Přeskočit na hlavní obsah

Jak zůstat normální v době nenormální aneb šiju roušky.

14.3. sobota:  Bum, prásk: NOUZOVÝ STAV. Covid 19 útočí, nemůžu otevřít obchod. Hmm, měsíc bude zavřeno. Snažím se o pozitivní pohled: stihnu všechny resty plus mám spoustu času na šití a tak si užívám krásný volný den - nešiju.
15.3. neděle: prý budou potřeba roušky, které nikde nejsou, začínám šít roušky
16.3. pondělí: šiju roušky,  rozdávám, rozvážím
17.3. úterý: šiju roušky, doplňuji, co doplnit jde - to co vypadá jako ranní moč, není ranní moč, ale chutná to podobně, to co vypadá jako fernet, není (bohužel) fernet a chutná to jako ranní moč.
18.3. středajsem v rouškovém rauši
19.3.čtvrtek: není z čeho šít, shnáním materiál, šiju roušky, začíná mně z toho šibat, ale šiju dál 
20.3.pátek: šiju roušky, směňuji roušky za lahve vína, peču bábovku, mám víno, už mně nešibe :)
21.3.sobota: všichni chtějí roušky, šiju, daruji, rozvážím, prodávám, večer víno
22.3. neděle: šiju roušky, směňuji roušky za zakladač, víno došlo
23.3. pondělí:přijíždí pomoc, přiveze víno(bez alkoholu,ach jo), šijeme roušky, rozvážíme potřebným
24.3. úterý: nešiju roušky,  jdu do lesa
25.3. středa: prý...nechceš šít doktorský čepice? Ne, šiju roušky
26.3.čtvrtek: přijíždí výpomoc, přiveze víno (s  alkoholem, jupí), šijeme roušky a že nám to jde :)
27.3.pátek: nešiju, hlídám
28.3.sobota: šiju roušky pro Červený kříž, odpoledne  kolo
29.3. neděle: šiju roušky, všichni je pořád chtějí
30.3. pondělí: směňuji roušky za kysané zelí
31.3. úterý: šiju roušky, dostávám dárek, velká radost
1.4. středa: nešiju roušky, máme piknik v lese (tyhle moje dvě holky jsou úžasné, maminka a dcera)
2.4.čtvrtek: šiju roušky, směňuji roušky za víno
3.4.pátek: nešiju roušky, jsem v lese
4.4.sobota: šiju roušky, pak kolo
5.4. neděle: šiju roušky, tuním balkón
6.4. pondělí: šiju roušky, měním značku
7.4. úterý: šiju roušky, peču bábovku, večer byliny (fernet)
8.4. středa: šiju trička
9.4.čtvrtek: šiju roušky, vína je dost
10.4.pátek: prý...chceš jet na výlet?  Hurá. Kamkoliv (pracovně Poděbrady)
11.4.sobota: šiju roušky, vína je stále dost
12.4. neděle: nešiju, kolo a směr Pecka, odměna zmrzlina

13.4. pondělí: šiju roušky, šiju batoh, vína je pořád dost
14.4. úterý: šiju pro Maxe
15.4. středa: návštěva, i v nouzovém čase je potřeba udržovat přátelské vztahy
15.4. středa: snažím se před tím klukem neztrapnit, víno radši nepiju
16.4. čtvrtek: šiju
19.4.pátek: šiju pár roušek, pak na skok k mamince
18.4.sobota: nešiju, šlapu na Zvičinu
19.4. - 24.4. šiju všechno možné, víno došlo
25.4. neděle: nešiju, likviduju prázdné lahve
27.4. pondělí: otvírám krámek, vracím se do práce... no ufff, naštěstí už je ten náročný nouzový stav za námi :).

DĚKUJI ze srdce všem zákazníkům za podporu finanční (zakoupením roušek a jiného zboží) a tím pádem i za podporu psychickou, moc si toho vážím, díky!
Děkuji  manželovi, že trpělivě obracel roušky na líc, skládal, odstřihával nitky a pomáhal také velmi ochotně s vínem.

doba koronavirusová 14.3. - 27.4.2020

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...