Opět do neznáma, opět na vlastní pěst, opět bez cestovky. Tentokrát letím s kamarádkou Věrkou,
která umí německy. Bohužel si v Itálii nepošprechtí, tak zbývají ruce + nohy + úsměv.
Ještě zvládnout to lechtání okolo žaludku, které mám vždy při cestování....
která umí německy. Bohužel si v Itálii nepošprechtí, tak zbývají ruce + nohy + úsměv.
Ještě zvládnout to lechtání okolo žaludku, které mám vždy při cestování....
Bari 15.1. v 13:50 - Praha 15:45
Rozpočet na konci článku :).
Sobota 12.1.2019 BARI
CIAO ITALIA .... volaly jsme nadšeně na letišti v italském Bari.
No a zpět do reality - hledáme metro, naštěstí ho nelze přehlédnout. Mrkneme vlevo a už vidíme nápis STAZIONE FERROVIARIA RAILWAY STATION.
Po schodech dolů a teď kruci někde koupit lístky. Rozhlížíme se, ale to už k nám přichází příjemná paní v uniformě a na naše prego Bari tiket, ukazuje na automat, něco tam nacvaká, my strčíme peníze, vypadnou jízdenky a je hotovo.
Samozřejmě si toho obřího nápisu BARI na zemi nevšimneme, tak trochu tápeme, ufuf,
konečně jsme na správné straně a už tu máme vlak...
Jelikož jsem četla (příště nečíst!!), že ubytování je obtížné najít, že budova je jinde a že pán taky bydlí jinde, vypnuly jsme "selský" rozum a připravily se na svízelné pátrání po našem hostelu, což se dvoum blondýnám slušně daří. Číslo na majitele máme, ale po telefonu se s ním nedomluvíme a kolemjdoucí o nějakém hostelu nemají tušení. Úsměvy nám začínají tuhnout, milé pohledy se stávají bezradnými. Každý se nám snaží pomoci, to je fakt. Paní z kadeřnictví neváhá, vybíhá nám ukázat popisné číslo 19. Jenže to my víme, ale vchod má být přeci jinde:(. Vysvětlujte tohle kované Italce, když neumíte italsky. Tak obcházíme ulici, dokolečka čteme jména na zvoncích, máváme objednávkou z bookingu, až se šaramantnímu Italovi zželelo budoucích bezdomovkyň, zavolal ze svého mobilu majiteli a ejhle, vše vyřešeno. Stojíme před správným domem (kolem kterého chodíme celou dobu hahaha), správným zvonkem (hahaha) a přichází správný domácí.
Juuch, noc v posteli je zachráněná a to vše bez znalosti italštiny.
Batohy házíme do pokoje a hurá do města. Příjemná teplota okolo 10 stupňů, sobotní večer,
po pěší zóně korzují davy Italů a my se ocitáme v starém městě.
Necháváme se pohltit tajemnou atmosférou starobylých uliček.
po pěší zóně korzují davy Italů a my se ocitáme v starém městě.
Necháváme se pohltit tajemnou atmosférou starobylých uliček.
Najednou....libá vůně. Jdeme za ní. Slyšíme štěbetat Italy, maličký krámek plný místních a něco kupují. Přes frontu nevidíme, ale určitě to bude k jídlu. Stavíme se do fronty.
Trpělivě čekáme, naše žaludky si dost hlasitě žádají své. Dočkáme se. Za 2 eura celá pizza, respektive taková skvěle ochucená placka s rajčaty, olivami, no ta byla! Rychle jsme se na tu dobrotu vrhly.
Foto už jen s papíry, pivkem a mastnou pusou. A že jíme na schodech?
Pohoršuje vás to? To jsme okoukaly od domácích :).
Neděle 13.1.2019 MATERA (65 km)
Snídaně se podává v kavárně za rohem, máme ji v ceně ubytování. Káva, croissant (nejlepší byl ten s pistáciovým krémem) a deci džusu, jak je tu zvykem. Pozorujeme ranní cvrkot a těšíme se na výlet.
Snídaně se podává v kavárně za rohem, máme ji v ceně ubytování. Káva, croissant (nejlepší byl ten s pistáciovým krémem) a deci džusu, jak je tu zvykem. Pozorujeme ranní cvrkot a těšíme se na výlet.
Máme v plánu navštívit město tesané do skal MATERA. Jenže potřebujeme najít zastávku autobusu. Vím, že odjíždí v 10:05 hod z ulice Via Giuseppe Capruzzi, ale i tak je to docela pátračka. Dlouhá ulice, kde nic, tu nic. Nečekejte označenou zastávku, jízdní řád, info o jízdenkách, nic. Tak se ptáme a ptáme...jeden poradí to, druhý zas ono. My ke komunikaci používáme úsměv, milý pohled a slova: prosím, děkuji, tiket, místo dojezdu a jiná jednoduché věty (rozuměj spojení max dvou slovíček).
