Přeskočit na hlavní obsah

Co na nás čeká ve švédském Göteborgu?

 ...a opět hurá na cesty.

Tentokrát Goteborg, kam moc lidí nejezdí, nebo o tom nepíše a tak sehnat víc informací se nedaří. No nic, však si poradíme. Odlez z Prahy.

Před odletovou halou Landvatter (asi 25 minut jízdy od Göteborgu)už čeká bus, přesně podle informací z netu - to je snad jediné, co jsem zjistila.
Zpáteční lístky jsem koupila předem online ZDE
Na nádraží si ještě kupujeme 72 hodinový tiket na  HMD. Tedy... to si myslíme v tuto chvíli, 
že budeme drandit tramvajemi tři dny.
Mapy se hodí vždy :).
Na ubytování jdeme pěšky, potřebujeme  trochu nasát švédskou atmosféru a není to daleko.
Náš dům nalezen....
Ještě naklikat správné kódy, které jsem obdržela předem na email.
Čeká nás milá domácí a útulné bydlení.
Ubytování přes Booking vycházelo draho, zkusila jsem tedy AIRBNB a 
krásné bydlení v centru vyšlo na tři noci  5210 Kč/2 osoby.
Vždy mně spadne malý kámen ze srdce, pokud jde vše podle plánu, najdeme a bez problémů se ubytujeme, páč zůstav v cizině a ještě k tomu v zimě bez střechy nad hlavou...brr. Tak na to si ťukneme.
Nedá nám to a ještě večer jdeme na obhlídku okolí.
Osvětlené kavárny lákají...
Hergot, co si dáme?
Není sice úplně švédské jídlo, ale chutnaly skvěle - lasagne.
Neděle - den druhý. 
Modrou tramvají na konečnou, čeká nás plavba na ostrůvky v okolí Göteborgu.
 I na lodě totiž platí lístek na HMD, což musíme využít.
Croissanty-mám pocit, že se z nich stala světová záležitost, prodávají se všude. 
No a i my si ještě teplé bereme sebou.
V Přístavišti  už je pořádná fronta. Rodiny s dětmi, starší lidé, cyklisté,  všichni nastupují 
do lodí, které vyjíždí na různé ostrovy a že jich je....mrkněte na mapu :).
My si vybíráme nejjižnější ostrůveVrångö. 
Žije zde asi 300 lidí, my však nepotkali ani jednoho.
Vládne tu neskutečný klid.
Jediní, kdo dělá rozruch jsme my, ale někde ta vyhlídka prostě musí být....
....a byla :).
Budka na nepotřebné věci, které třeba ještě někomu poslouží. 
I my si odnesly něco malého na památku.
Jedeme dál....
Ostrovy jsou lidu prosté, o hospodě se nám může jen zdát a tak vítáme občerstvení na lodi. 
Samozřejmě jsem kafe vycvrndala :)
Okolní ostrůvky okukujeme z otevřené paluby.
Vystupujeme na ostrově Brännö, trvale zde přebývá asi 740 lidí.
Na obhlídku máme jen 45 minut. S chutí taháme svačinu a cestou se kocháme.
Šup na loď a už jsme zpátky na pevnině, kde zapadáme do první restaurace na horkou polévku.
Ještě toho nemáme dost a hlavně se potřebujeme se dozvědět pravdu o Poseidonovi. Socha měří 7 metrů a stala se dominantou místního bulváru  Kungsportsavenyen
řekla bych...takový náš Václavák. 
A o co jde? 
Sochař mu z nějakého neznámého důvodu vytvořil větší přirození, než je obvyklé. Dámy omdlévaly nadšením a pánové se pochopitelně bouřili. No, stačilo kladívko, dláto a chudáka Poseidona změnili na skoro "eunucha". Můžeme klidně spát, viděly jsem TO na vlastní oči, respektive jsme neviděly NIC.
Den třetí pondělí.
Snídaně v kavárně a zase ty croissanty. Tedy, musím uznat, výborné croissanty.
Konečně vyrážíme na obhlídku samotného města. Mrkneme na starou tržnici.
