Až potkáte hvězdu, zeptejte se jí...

Přišla neznámá. Prý by si přála ušít kabelku. Prý má ale zvláštní přání. Prý nikde nemůže sehnat tašku s hvězdou. Pohled do očí a otázka: "Zvládnete to?"
Ráda plním zákaznicím přání a hvězda na tašce nemůže být problém.
Jenže, ono se řekne...hvězdy, taška, a čím víc jsem o tom přemýšlela, tím se to zdálo míň reálné.
Jako mám našít jednu hvězdu, deset nebo rovnou celou mléčnou dráhu? Kolik cípů mají mít? Proč vlastně chce neznámá hvězdy? Že by to byla astroložka? Nebo miluje biblický příběh o betlémské hvězdě? Má ráda tajemno? Věří v život na jiné planetě? O pár dnů později začaly výčitky svědomí, že nedokážu splnit očekávání neznámé.
Jak to dopadlo? Zákaznice si nadšeně odnáší tašku a já opojená radostí z její spokojenosti, jsem se zapomněla zeptat: A PROČ TA HVĚZDA?