Přeskočit na hlavní obsah

Na kole Broumovskem přes Božanovký Špičák

Vlakem z Hořic do Hradce Králového, rychlý přestup a po hodině a půl vystupujeme v Meziměstí. Krásné nádraží je technickou památkou.

Šlapeme kolem kostela v Ruprechticích a renesanční dvoupatrové zvonice z druhé poloviny 16. století.

Ujeli jsem 10 km a jsme u kláštera v Broumově.
Ten už jsme kdysi navštívili, tak jen okoukneme zvenčí.
Zajet na náměstí je prostě povinnost.

Nejvíc nás překvapil v Broumově hřbitovní kostel, který je jednou z nejstarších dřevěných staveb ve střední Evropě a je pozoruhodný svou architekturou i výmalbou interiéru. Kostel je zasvěcen Panně Marii a je výjimečný nejen svým stářím, ale i technikou stavby. Nemá jediný hřebík, ale hrázděnou konstrukci z mohutných dubových trámů. Je to dokonalé tesařské dílo, které přečkalo staletí. 

Výmalba je původní 600 stará. Doporučuji návštěvu, nádhera.
Svaté už nepočítáme, potkáváme jich opravdu hodně.
Cesta k Pánovu kříži vedla 7 km do kopce po kamenité cestě, ten výšlap si budu dlouho pamatovat.
Asi takto...nejvyšší vrchol Broumovských stěn Božanovský špičák měří 773 m
A konečně ten zpropadený Pánův kříž pochází z roku 1827 a stojí na významném 
bodu staré poutní cesty do Vambeřic.
Následoval parádní sjezd a svačina. Po všech zkušenostech vozíme sebou jídlo i kafe. V přírodě vše chutná lépe a většinou máme hlad, když není v dohledu žádná hospoda.
Ještě vychutnat výhledy a pokračovat do Police nad Metují ke "Dřevěnce", staré škole.
Kostel tamtéž s nádherným portálem.
Náměstí obhlížíme od cukrárny.
Asi by se poutníci z doby Boženy Němcové divili, jaké poutě se konají dnes, 
Stará radnice nesměle vykukuje.
Hronov a rodný dům Jiráska v době školních výletů snad navštívil každý.
Pokračujeme do Náchoda po super cyklostezce a protože stíháme akorát vlak, musí nám
 stačit jako odměna plechovkové pivko.

Najeto 60 km.

8.8.2022


Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...