Přeskočit na hlavní obsah

Na kole Broumovskem přes Božanovký Špičák

Vlakem z Hořic do Hradce Králového, rychlý přestup a po hodině a půl vystupujeme v Meziměstí. Krásné nádraží je technickou památkou.

Šlapeme kolem kostela v Ruprechticích a renesanční dvoupatrové zvonice z druhé poloviny 16. století.

Ujeli jsem 10 km a jsme u kláštera v Broumově.
Ten už jsme kdysi navštívili, tak jen okoukneme zvenčí.
Zajet na náměstí je prostě povinnost.

Nejvíc nás překvapil v Broumově hřbitovní kostel, který je jednou z nejstarších dřevěných staveb ve střední Evropě a je pozoruhodný svou architekturou i výmalbou interiéru. Kostel je zasvěcen Panně Marii a je výjimečný nejen svým stářím, ale i technikou stavby. Nemá jediný hřebík, ale hrázděnou konstrukci z mohutných dubových trámů. Je to dokonalé tesařské dílo, které přečkalo staletí. 

Výmalba je původní 600 stará. Doporučuji návštěvu, nádhera.
Svaté už nepočítáme, potkáváme jich opravdu hodně.
Cesta k Pánovu kříži vedla 7 km do kopce po kamenité cestě, ten výšlap si budu dlouho pamatovat.
Asi takto...nejvyšší vrchol Broumovských stěn Božanovský špičák měří 773 m
A konečně ten zpropadený Pánův kříž pochází z roku 1827 a stojí na významném 
bodu staré poutní cesty do Vambeřic.
Následoval parádní sjezd a svačina. Po všech zkušenostech vozíme sebou jídlo i kafe. V přírodě vše chutná lépe a většinou máme hlad, když není v dohledu žádná hospoda.
Ještě vychutnat výhledy a pokračovat do Police nad Metují ke "Dřevěnce", staré škole.
Kostel tamtéž s nádherným portálem.
Náměstí obhlížíme od cukrárny.
Asi by se poutníci z doby Boženy Němcové divili, jaké poutě se konají dnes, 
Stará radnice nesměle vykukuje.
Hronov a rodný dům Jiráska v době školních výletů snad navštívil každý.
Pokračujeme do Náchoda po super cyklostezce a protože stíháme akorát vlak, musí nám
 stačit jako odměna plechovkové pivko.

Najeto 60 km.

8.8.2022


Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).