Přeskočit na hlavní obsah

Znáte nádherná místa a zákoutí svého kraje?

Já stále objevuji v té naší zemičce další památky a kouzelné krajiny, co stojí za návštěvu.
Při každé cestě do Prahy, už od dětství, toužím navštívit zříceninu, kterou vídám ze silnice. Jenže znáte to, autem párkrát projedete okolo a 40 let uteče jako voda. Naštěstí trosky hradu Zvířetice počkaly, až si k nim na kole dojedu.
Pro mě začíná správný výlet na nádraží, vlakem (dá se v něm i číst) se v klidu a pohodě přiblížím k cíli. Aha...koukám do mapy a kratší to mám asi jen o 10 km. Ale TEN výškový profil trasy!! Proměnil se z  náročného "stoupání" na příjemné "klesání". 
Dojela jsem totiž vlakem do Turnova a teď se na kole povezu pěkně z kopečka. Cestou ještě vymetu nějaké památky a zajímavosti. 
Tak jdu na to. 
Kubistický dům postavený pro majitele továrny je hned  u nádraží. Pyrám z roku 1813 stojí o něco dál a je to nejvyšší rozcestník v republice. 
Příšovice a roubené domy.
Mosty, těch jsem viděla opravdu hodně. Některé jsou staré 100 let a více let.
Informačních tabulí není nikdy dost :).
Rybník Žabakor, založen v 16. století, patří mezi významnou ornitologickou lokalitu. Já měla smůlu, viděla jsem jen to ptactvo na ceduli. Ač to nevypadá, zatím neprší.
Vesnice Březina s kostelem a krásným domem, tedy původně musel být výstavní.
Po málo frekventované silnici jsem dojela do Mnichova Hradiště. Na zámku jsem už kdysi byla, ale možná by to chtělo zopakovat.
A zase ty mosty.
Hurá, jsem v cíli. Pěkně si vyšlápnout na kopec a můžu si odškrtnout další splnění malého snu.
Trochu sprchlo, ale na zřícenině už bylo parádně. Kouzelné místo, doporučuji navštívit.
Památkáři dali do kupy původní podobu. Prohlédnuto a pokračuji dál. 
Most, který měl stát úplně jinde, ale už tenkrát se holt podplácelo, viz info cedule u mostu.
Jakože tudy....? Jo. Na cyklostezce Greenway Jizera super podjezd kolejí. 
Kolem dalších mostů a Jizery jsem dojela do Boleslavi.
Mají tu výtah, tak jsem zvědavá, jestli se svezu i s kolem. No vida, žádné šlapaní a jsem nahoře.
Mladou Boleslav mám zafixovanou jako panelákové město, ale byla jsem mile překvapená. Staroměstské náměstí - hodně zeleně, zajímavě řešený vstup do podzemí, vtipná vodní kaskáda i malebná zákoutí se našla.
Ještě mě zajímá park Štěpánka. Kochala jsem se jen chvilku...průtrž mračen to zhatila. Naštěstí déšť rychle přešel a já mohla pokračovat na vlak.
Tady nastupuji a...v Kyjích výstup. Udělalo se nádherně, sjíždím do Jičína.
Vezmu to přes kouzelnou Lipovou alej až na nádraží. Nebaví mě trasy, které už dobře znám a mezi ně patří cesta Jičín-Hořice a proto se nechám domů dovézt opět lokálkou. Koukám na tachák a dala jsem 70 kilometrů i když pro mě je nejdůležitější, hodně vidět a málo šlapat :).

Krásně se taky jezdí po cyklostezkách v Německu, mrkněte zde.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).