Přeskočit na hlavní obsah

Jak zůstat normální v době nenormální aneb šiju roušky.

14.3. sobota:  Bum, prásk: NOUZOVÝ STAV. Covid 19 útočí, nemůžu otevřít obchod. Hmm, měsíc bude zavřeno. Snažím se o pozitivní pohled: stihnu všechny resty plus mám spoustu času na šití a tak si užívám krásný volný den - nešiju.
15.3. neděle: prý budou potřeba roušky, které nikde nejsou, začínám šít roušky
16.3. pondělí: šiju roušky,  rozdávám, rozvážím
17.3. úterý: šiju roušky, doplňuji, co doplnit jde - to co vypadá jako ranní moč, není ranní moč, ale chutná to podobně, to co vypadá jako fernet, není (bohužel) fernet a chutná to jako ranní moč.
18.3. středajsem v rouškovém rauši
19.3.čtvrtek: není z čeho šít, shnáním materiál, šiju roušky, začíná mně z toho šibat, ale šiju dál 
20.3.pátek: šiju roušky, směňuji roušky za lahve vína, peču bábovku, mám víno, už mně nešibe :)
21.3.sobota: všichni chtějí roušky, šiju, daruji, rozvážím, prodávám, večer víno
22.3. neděle: šiju roušky, směňuji roušky za zakladač, víno došlo
23.3. pondělí:přijíždí pomoc, přiveze víno(bez alkoholu,ach jo), šijeme roušky, rozvážíme potřebným
24.3. úterý: nešiju roušky,  jdu do lesa
25.3. středa: prý...nechceš šít doktorský čepice? Ne, šiju roušky
26.3.čtvrtek: přijíždí výpomoc, přiveze víno (s  alkoholem, jupí), šijeme roušky a že nám to jde :)
27.3.pátek: nešiju, hlídám
28.3.sobota: šiju roušky pro Červený kříž, odpoledne  kolo
29.3. neděle: šiju roušky, všichni je pořád chtějí
30.3. pondělí: směňuji roušky za kysané zelí
31.3. úterý: šiju roušky, dostávám dárek, velká radost
1.4. středa: nešiju roušky, máme piknik v lese (tyhle moje dvě holky jsou úžasné, maminka a dcera)
2.4.čtvrtek: šiju roušky, směňuji roušky za víno
3.4.pátek: nešiju roušky, jsem v lese
4.4.sobota: šiju roušky, pak kolo
5.4. neděle: šiju roušky, tuním balkón
6.4. pondělí: šiju roušky, měním značku
7.4. úterý: šiju roušky, peču bábovku, večer byliny (fernet)
8.4. středa: šiju trička
9.4.čtvrtek: šiju roušky, vína je dost
10.4.pátek: prý...chceš jet na výlet?  Hurá. Kamkoliv (pracovně Poděbrady)
11.4.sobota: šiju roušky, vína je stále dost
12.4. neděle: nešiju, kolo a směr Pecka, odměna zmrzlina

13.4. pondělí: šiju roušky, šiju batoh, vína je pořád dost
14.4. úterý: šiju pro Maxe
15.4. středa: návštěva, i v nouzovém čase je potřeba udržovat přátelské vztahy
15.4. středa: snažím se před tím klukem neztrapnit, víno radši nepiju
16.4. čtvrtek: šiju
19.4.pátek: šiju pár roušek, pak na skok k mamince
18.4.sobota: nešiju, šlapu na Zvičinu
19.4. - 24.4. šiju všechno možné, víno došlo
25.4. neděle: nešiju, likviduju prázdné lahve
27.4. pondělí: otvírám krámek, vracím se do práce... no ufff, naštěstí už je ten náročný nouzový stav za námi :).

DĚKUJI ze srdce všem zákazníkům za podporu finanční (zakoupením roušek a jiného zboží) a tím pádem i za podporu psychickou, moc si toho vážím, díky!
Děkuji  manželovi, že trpělivě obracel roušky na líc, skládal, odstřihával nitky a pomáhal také velmi ochotně s vínem.

doba koronavirusová 14.3. - 27.4.2020

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).