Přeskočit na hlavní obsah

Tak tuhle cyklo trasu doporučuji!

Vak je ideální dopravní prostředek třeba i na cyklo-výlet. S vnoučkem jsme si v klidu poklábosili, koukali z okna, sledovali krajinu a pozorovali ostatní cestující. Přestup s koly v Hradci Králové, díky prostornému výtahu, byl bez problémů.

A ze Žamberka už šlapeme.  Trasu jsem se snažila udělat na míru Maxovi a tak kousek za nádražím máme první "zkoušku". Úspěšně projet dopravní hřiště. To zvládneme na 1 a mezi paneláky pokračujeme na cyklostezku.
Do cesty se nám nečekaně přimotá dětské hřiště. Vše vyzkoušeno, můžeme šlapat dál.
Jenže nám vyhládlo a nezbývá než doplnit energii, což budeme dělat dost často .
Tady už se rýsuje ta parádní cyklostezka do Letohradu. Mírně z kopečka a hlavně mimo silnici.
Letohrad volíme jako místo na oběd. A že je to zrovna zmrzlina? Max říkal, že je to fajn nápad.
Dětský úhel pohledu...prý nejkrásnější drak.
Malé osvěžení u fontánky.
Pozdravili jsme novomanžele na lavičce.
Projeli jsme parádně vymalovaným podchodem.
A skončili v Muzeu řemesel v Letohradě.
Zapíchneme špendlík do místa odkud pocházíme a jdeme na prohlídku. Respektujeme zákaz focení.
Za to, ve staré škole se fotit smí.
Vyzkoušíme lavice.
Prohlédneme si původní učební pomůcky.
A ještě trochu potrestat -  upažit a zakleknout na polínka :(.
Mezitím se nám venku vyčasilo a šlapeme přes Přírodní park Orlice.
Jen těch lákadel je cestou nějak moc :).
Vlastně si ani nevšimneme, že se zatáhlo a blíží se slejvák a to pořádný. Černé mraky nás ženou, šlapeme jak o život a najednou před námi .... úžasný úkryt - stodola.
Neváháme, skočíme do stodoly a uf...v klídku pozorujeme valící se vodu.
Po přeháňce frčíme dál a první etapu končíme v Ústí nad Orlicí. Ubytovaní jsme v kempu, v nohách   26 kilometrech a to si zaslouží odměnu. 
Děti jsou odolné proti každé únavě, tak si chlapeček ještě zadovádí a mě stačí lahodný mok.
Den 2.  Po snídaní se musí uklidit, to je jasný.
Já tedy rozcvičku odmítám a tak zatím plánuju další etapu směr Brandýs nad Orlicí.
Cyklotrasa kolem Orlice se nám zdá skvělá. Cestou plníme tajemné úkoly.
Některá hřiště jsou trochu zarostlá, ale to nás neodradí.
Na Přírodní bludiště u Brandýsa na Labem jsem se hodně těšili.
 Je inspirované knihou J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce . 
Bloudit uličkami z habrů, najít  střed a poté se vrátit zpět. 
Zdá se Vám to lehké?
 No...budete překvapeni. 
Jako průvodce jsem zklamala :(. Prostě furt dokola a dokola jsem bloudili, když už to vypadalo nadějně objevila se slepá ulička. Když jsme jásali, skončili jsem u stejného bodu. 
My ten zatracený střed nenašli.
No nic, jedeme dál....a jednou se sem vrátíme!
Cestou potkáme neobyčejné sochařské výtvory,
spoustu hřišť,
posilňující zastávky.
Závodili jsem s vlaky.
Hřiště jsme vymetli poctivě všechny.
Po 26 kilometrech nasedáme v Chocni na vlak domů.
Společné výlety jsou k nezaplacení a já si to s vnoučkem moc užívám.
Naprosto skvělá cyklotrasa pro děti, bez kopečků, plná hřišť, zajímavých  městeček, krásné přírody, koupání, muzeí, zámků a ubytování. Za dva dny najeli jsme skoro 60 km.


Datum akce 19.7 - 20.7. 2021

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...