To chci ještě zažít.






Stojím ve frontě u pokladny, nuda, koukám po ostatních nakupujících. Neznámá přede mnou precizně rovná věci na pás, sahá do kabelky a tahá peněženku. Zajímavou peněženku. Je mi povědomá.
Proboha..... ona má MOJI peněženku. Teda ne moji, ale mnou šitou. Zírám. Neznámá ji přendává z ruky do ruky. Jojo, pamatuju ten vzor. Šila jsem ji na objednávku k narozeninám jako překvapení. Dlouho pán vybíral látku, dlouho váhal. Přál si, aby měla manželka fakt radost, moc se chtěl trefit do jejího vkusu.
Neznámá platí. Vyndává bankovky, loví drobné....v peněžence má vše perfektně srovnené, karty zasunuté v kapsičkách, žádné zbytečné papírky a účtenky. Mám příjemný pocit, usmívám se, neznámá musela mít z peněženky radost, to je jasný. Dobře vybral její manžel. Cítím, že se ně mě kouká. Uvědomuji si, že docela nepatřičně očumuju teď už její peněženku. I pokladní na mě vrhá vyčítavý pohled, jakože ... co si to dovoluju. Trapas. Já se ale usmívám dál.
Možná i tyhle peněženky uvidím někdy někde v "akci". A pokud na Vás bude při placení někdo nepatřičně zírat, určitě to budu já :).