I děti to mají s rodiči někdy těžký.

Moje dcera by mohla vyprávět :). Prý jestli bych nespíchla pro chlapečka pyžamka. Rukávky krátké, nohavice jakbysmet, kluk roste jak z vody a nemá v čem spinkat. "Jasně, hned se do toho pustím," povídám. Mrknu do zásob a ejhle, oko spočine na zebrách, to by byly super mikiny.

Ještě tahám černobílý proužek do kombinace. 

V dětském Ottobre se mně líbila mikča se zajímavě řešenými kapsami. Měla jsem obavy, jak se budou šít, ale mám tu správnou náladu experimentovat - jdu na to. Jinak tomuhle časopisu dávám jedničku za skvělé střihy.

 Nastříháno a můžu překonat další malou metu - kapsy, které mě děsí.

Vida, opět se osvědčilo, že když se něčeho bojím, je to ve finále brnkačka :). Kapsy jsou boží, ušila jsem je s přehledem. 

Ještě jsem spíchla jednu zipovku, s takovým tím všitým nápletem okolo krku. Do toho se mně moc nechtělo. Pravda, tady došlo na párání, pár sprostých slov, ale s výsledkem jsem spokojená :).

Cože to říkala dcera, že Maxmilián nemá v čem spát.....?!