Přeskočit na hlavní obsah

Víkend v Drážďanech.

Někdy se naskytne nečekaná možnost odfrčet na víkend do Drážďan za synem a to pak neváháme. 
V sobotu odpoledne jsme zaskočili do Skleněné  manufaktury společnosti Volkswagen. Foceno mobilem :(.
Protože už byl pokročilý čas, prohlédli jsme si "jen" vstupní halu, kde jsou k vidění elektromobily, interaktivní videoterminály, auta....
Čím rychleji šlapete, tím rychleji jezdí autíčka po dráze.
Uvnitř kopule je malý kinosál.
V neděli vyrážíme 30 km za Drážďany na hrad Stolpen.
V Johannově věži, kde byla hraběnka Cosel vězněna 49 let, je stálá expozice o jejím životním osudu. 
No jo, taháme vnoučka všude, kde nás to zajímá.
A hrad se mu moc líbil.
Roku 1608 začali hloubit hradní studnu. Po 22 letech kopání se  podařilo dosáhnout vodní hladiny (rychlost postupu odpovídá zhruba 1 cm denně). Horníci vždy nejprve bazalt ohněm rozpálili a pak prudce zchladili ledovou vodou, aby skála praskla. Další technické problémy vedly k tomu, že první vodu ze studny bylo možné čerpat teprve o 30 let později a i to pouze za veliké námahy a technických obtíží (např. jen nezbytné lano od vědra vážilo 175 kg.). Protože z výše uvedených důvodů bylo možné studnu využívat jen v mimořádných, nouzových situacích, byla voda v časech míru nadále dopravována vodovodem. Stolpenská studna o hloubce 82 m platí za nejhlubší, v bazaltu vyhloubenou studnu na světě.
 
Panometr - tak tohle bylo  naprosto úžasné. Starý plynojem postavený v letech 1908–09  je symbolem drážďanské čtvrti Reick. Výstava se koná  ve vedlejším bývalém plynojemu.
Z 15 metrů vysoké vyhlídkové terasy prohlížíme monumentální 27 metrů vysoké 360° panorama od Yadegara Asisi, které se pravidelně mění. 
Autentičnost okamžiku umocňuje zvuková kulisa s hudebním podmalování a měnící nasvícení podle denní doby. Během 15 minut se vystřídá den a noc,  zažíváme soumrak i svítání. Panorama je 1:1 a zobrazuje barokní Drážďany z epochy legendárního saského kurfiřta Augusta Silného.

Foceno mobilem, kdo má rád historii, doporučuji navštívit osobně. Máte pocit, že se procházíte ulicemi Drážďan o nějaké to sloletí dříve.




Drážďany 10.11 - 12.11.2018



Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).