Přeskočit na hlavní obsah

Odpočinek od každodenního stresu aneb jak snadno do termálů.

Tentokrát jsem naplánovala "ozdravný" výlet s maminkou a aby to bylo jednoduché - žádné auto, žádný stres, pojedeme vlakem.  Žlutým Regiotem jezdím úplně nejraději :). Na výběr máme třídu od nejlevnější Low cost (2. tř.) až po Business (1. tř.). A jelikož jsem rozmazlená jen trošku, zvolila jsem 2. třídu  Standard.  Cena jízdenky se mění v závislosti na čase a době nákupu ZDE. Jízdenku jsem si koupily rovnou i zpáteční, vše mám v mobilu, ale samozřejmě, lze koupit i přes počítač a jízdenky si vytisknout v klidu doma.

Jediný nedostatek, že vlak jede z Kolína (Praha - Budapešť), ale zas až přímo do maďarské Mošoně (Mosonmagyaróvár). Naštěstí Kolín není daleko ( 45 minut autem ), parkování přímo před nádražím, buď placené nebo zdarma. Rekonstruované nádraží září čistotou, koupíte zde čerstvé pečivo, bagety, kávu. My se ale těšíme na občerstvení do vlaku.

Servis v Regiojetu je totiž skvělý. Zdarma vyfasujete noviny, časopisy, výbornou kávu a vodu
Dortíky od 10 kč,  skvěle vychlazený Ciao Spritz .....cesta rychle utíká. Maminka běžně vlakem nejezdí a tak nadšeně chválí pohodlné sedačky, dostatek místa na nohy, nabídku občerstvení a
 příjemnou tichou jízdu.

Navíc Regiojet poskytuje zvýhodněný jednodenní vstup do termálních lázní. Koupíte ho zároveň s jízdenkou na vlak za 99 Kč (jednoduše při nákupu lístků na vlak si naklikáte počet vstupů), běžné vstupné 290 kč osoba (senior 240 Kč). 

Pět hodin pohodové jízdy a vystupujeme v Mosonmagyarováru. K lázním to jsou asi  asi 3km, volíme tedy taxi za 100 Kč, která parkují hned před nádražím. V mobilu nebo předem napsanou adresu ukážete taxikáři a už frčíte, netřeba umět maďarsky. Překladač v mobilu využíváme na pokec s taxikářem o počasí 😀.

Ubytování rezervuji předem přes Booking. Strategicky vybírám penzion co nejblíže k lázním. Ubytování pořídíte za různou cenu, nás vyšlo 3600 Kč na 3 noci/2 osoby.

Termální prameny  v Mošoni  mají osvědčení léčivé vody a patří ve kvalifikačním žebříčku mezi 5 nejúčinnějších léčivých vod Evropy. 

Indikace: choroby kloubů a páteře v důsledku opotřebení (deformita, onemocnění chrupavčitých destiček kloubních, lumbágo, Bechtěrevova choroba), chronické záněty kloubů v inaktivním stádiu, neurózy, úbytek vápníku v kostech, poúrazové stavy.

Zdejší léčivá voda se doporučuje ještě v případě nemocí dýchacích cest ve formě inhalací.
Doporučuje se i pitná kúra, no, nám stačilo si jen smočit rty.
Na pokladně vyfasujete náramky, v další budově hned za dveřmi je čtečka, která vám prozradí  číslo skříňky. Šatny jsou ve dvou budovách a součástí vstupného je uzamykací skříňka. 

Důležité - vzít si župan, bez něj se tu neobejdete. Pokud se ubytujete v hotelu přímo v areálu, vyfasujete hotelový župan a neřešíte nic. Doporučuji ještě rychleschnoucí ručník, nezabere tolik místa a boty k vodě. Cestovaly jsem s jedním batohem + malý kufřík
a nejvíc prostoru zabraly právě župany.
A už jen relaxujete, lehátek byl dostatek.
Uvnitř ve všech prostorách příjemné teplo.
Venkovních bazénů je šest a každý má jinou teplotu. Nejstudenější začínal na 30 stupních a náš nejoblíbenější zlatý měl úžasných 38 st.
Na přelomu října a listopadu sice padla inverze, ale v termálech nám to bylo úplně šumák.
Lebedíte si v horké léčivé vodě, klábosíte o ničem.
A když dostanete na něco chuť....přímo v areálu se o vás postarají.
Ceny příznivé :).
Aperol za 90 kaček, nekup to!
Neochutnat v Maďarsku halászlé - rybí polévku, by bylo trestuhodné. Ale pozor...v klasické maďarské restauraci přímo proti termálům ji nemají, leč o kousek dál v Simbad hotel, nám polévka moc chutnala.
A ten Irsai Oliver - výborné víno.
Trochu jsme okoukly okolí.
A skončily v útulné kavárně. Všude jsem bez problémů platila kartou (vstupy, občerstvení v areálu, restaurace, kavárna, potraviny). Ubytování jsme platily ve forintech, 
ale lze i euro, stejně tak za taxi buď 4 eura nebo 1500 forintů.
Poslední den nám odjížděl vlak v 16.25 hod. Opět jsem využila překladač v mobilu a poprosila paní u pokladny bazénu, zda by nám zavolala taxi. Ochotně pomohla, taxi přijel za 5 minut.
Teď už jen počkat na RegioJet, který jede z prvního nástupiště, 
značeného jako třetí...no maďaři :).
Chvilku před žlutým vlakem, jel ještě modrý, tak tomu jsme jen zamávaly :).
Účel cesty splněn. Maminka byla nadšená, fantasticky jsme se vyhřály a báječně 
jsme si těch pár dní spolu užily 💓. Maminka je po mrtvičce, byla ochrnutá na půl těla, svojí vůlí a cvičením se dostala do skvělé kondice (jde to i v 80 letech).
A udělat ji radost tímto výletem bylo pro mě ctí 💓.

Datum cesty 29.10. - 2.11.2022














Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).