maraka-máme rádi kabelky: Často se ptáte, jak dlouho trvá ušití kabelky.

Přiznám se, netuším, ale můžu to přeci změřit.
Čím začít?
Hledáním vhodné látky?
V e-shopech plním košíky látkami, pak zas vysypávám a tak dokola. Nabídka je úžasná a úměrně tomu trvá můj čas strávený výběrem. Dobře, tenhle čas tedy nepočítám.
Látky jsou doma, vybírám tvar kabelky a podšívku.

Vybráno a v tuto chvíli zapínám stopky .... jdu na to.

Stříhám výztuhy, vrchní látku, podšívku a koženku. Taky musím šmiknout materiál na kapsu lícovou a dvě vnitřní. A ještě proužky látky na zipová křidélka. A opět stříhám vše 2x - z vrchní látky i z podšívky.

Čekáte, že už budu šít? Kdepak, teď se bude zažehlovat výztuha. Na to mám prima pomocníka a není to manžel, ale žehlící lis. Stačí pořádně přimáčknout...a je hotovo. Když tak o tom přemýšlím, šlo by to možná udělat i s manželem :) :) .

No sláva, sedám k mašině a s chutí šlapu na pedál. Sešívám vyztužené vrchní díly s koženkou. Ještě prošít z líce, ať se to líbí. Jo a nejdříve ještě přesně seříznu, aby i šití bylo tip ťop.

Židli jsem ani nezahřála a jdu pokračovat ručním šitím. Tuto činnost zařazuji mezi krajně neoblíbené. Brrr, tahle jehla není zrovna moje kamarádka a tak alespoň při šití s ní sním o lahodné kávě, třeba se zmrzlinou nebo vaječňákem...

Těch pár stehů v ruce jsem přežila, cedulka drží a myslím, že si zasloužím odměnu. Takže jakou?? Jo a vypínám stopky.

Hmm....klasika - turek to jistí!

Nadopovaná kofeinem sedám ke stroji, zapínám stopky, jen musím ještě vyměnit černou niť za červenou. Tím si vždy potrénuju trpělivost. Do ouška jehly se trefím na 4-50 pokus.

Při xtém pokusu zuřivě zastřihávám niť a snažím se koncentrovat na to nic, kterým mám prostrčit niť. Barevné nitě měním často, čili i navlékání nití si zopakuji dost a dost a málo co mě pak vyvede z míry :).

Šiju kapsy, zažehluju kapsy, prošívám kapsy, přišívám zip na kapsy, přišívám ozdobný pruh na kapsy, přišívám kapsy.

A není náhodou doba oběda? Vypínám stopky. Odbíhám od šití chystat něco ... co lednička dá. Zeleninu máme, tak i oběd bude :). Sláva.

Také máte pocit, že jsem vlastně ještě nic neušila? Že jen piju kafe, cpu se a práce žádná? V této fázi i já začínám o sobě pochybovat. Ale po výborném obědě vidím vše růžově :). Jde se pokračovat v šití. Ještě prohodit nitě ..... na kolikátý pokus asi?

Kapsa na vrchním díle už je skoro hotová....jenže co to?

Poslouchám. Stroj nevrní, má divný zvuk. Už se nedivím chlapům, že podle zvuku motoru v autě poznají, že něco není v pořádku. Mám to stejně. Odkládám látku, musím mrknout do mašiny. Bude stačit promazat? Uvidí se.

Paráda, stroj už krásně přede a kapsu mám hotovou.

Šít bílou látku červenou nití není možné, opět tedy trénuji svoji svatou trpělivost a snažím se narvat niť do stále menšího a menšího ouška u jehly (alespoň mě se zdá, že se pořád zmenšuje).

Mám sešité oba korpusy tašek, odšívám růžky. Snad už se nebudu ani zmiňovat o tom, že OPĚT měním nitě.

Už mě z toho zvoní v uších.....Nene, kamarádka se stavila na kávičku. Vypínám mašiny a relaxujeme řešením důležitých problémů :). Všechno vyřešené a já pokračuji v práci.
Toto bude zapínání na tašku.....před ušitím

...a ušité.

No a co zbývá? Prohodit nitě (hahaha) a ušít poutko na držák popruhu.

Jo a taky průběžně dochází spodní niť. Nevím, jak je to možné, ale dojde VŽDY těsně před došitím...to je pech. Naštěstí jsem trénovaná v trpělivosti!!