Najdeme mladýho Koudelníka?

Konečně! 

Vlak, kolo, výlet.

Jedeme vlakem z Bělohradu do Kolína a pak už hurá....na kole za Koudelníkem. 

Bereme to oklikou přes zámecký park, kde mají pěknou naučnou stezku, která nás baví.

První cíl: zámek Kačina. Taky už to bude nějaký pátek, kdy jsem tu byla naposledy.

 Odměna je víc než nutná. Ve stínu stromů - hřiště a zmrzlina pro Maxe, ledová káva pro nás.

Blížíme se ke Kutné Hoře, zpíváme si: já jsem z Kutné Hory Koudelníkův syn.....a ejhle.
Přiznávám, trochu jsme porušili pravidla. Most rozkopaný a zavřený, objížďka kdoví kudy.
My to riskli...ty řetězy byly stejně jen tak ledabyle přehozené, ještě  pohnout  bránou,
 přejet most a šup, byli jsme na druhé straně.

Projíždíme Kutnou Horou, kde jsem byla naposledy před 20 lety (je to možný??).

Všechno krásně opravené a upravené, doporučuji navštívit.

 Max je nadšený z kašen, vody, piana a vlastně ze všeho, výlety máme prostě rádi.

             Ještě si udělal takový malý "orienťák" ve vinici a my zatím  v klídku koštujeme víno.

 Město jsme prozkoumali a už to chce oběd. Nejlépe na trávě a u hřiště, kam se hrabou restaurace.

Ne vždy si vybereme vhodnou trasu, ale i bloudění má svůj půvab. Nespěcháme, kocháme se.

 A pak ty překvápka. Třeba tenhle úžasný viadukt.

Nebo Polepský vodopádek.

Čtyři metry vysoký a  ty dva na něj museli vyšplhat.

Na Kolín už nám zbývá málo času, příště to musíme napravit. I tady je toho spousta k vidění.

Parádně prožitý den, plný zážitků, sluníčka, zmrzlin, památek a překvapení. Mám ráda tyhle cyklo výlety, kdy se nemusí chvátat, šlapeme podle libosti, kde se nám líbí, zastavíme.
Najeli jsme 50 km, do Bělohradu se vracíme se opět  vlakem. 

A perlička na závěr - kolo jsem píchla při zpáteční cestě skoro až u nádraží :), takže pohoda.

Jo a jak to dopadlo s Koudelníkem v Kutné Hoře? 

Našli jsme ho i s těma jeho barákama, ale je divnej, chlupatej, a Maxoj se vůbec  nelíbil :(.