Přeskočit na hlavní obsah

"Chystáš se šít fóliják?"

"Chceš šít fóliják? S touto otázkou a trochu vyděšeným výrazem otvírá manžel dveře a ptá se dál: "A proč se tu hromadí ruličky od toaletního papíru?" Do svého plánu jsem ho totiž nezasvětila.
Pokud šijete víc a víc, mimo hory látek, musíte někde také uskladnit střihy.  Někde, kde:
  • nebudou překážet
  • nebudou se mačkat
  • nebudou zabírat moc místa 
  • budou po ruce
  • vyznáte se v nich 
Mám od každého střihu několik velikostí a papír nic nevydrží. Fakt to je problém.
Tedy byl donedávna......a začalo to sbíráním ruliček. Pravda, připadala jsem si trochu nevhodně, když jsem na každé návštěvě spěchala na wc a pokud byl toaleťák dotočený, šup s papírovým válečkem do kabelky. Přiznávám, že občas jsem nehleděla na nějaký ten centimetr, cesta za cílem bývá trnitá :).
------------------------------------------------------------------
A teď ke střihům. Prý je nejlepší polyetylénové fólie, či-li silný igelit
Zakoupeno rovnou 5 x 6 metrů z prodejny pro zahrádkáře. Menší balení jsem neobjevila.
Jdu na to, obkreslím, vystřihnu - otázka chvilky. 
Toho prostoru pro poznámky, ach...
Další výhoda - průhledný, při položení na látku krásně vidím vzor :).
A největší pecka na závěr: všechny velikosti smotáte, zasunete a lehce uskladníte, kdekoliv! 
Pokud tedy máte dost ruliček od toaletního papíru .
Pokud vám chybí, choďte často na návštěvy nebo požádejte sousedy :).




Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...