Přeskočit na hlavní obsah

Šijeme "AMERIKU"

Je ohromná. Kabelka Annette i radost.
 Kde jsem to včera byla?  
Na šicím srazu. Sešlo se nás pár nadšenkyň Swoon kabelek a daly jsme se do šití. 
Co znamená Swoon?
Američanka Alicia Milller tvoří úžasné střihy kabelek a prodává je na svých stránkách pod obchodní značkou SWOON. Setkání stejně naladěných švadlen bývá inspirativní a společné šití...to je panečku věc. Stroje nažhaveny, my také, s chutí do díla.
Hotový střih není vždy výhoda, jak by se mohlo zdát. Já se v těch cizích názvech ztrácím, naštěstí víc hlav, víc ví. Probíráme se anglickými jmény výztuh, podšívek, kapes a dalších dílů. Pak zbývá ještě ty zatracený  puzzle pěkně poskládat. 
Všechny jsme se shodly, že nejvíce času zabere stříhání a zažehlování. 
Šití už bývá odměnou, tou třešinkou na dortu. 
Já vím, je to nuda, ale ještě stále měříme, stříháme, žehlíme.
Po rychlém obědě začal koncert šicích strojů. S radostí musím konstatovat, že moje důchodová Veritaska stále stačila nasazenému tempu. Každá máme nějaké fígle, něco děláme tak a ta druhá onak. Koukáme si pod ruce, ptáme se, sdělujeme si zkušenosti. Pecka!
Ještě musím prozradit, že tu byl s námi taky jeden rozkošný chlap. Že vám to nejde dohromady - chlap a rozkošnej? Tenhle byl úplně maličký a neuvěřitelně hodný. Vrčení mašin  mu svědčilo. 
Kafe jsme stíhaly za pochodu a došlo i na násilí. 
"Když to nejde silou, dej do toho ještě větší sílu", pravila a práskla do toho kladivem.
Byla to fuška. Začaly jsem ráno v 9 hodin a okolo šesté večer nám začaly "lézt" z pod šicích strojů první kabelky. Velký díky dámy za příjemně strávený den, bylo to super! 
(A to se mně skoro nechtělo jet)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).