Přeskočit na hlavní obsah

Jak šel čas s kabáty.

Vybrat materiál, střih a může se šít zimní kabát. Jenže po vyhovujícím střihu jsem musela pátrat dost dlouho. Chtěla jsem kabát sportovní a přesto elegantní. Z materiálu vyhrál softshell - nepromokavý, z rubu teplý flees. A hlavně nepřeberné barevné možnosti, ale to nás teprve čeká.

KABÁT č.1 - žlutý. Střih mírně projmutý mě zaujal, tak hurá na to. A zároveň první šití ze softu. To šlo celkem dobře, ale ouha. Výsledek bohužel zklamal. Střih byl zbytečně široký, nepraktické, malé kapsy do kterých se nevešel ani kapesník natož mobil a klíče :( . A u krku to taky divně sedělo. 

Musím kabát předělat a ušít jiný....

KABÁT č.2 - červený. Tady už to bylo jiné kafe. Kabát jsem víc projmula i zkrátila. Kapsy jsem vyřešila úplně jinak - prostě aby byly teplé, prostorné a lehce přístupné.
KABÁT č.3. - puntíkatý. Do třetice všeho dobrého. Konečně jsem byla se střihem spokojená a i materiál prošel dvouletým testováním na jedničku. Ano, tak dlouho šel můj čas s kabáty. Teď ještě zimáček vyvzorovat ve všech velikostech a tramdadá....kabáty můžou do velkovýroby :).
Konečně je mohu nabídnout i  vám..
KABÁTY č. XY - na prodej. Se softshellovým materiálem  jsem spokojená. Kabáty nosím už několikátý rok, a stejně úspěšně je testuje dcera. Složení softu je přesně tak akorát - nepromokne, proti chladu chrání výborně a dá se vybrat velmi zajímavý design, takže můžete mít skvělý originál. 

Pokud se vám kabát líbí, mrkněte  E SHOP (samozřejmě se dočkáte i dalších barev). Ještě chystám jedno překvapení ohledně designů, včas se dozvíte na FACEBOOKU .














Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).