Přeskočit na hlavní obsah

To co vypadá jednoduše, určitě jednoduché nebude.

Některé kabelky šiju podle vlastních návrhů (uf, to bylo trápení) a některé střihy si koupím již hotové. Podle nich si může každý ušít...třeba kabelku s názvem BONNIE.
Skvělé, ušetřím si práci, hotový střih, to bude brnkačka. Ovšem, jak se mně už  mnohokrát potvrdilo, většinou nic není tak jednoduché, jak se to tváří. Jo, vyberete, zaplatíte a v  mailu přistane kabelka. Zatím placatá. A pak začne tiskárna plivat jeden arch za druhým. Spousta papírů s čárami, značkami a anglickými slovíčky. 30 papírů A4. Pomooooc.......
Úsměv začíná na tváři trochu kysnout, ale s vypětím vůle a selského rozumu poskládám listy k sobě. Doufám, že správně. 
A stříhání. 
A lepení. 
A zábava na celý večer. 
Tuhle fázi nejsem schopna zvládnout. Trpělivý a precizní manžel mě zachraňuje a nabízí spolupráci. Sice vyžaduje procenta ze zisku, ale nad tou hromadou papírů slíbím všechno.
No vida, šlo mu to jak po másle :). 
Ještě zdolat anglický návod. Zkoušeli jste google překladač? Pravda,  nachechtáte se, život prodloužen, ale kabelku podle toho neušijete. Naštěstí holky český, jsou holky šikovný (jéé, píšu holky a myslím babičky). 
Stačí pár hodin a kabelka je na světě. Mezi tím ale nadávám na autorku, co ten šílený střih vymyslela, na manžela, jak to blbě slepil, na sebe, jak jsem neschopná, přeměřuju, rozčiluju se, pářu. 

Když se dílo podaří, přiznávám, pocit je to prima. 
Oválné dno dává kabelce zajímavý a velmi oblíbený tvar. Její velikost můžete porovnat s klasickým sešitem (viz foto). Co nejvíce vnitřních kapsiček a kapes a hlavně jedna malá na propisku.
Další kabelky můžete omrknout zde.


Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...