Ale jo, jde to. Bez znalosti italštiny (ale i angličtiny - bohužel) stojíme na správném místě, v ruce třímáme dva lístky (koupené naproti zastávce a doporučuji rovnou vzít i zpáteční!, my s tím pak měly problém, řidiči lístky neprodávají).
Jeďte sem! Naprosto úžasné místo! Obydlí jsou vykopána do vápence, to se musí vidět. Starobylé město, patřící k nejpůsobivějším místům na světě, vyrostlo na svahu skalnaté rokle vytvořené řekou, která je nyní malým potokem. Kdysi místo pro chudé, dnes na seznamu UNESCO.
Jééé, krása, nádhera, koukej na to, úžasný....jiná slova jsem snad ani nepoužívaly. Za každým dalším rohem jsme se rozplývaly víc a víc. Nějak jsme zapomněli jíst, rychlovka v podobě obyč housek (žádná restaurace na dohled), které zapijeme italskou výbornou centimetrovou kávou.
Posilněné pokračujeme dál, příjemných 12 stupňů, jen sluníčko vylezlo až při odjezdu. Město je neskutečný labyrint, ani GPS si tu neví rady. S radostí se ztrácíme v uličkách.
Brada nám z té nádhery padala a padala a padala....
Potřebujeme vstřebat zážitky a dojmy. Zpoza rohu na nás vykoukne stylové hospůdka. Příjemné prostředí, horká polévka, italské prosecco, olivy.....život je krásný :).
To ještě netušíme, že se budeme za chvilku potit až až:(.
Loučíme se s magickým městem. Cestou si chceme koupit lístky zpět do Bari, prý někde v trafice, říkal řidič při příjezdu. V buse totiž lístky nekoupíte. Je neděle, trafiky většinou zavřené a kde je otevřeno, tak zas nemají lístky. Ochotní Italové nám něco vysvětlují, usmívají se, snaží se nám poradit, ale kde koupit, taky nevědí. Blíží se doba odjezdu, postáváme na autobusáku stále bez lístků. Poptáváme se příchozích, buď nerozumí, neví, krčí rameny. Nikde žádná cedule, informace, nic. Uklidňuji Věrku, nebo možná i sebe, přeci nás tu nenechají. A pak se na nás usměje štěstí. Přijíždí autobus, vrháme se k řidiči s otázkou, kterou už umíme mimochodem dokonale: prego Bari tiket? Pán ukazuje kamsi a rozumíme něco o automatu. Jdeme tím směrem.
Automat vidíme, radost nám kazí jen to, že s námi chce ten rošťák plechovej komunikovat italsky nebo anglicky a těch různých možností, kterým nerozumíme, tam je nepočítaně. Co navolit? Jak ty zatracené papírky z té krabice vydolovat? Za chvilku nám to jede, lístky na dosah, leč nedosažitelné. Naštěstí, milé lidi potkáte všude. Paní namačkala, my šouply prachu a už vypadávají lupeny.
Den zakončíme už Bari v kavárně u kávy, horké čokolády a tiramisu.
Den zakončíme už Bari v kavárně u kávy, horké čokolády a tiramisu.
pondělí 14.1.2019 ALBEROBELLO (57 km)
Po snídani se opět vydáváme pátrat po zastávce, tentokrát směrem do trullího městečka Alberobello.
Co vám mám povídat, už jsme zkušené, ptáme se asi jen 10x. Odjezdové místo nalezeno, tentokrát pojedeme vlakem, kupujme rovnou i zpáteční lístek (to jsme hlavy blonďaté!!). Důležité - lístek si označit už na nástupišti! Průvodčí nás upozorňuje na výluku. Ehm, to jsme pochopily po vzájemné diskuzi rukama-nohama (haha). Asi po hodince ve vlaku průvodčí všechny cestující do
Alberobella vede k autobusu a jede se dál. Při výstupu ve městě se ještě u řidiče ujišťujeme, že zpáteční bus jede opravdu z této ulice. Páč opět žádné označení zastávky. Tak prý ano. Poprchává, ale to nám náladu v žádném případě nezkazí, protože trullí domečky nás úplně nadchnou.
Počátky města spadají do druhé poloviny 16. století. Hrabata nařídila osadníkům stavět domy z kamene nasucho, tj. bez malty, aby mohly být v případě královské inspekce částečně rozebrány - za rozestavěné se totiž neplatila daň. Měli to vymyšlené...fiškuntálové italský.
Přestalo krápat, couráme uličkami a zas jen ty citoslovce.....jů, ach, jééé.
V domečkách se stále bydlí, nebo prodávají suvenýry a my objevíme ... sklípek. A otevřený!
