Prešpurk - Bratislava, kdy se to změnilo a vlastně proč? Po vzniku Československa se tehdy používané Prešpurk zdálo příliš německé, příliš spjaté s právě poraženou monarchií, a tak se v roce 1920 přejmenovalo na Bratislavu. A bylo to.
Trasu jsem naplánovala dokonale - kudy, kdy a kam zahnout. Do starého města jsme přišli po Michalském mostě a poté Michalskou bránou - jediným zbytkem původního městského opevnění.
Zajímavé portály, malebné uličky. Staré město je jedna velká pěší zóna se spoustou restaurací, cukráren, kaváren a stylových obchůdků.
8.5. - i tady se slaví Den vítězství, v uličkách a na náměstích spoustu stánků, muziky, turistů tak akorát. Pro ty unavené pak slouží retro vozidla, které je provezou městem.
Malebné uličky nás dovedou až na hrad. Přesně takovéhle toulání mám ráda, jedno kudy jdeme. Jenže pak můj dokonalý plán dostává na frak, protože právě támhleta ulička vypadá táák romanticky...(což na mapě není vidět).
Na Katedrálu svatého Martina jsem byla hodně zvědavá. Na samém vrcholu věže je umístěna pozlacená replika uherské královské koruny, která i s polštářkem, na kterém spočívá, váží 150 kg. Má připomínat období mezi lety 1563 a 1830, kdy Dóm sv. Martina plnil funkci korunovačního chrámu pro uherské krále. Koruna zde byla na hlavu nasazena jedenácti králům a sedmi královským manželkám včetně Marie Terezie, slavnostně korunované v roce 1741.
Bohužel jsme podcenili oblečení, v tílku a kraťasech nás dovnitř nepustili - no nic, do Bratislavy se holt musíme ještě jednou podívat. Vynahradí nám to ale procházka po hradbách, které jsou otevřeny asi dva roky a probíhala tu výstava korunovaných panovníků.
Protože jsme se fakt courali, tu si dali zmrzku, tam kafe, onde opět zmrzlinu, tak už jsme bohužel nestihli vyhlídkovou věž UFO - důvod č.2 se sem vrátit.
Pak ještě ledová káva pod slunečníkem, nějaká ta historická ulička, zpět na nádraží, vyzvednout bagáž a s RegioJet zpět domů.
A jak se nám tam líbilo....?
Tak to musím od začátku. Vlakem z Pardubic do Bratislavy a pak do Velkém Mederu, kde jsme v termálních lázní odpočívali. Tedy, povím vám, takhle odpočívat bylo hodně náročné. To nicnedělání jsme s vypětím všech sil vydrželi dva a půl dne. Odjezd čtvrtý den jsme naplánovali už na ranní hodiny s tím, že prošmajdáme Bratislavu, páč odpočatý jsme byli do foroty.
Určitě doporučuji v ulici Biela č.6 zajít do Obchůdku v muzeu, kde se zastavil čas.
Hrad.
