám“… a za hodinu jsem tam pořád.




A pak už jsem jela systémem:

➡️ žádný kostel jsem nevynechala

➡️ žádné náměstí nezůstalo nepokořené

➡️ všude, kam se dalo vejít zdarma, jsem vešla


Mnichov se změnil v hru:

Kolik krásy se dá nacpat do jednoho dne bez vstupného a bez němčiny?






Shrnutí mise Mnichov

✔️ vlak za 1050 Kč

✔️ hostel za 987 Kč

✔️ zámky, rezidence, radnice

✔️ klobásy, preclíky, pivo

✔️ metro přežito

✔️ jazyková bariéra pokořena

✔️ byla jsem nejstarší na hostelu, ale nejspokojenější


Výsledný pocit?

Mnichov jde zvládnout lowcost s klobásou v ruce, mapou v telefonu , kulturně a s humorem.

Stačí pohodlné boty, aplikace v mobilu a odvaha vlézt i do justičního paláce.



Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...