Třeba proto, že se dá poslouchat přijíždějící vlak. Za jízdy si můžete dát nohy na sedačku, korzovat po vlaku, sledovat ubíhající krajinu, okukovat nádraží, svačit.
Třeba proto, že cestování vlakem beru jako super relax. Ve vlaku totiž nemůžete spěchat, plyn se tam prostě nedá přišlápnout.
Třeba proto, že si celou cestu můžeme povídat, blbnout s Maxem, vyprávět o mašinkám, koukat z okna.
Třeba proto, že sebou netahám zbytečné věci. Při plnění imaginárního batohu (jej, žádný nemám, že by šicí výzva?), hodně redukuji obsah a zjišťuji, co blbostí jsem si původně chtěla vzít sebou. Vlastně toho moc nepotřebuji, protože...kdo by se s tím tahal, že jo!!
A ještě jeden příjemný bonus na jízdě vlakem jsem objevila: cenu. No, uznejte! Cesta z Lázní Bělohradu do Drážďan (a zpět, my ale zůstáváme) nás vyšla na 380Kč. Když jsme plánovali vánoční výlet, o jiném dopravním prostředku, než o vlaku jsme ani neuvažovali.
A šťastné setkání :). Náš průvodce čekal na nádraží podle domluvy. A advent může začít :).
A jak to bylo dál? Dočtete se zde.