Přeskočit na hlavní obsah

Šijeme "AMERIKU"

Je ohromná. Kabelka Annette i radost.
 Kde jsem to včera byla?  
Na šicím srazu. Sešlo se nás pár nadšenkyň Swoon kabelek a daly jsme se do šití. 
Co znamená Swoon?
Američanka Alicia Milller tvoří úžasné střihy kabelek a prodává je na svých stránkách pod obchodní značkou SWOON. Setkání stejně naladěných švadlen bývá inspirativní a společné šití...to je panečku věc. Stroje nažhaveny, my také, s chutí do díla.
Hotový střih není vždy výhoda, jak by se mohlo zdát. Já se v těch cizích názvech ztrácím, naštěstí víc hlav, víc ví. Probíráme se anglickými jmény výztuh, podšívek, kapes a dalších dílů. Pak zbývá ještě ty zatracený  puzzle pěkně poskládat. 
Všechny jsme se shodly, že nejvíce času zabere stříhání a zažehlování. 
Šití už bývá odměnou, tou třešinkou na dortu. 
Já vím, je to nuda, ale ještě stále měříme, stříháme, žehlíme.
Po rychlém obědě začal koncert šicích strojů. S radostí musím konstatovat, že moje důchodová Veritaska stále stačila nasazenému tempu. Každá máme nějaké fígle, něco děláme tak a ta druhá onak. Koukáme si pod ruce, ptáme se, sdělujeme si zkušenosti. Pecka!
Ještě musím prozradit, že tu byl s námi taky jeden rozkošný chlap. Že vám to nejde dohromady - chlap a rozkošnej? Tenhle byl úplně maličký a neuvěřitelně hodný. Vrčení mašin  mu svědčilo. 
Kafe jsme stíhaly za pochodu a došlo i na násilí. 
"Když to nejde silou, dej do toho ještě větší sílu", pravila a práskla do toho kladivem.
Byla to fuška. Začaly jsem ráno v 9 hodin a okolo šesté večer nám začaly "lézt" z pod šicích strojů první kabelky. Velký díky dámy za příjemně strávený den, bylo to super! 
(A to se mně skoro nechtělo jet)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...