Přeskočit na hlavní obsah

Víkend v Drážďanech.

Někdy se naskytne nečekaná možnost odfrčet na víkend do Drážďan za synem a to pak neváháme. 
V sobotu odpoledne jsme zaskočili do Skleněné  manufaktury společnosti Volkswagen. Foceno mobilem :(.
Protože už byl pokročilý čas, prohlédli jsme si "jen" vstupní halu, kde jsou k vidění elektromobily, interaktivní videoterminály, auta....
Čím rychleji šlapete, tím rychleji jezdí autíčka po dráze.
Uvnitř kopule je malý kinosál.
V neděli vyrážíme 30 km za Drážďany na hrad Stolpen.
V Johannově věži, kde byla hraběnka Cosel vězněna 49 let, je stálá expozice o jejím životním osudu. 
No jo, taháme vnoučka všude, kde nás to zajímá.
A hrad se mu moc líbil.
Roku 1608 začali hloubit hradní studnu. Po 22 letech kopání se  podařilo dosáhnout vodní hladiny (rychlost postupu odpovídá zhruba 1 cm denně). Horníci vždy nejprve bazalt ohněm rozpálili a pak prudce zchladili ledovou vodou, aby skála praskla. Další technické problémy vedly k tomu, že první vodu ze studny bylo možné čerpat teprve o 30 let později a i to pouze za veliké námahy a technických obtíží (např. jen nezbytné lano od vědra vážilo 175 kg.). Protože z výše uvedených důvodů bylo možné studnu využívat jen v mimořádných, nouzových situacích, byla voda v časech míru nadále dopravována vodovodem. Stolpenská studna o hloubce 82 m platí za nejhlubší, v bazaltu vyhloubenou studnu na světě.
 
Panometr - tak tohle bylo  naprosto úžasné. Starý plynojem postavený v letech 1908–09  je symbolem drážďanské čtvrti Reick. Výstava se koná  ve vedlejším bývalém plynojemu.
Z 15 metrů vysoké vyhlídkové terasy prohlížíme monumentální 27 metrů vysoké 360° panorama od Yadegara Asisi, které se pravidelně mění. 
Autentičnost okamžiku umocňuje zvuková kulisa s hudebním podmalování a měnící nasvícení podle denní doby. Během 15 minut se vystřídá den a noc,  zažíváme soumrak i svítání. Panorama je 1:1 a zobrazuje barokní Drážďany z epochy legendárního saského kurfiřta Augusta Silného.

Foceno mobilem, kdo má rád historii, doporučuji navštívit osobně. Máte pocit, že se procházíte ulicemi Drážďan o nějaké to sloletí dříve.




Drážďany 10.11 - 12.11.2018



Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...