Šmejdíme uličkami a ulicemi.
Prý nejošklivější budova ve městě přezdívaná rtěnka. Vyhlídkové patro bohužel zavřené, stejně jako muzeum lodí a některé další památky :(. Možná důvod sem ještě jednou letět. 
Tak si alespoň vyfotíme  růžové prasátko.
Čtyřstěžňová vikingská plachetnice z roku 1906 by asi mohla vyprávět. 
Teď ji trvale ukotvili a slouží jako hotel.
Nasedáme opět na trajekt, který tu supluje tramvaje. Proplujeme přístavem a máme rozhled na město, ohromné lodě a cvrkot po vodě. Máme v plánu jet na konečnou a zase zpět. 
Konečně po nás chce někdo tiket. Předkládáme, kapitán projede lístky terminálem a prý "no gut". COŽE??? Co teď? Budeme platit pokutu? A kolik? Vyhodí nás na příští zastávce? Trochu nás to rozhodilo, ale velitel lodi chodil okolo, usmíval se a my si dojely tu naši okružní jízdu a nechápeme, kde se stala zrada.
Z toho všeho nám vyhládlo a kotvíme ve vegerestauraci u horké polévky.
Botanická zahrada Göteborgu je obzvlášť krásná na jaře a v létě, kdy se na stromech shlukují 
barevné květy. My tu jsem v lednu!!
Ale i tak se  procházíme mezi exotickými rostlinami a historickými budovami, 
z nichž mnohé pocházejí z doby založení parku v roce 1842
Vstup zdarma potěšil.
V místní "sámošce" lahev vína nekoupíte (ani jiný alkohol), na to jsou speciální státní obchody. 
 Zato tu prodávají spoustu takhle balených hotovek.
Den čtvrtý - odjezd domů. 
Snídani začínáme ve vyhlášené  Café Husaren ve čtvrti Haga.
Místní specialita Hagabullen“ je občany Göteborgu považovány za téměř posvátnou a pro nás, 
kdo milujeme skořicové buchty, je nutností ji ochutnat. 
Protože jsou gigantické, balíme ještě půlku sebou.
Bude se hodit, až vyšlápneme tyhle schody.
Skansen Kronan se nám zjevil v celé kráse. Ty schody stály za to, odměnou byl výhled na Goteborg, přístav a okolí.  Stavbu dokončili v roce 1700 jako obranu proti Dánům, ale nikdy se z ní nestřílelo. Poté sloužila jako vojenské muzeum a teď se zde konají kulturní akce. 
Z kopce do kopce a zjevil se před námi kostel Oscar Fredrik Church.
Uvnitř kostela překvapivě dětský koutek. 
Ááá...zapomněla jsem zjistit, co je pravdy na tom, že lavice jsou vyhřívané.
Uf...opět pěkně do kopečka a máme tu další kostel z roku 1914 s nádherným výhledem

Kostel Masthugget

Kostel Masthugget

Kostel Masthugget

a uvnitř překvapení, nikde nikde a otevřené toalety.
Na kopci to fičí, trochu se zahřejeme.
Dotouláme se do Kulturní rezervace Gathenhielm .
Je to jen malá oblast tradiční čtvrti Majornakde jsou ulice a domy zachovány tak, jak byly v 17.st.
Žili zde námořníci, řemeslníci a personál z loděnic.
Pořádná tůra po městě nám dala zabrat a hlednáme místo, kde spočinout a hlavně se najíst.
Zaplať a  sněz, co se do tebe vejde!..to se nám líbí :).

Ještě couráme v centru, okukujeme kavárny a před odjezdem nás ještě jedna zláká.
Dobré kávy není nikdy dost. Dostanete pouze kávu. 
Cukr, mléko, lžičku už si berete sami a voda je zdarma.
Už unavené, uchozené čekáme na letištní bus a hurá domů.


Goteborg 21.1.- 24.1.2023







Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...