Atmosféra v trullím sklípku, víno, mozzarella, minikoncert jen pro mě, fakt se nám nechce odcházet. Přesně pro tyhle spontánní zážitky mám ráda cestování na vlastní pěst. Bez toho, aby nás někdo organizoval...teď půjdete tam a pak sem a od kolik do kolika a v houfu....nene. Samozřejmě, taky máme vypsané odjezdy autobusů a až nás to přestane bavit, pofrčíme zpět. Parádní svoboda.
Do Bari přijíždíme skoro za tmy, ale ještě chceme vidět moře.
Noční procházce po starém městě neodoláme, ale po chvíli nás vyžene déšť.
Náhodou míjíme pěkné "občerstvení" s příjemnou obsluhou. Výborná véča po bezva dni.
Krokoměr nám nestíhá gratulovat za odšlapané kilometry.
Odlétáme až ve 13.50 hod, tak máme ještě čas si konečně projít Bari ve dne. Žije zde okolo 400 tisíc obyvatel, nachází se tu nejdůležitější jihoitalský přístav a mezinárodní letiště. Co je fascinující, že ve starých křivolakých uličkách to žije, ale ne turistickým ruchem, ale normálním životem. Svědčí o tom visící prádlo, otevřené malé krámečky, prodej na ulici...
A tak zas jen couráme, okukujeme, kocháme se a fotíme.
V maličkých kuchyňkám místní vyrábí těstoviny a rovnou je prodávají.
Pomalu se vymotáváme ze starého města.
Zamávat moři a Bari se s námi loučí modrým nebem a sluníčkem.
Ještě stíháme kávu a něco na zub.
A zpět metrem na letiště, kde to pořádně fičí, tak raději rychle do letadla.
Jo! Zvládly jsme to na 1!
Levné letecké společnosti mají nově upravené podmínky pro batohy, příruční zavazadla, kufry...no prostě s čím lze letět ještě zdarma a za co už se připlácí. Nás čekaly pouze tři dny pobytu, tudíž jsme si nepřikupovaly další kufr a měly v ceně letenky příruční zavazadlo-batoh o max rozměrech 40x30x20 cm. Úplně stačí, ani jsme ho nenaplnily.
ROZPOČET : (1 osoba)
letenka 1 177 Kč / osoba
sedadla 320 Kč / osoba (není nutné kupovat, ale zas nevíte, kde a s kým budete sedět,)
letiště - Bari: metrem 5 euro / osoba (15 min.)
dá zvolit levnější varianta autobusem za 1 euro (cesta prý trvá cca 50 min, nemám osobní zkušenost)
ubytování 1 137 Kč /osoba (tři noci se snídaní)
výlety:
MATERA - tam 6 euro /osoba, zpáteční při koupi v automatu 5 eu / osoba
ALBEROBELLO - tam + zpět 10 eu / osoba
Stejný zájezd nabízí CK za 9 260 Kč (bez výletů!!).
Stejný zájezd nabízí CK za 9 260 Kč (bez výletů!!).
nejlevnější varianta
letenky, metro, výlety 1 671 Kč
ubytování 1 134 Kč
celkem 2 805 Kč
naše náklady
letenky, metro, výlety 2 193 Kč
ubytování 1 134 Kč
celkem 3 327 Kč
užitečné odkazy:
letenky ZDE
jízdní řád metra KLIK
spojení Bari - Matera KOUKNI SEM
spojení Bari - Alberobello TU
ubytování www.booking.com
pojištění - záleží na každém a pak už jen co sníte a vypijete :).
Máte chuť cestovat? Tak do toho. Neumíte řeč? Ani my ne. Bojíte se, že se ztratíte? Garantuji vám, že se zas najdete. Cestovat na vlastní pěst může každý, když jsme to zvládly my, dvě dámy, co už mají občanku hódně dlouho. Ušetříte peníze a zůstanou vám nezapomenutelné zážitky. Ale nečekejte stoprocentní pohodlí a jistotu, které si kupujete od cestovní kanceláře. Už jsme několikrát vyrazili sami, bez cestovky a vždy to bylo super. Můžete se na to mrknout SEM.
Máte chuť cestovat? Tak do toho. Neumíte řeč? Ani my ne. Bojíte se, že se ztratíte? Garantuji vám, že se zas najdete. Cestovat na vlastní pěst může každý, když jsme to zvládly my, dvě dámy, co už mají občanku hódně dlouho. Ušetříte peníze a zůstanou vám nezapomenutelné zážitky. Ale nečekejte stoprocentní pohodlí a jistotu, které si kupujete od cestovní kanceláře. Už jsme několikrát vyrazili sami, bez cestovky a vždy to bylo super. Můžete se na to mrknout SEM.