Přeskočit na hlavní obsah

Za krásami Českého ráje na kole

Plán jednoduchý: vlak, kola a lehký nedělní cyklovýlet.
Z Hořic  vlakem do stanice Borek pod Troskami, poté na pohodu po

naučné stezce: Podtrosecká údolí.

První zastavení je hned po kilometru u  
Rokytnického rybníka s pozorovatelnou ptáků.
Po dalších pár metrech zastavujeme na hrázi mezi rybníky Rokytnický a Hrudka, 
kde nás hned připlavala uvítat zvědavá labutí rodinka.
 
Vlastně jsme doma ani nestihli posnídat, ale ono v přírodě chutná daleko lépe.
První studánka Čtyřlístek s ledovou vodou.
Okousek dál míjíme studánku č.2 , tentokrát vydatný pramen vytéká ze skály nad cestou.
Vyjíždíme na Rašeliniště Vidlák, jde o jedinečný mokřad, který patří k nejcenějším lokalitám
 v Českém ráji. Současný stav je výsledkem dlouholeté aktivní péče, třeba takové,
 že se tu ještě seká kosou. A ta vůně sena ....
Rybník Vidlák vybudovaný v 16. století. Hned u rybníka je parkoviště
 se stánkem s občerstvením a naproti vidíme i otevřenou hospodu.
Po pár metrech se před námi objeví další pramen.
A dokonce s hrníčkem.
Pokračujeme nádherným Věžickým údolím.


Zase studánka?
Tento pramen má i poetický název PRDLAVKA, ochutnáváme a uvidíme :)
Pekařova brána na vlastní oči je kouzelná :).
Dá se na ni vyjít po pár schodech a kochat se výhledem.
Sedáme na kola a pokračujeme k Podsemínskému rybníku. Nejprve nás překvapí  krásný kamenný most přes Žehrovku u mlýna. Jedná se o historicky cennou památku.
U mlýna stojí staré včelí úly.
Přijíždíme k rybníku Nebákov, kde stojí barokní mlýn, jehož dnešní podoba pochází 
z přestavby v r. 1743. V jádru je však ještě starší (1455). Je zajímavý nejenom 
svojí historií, ale také přimknutím ke skále. 
 Příjemné posezení,dobré pivko, pohoda :).
Pak si vybereme samozřejmě tu nejhorší cestu. Kameny, kořeny a prudký kopec, kola tlačíme. 
A pak potom hekání a nadávání vylezeme ...... a ten výhled.
Cesta měla končit v Jičíně, ale do odjezdu vlaku zbývá spousta času a doma nás čeká oslava, tak měníme plány. Přes Pařezskou Lhotu (opět pěkně do kopečka), Železnici 
(máme sebou kafe,což nás zachraňuje ), Lužany až do Lukavce. 
Pohodová nedělní projížďka se nám trochu vymkla ze šlapek - 72 km. 

No a protože jsem byla nadšená a potřebovala jsem se o tu krásu podělit, 
 zopakovala jsem za týden cyklovýlet s vnoučkem. Test znalosti ptactva.
Ochutnávka čerstvé vody.
Babi, kdo tam asi bydlí?
A nemůže chybět občerstvení.
Šlapeme fantastickým údolím.
Prozkoumáváme záhadné obydlí na skále.
Nebákov, kde čekáme na dceru. Zvolili jsme trasu 8 km a domů pojedeme autem.
Ale předtím ještě pořádná koupačka v rybníku.
Na kole cestujeme rádi a asi úplně největší dobrodružství byla cyklocesta k moři
s malým vnučkem, tenkrát 2,5 let, více ZDE.


Uskutečněno 10.8.
























Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...