Přeskočit na hlavní obsah

Tak tuhle cyklo trasu doporučuji!

Vak je ideální dopravní prostředek třeba i na cyklo-výlet. S vnoučkem jsme si v klidu poklábosili, koukali z okna, sledovali krajinu a pozorovali ostatní cestující. Přestup s koly v Hradci Králové, díky prostornému výtahu, byl bez problémů.

A ze Žamberka už šlapeme.  Trasu jsem se snažila udělat na míru Maxovi a tak kousek za nádražím máme první "zkoušku". Úspěšně projet dopravní hřiště. To zvládneme na 1 a mezi paneláky pokračujeme na cyklostezku.
Do cesty se nám nečekaně přimotá dětské hřiště. Vše vyzkoušeno, můžeme šlapat dál.
Jenže nám vyhládlo a nezbývá než doplnit energii, což budeme dělat dost často .
Tady už se rýsuje ta parádní cyklostezka do Letohradu. Mírně z kopečka a hlavně mimo silnici.
Letohrad volíme jako místo na oběd. A že je to zrovna zmrzlina? Max říkal, že je to fajn nápad.
Dětský úhel pohledu...prý nejkrásnější drak.
Malé osvěžení u fontánky.
Pozdravili jsme novomanžele na lavičce.
Projeli jsme parádně vymalovaným podchodem.
A skončili v Muzeu řemesel v Letohradě.
Zapíchneme špendlík do místa odkud pocházíme a jdeme na prohlídku. Respektujeme zákaz focení.
Za to, ve staré škole se fotit smí.
Vyzkoušíme lavice.
Prohlédneme si původní učební pomůcky.
A ještě trochu potrestat -  upažit a zakleknout na polínka :(.
Mezitím se nám venku vyčasilo a šlapeme přes Přírodní park Orlice.
Jen těch lákadel je cestou nějak moc :).
Vlastně si ani nevšimneme, že se zatáhlo a blíží se slejvák a to pořádný. Černé mraky nás ženou, šlapeme jak o život a najednou před námi .... úžasný úkryt - stodola.
Neváháme, skočíme do stodoly a uf...v klídku pozorujeme valící se vodu.
Po přeháňce frčíme dál a první etapu končíme v Ústí nad Orlicí. Ubytovaní jsme v kempu, v nohách   26 kilometrech a to si zaslouží odměnu. 
Děti jsou odolné proti každé únavě, tak si chlapeček ještě zadovádí a mě stačí lahodný mok.
Den 2.  Po snídaní se musí uklidit, to je jasný.
Já tedy rozcvičku odmítám a tak zatím plánuju další etapu směr Brandýs nad Orlicí.
Cyklotrasa kolem Orlice se nám zdá skvělá. Cestou plníme tajemné úkoly.
Některá hřiště jsou trochu zarostlá, ale to nás neodradí.
Na Přírodní bludiště u Brandýsa na Labem jsem se hodně těšili.
 Je inspirované knihou J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce . 
Bloudit uličkami z habrů, najít  střed a poté se vrátit zpět. 
Zdá se Vám to lehké?
 No...budete překvapeni. 
Jako průvodce jsem zklamala :(. Prostě furt dokola a dokola jsem bloudili, když už to vypadalo nadějně objevila se slepá ulička. Když jsme jásali, skončili jsem u stejného bodu. 
My ten zatracený střed nenašli.
No nic, jedeme dál....a jednou se sem vrátíme!
Cestou potkáme neobyčejné sochařské výtvory,
spoustu hřišť,
posilňující zastávky.
Závodili jsem s vlaky.
Hřiště jsme vymetli poctivě všechny.
Po 26 kilometrech nasedáme v Chocni na vlak domů.
Společné výlety jsou k nezaplacení a já si to s vnoučkem moc užívám.
Naprosto skvělá cyklotrasa pro děti, bez kopečků, plná hřišť, zajímavých  městeček, krásné přírody, koupání, muzeí, zámků a ubytování. Za dva dny najeli jsme skoro 60 km.


Datum akce 19.7 - 20.7. 2021

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).

Oblečte se do luxusu.

Oblečte se do luxusu s dámskou mikinou  Klára.  Šila jsem  z příjemného materiálu -  z počesané bavlny, který je nesmírně měkký, příjemný na dotek a lehký, že budete mít pocit, že nosíte obláček. A přitom vás bude mikina bude  hřát i v těch nejchladnějších dnech. Zajímavý detail - límec, který je výjimečný svojí praktičností a komfortem. Vysoký límcem, který dokáže ochránit Váš krk před chladem a větrem, přitom však neškrtí a je příjemně volný. Límec je navíc doplněn o praktické šňůrky, které umožňují individuální nastavení výšky límce podle vašich potřeb a přání. Samozřejmostí jsou p raktické kapsy . Dokonalý kousek do Vašeho šatníku, který Vás nejen zahřeje, ale poskytne i dokonalé pohodlí během celého dne, ať už jste doma, na procházce nebo na kávě s přáteli. Její  univerzální design  je vhodný pro každou příležitost a lze ho snadno kombinovat s jakýmkoli outfitem.  koupíte  ZDE :  https://www.maraka.cz/damske-mikiny/  ...