A to se nebojíte? (Ukrajina - Užhorod)

Vybrali jsme si další výletní destinaci. Užhorod na Ukrajině, který má 116 000 obyvatel. Jenže to jsme si tedy vyslechli řečí. Třeba že nás okradou, zastřelí, znásilní, co tam proboha budete jíst, a to dítě chudáka taháte sebou, že snad budeme spát v nějaké zemljance a nedej bože, že nás i sežerou. 

A ejhle. Po ulici chodí ženy převážně v šatech, muži v košilích. K našemu velkému překvapení to tu  i  v neděli neskutečně žije, místní nastrojení jako svatebčané, korzují po pěší zóně cestou z kostela. Docela nám z toho spadla brada.

Vyjíždíme pohodlným vlakem Leo-Express z Pardubic v 21 hod a chlapeček cestu prospí.

V Košicích před pátou a přestup na autobus, mírná buzerace na hranicích a v 9 hodin jsme v neznámém městě. 

Tohle mě baví. Ocitáme se kdesi na nádraží, rozkoukáváme se, kudy asi máme jít, také potřebujeme vyměnit peníze a zopakovat si ruštinu.

Hustá síť směnáren funguje jednoduše: eura šup do šuplíku, šuplík zajede, chvilka napětí, šuplík se vrátí ....a můžeme jít utrácet. Jo, sledujte ceny, pro nás je tu opravdu levno.

Psaná azbuka byl problém, ale ochotný personál vysvětlil a ochutnávání místní kuchyně začíná. Například "varenyky" jsou taštičky plněné překvapivě bramborami. Ale jak jsme zjistili později, můžou být plněné čímkoliv. 

Ochutnat boršč patří mezi povinnost a ta výborná světlá polévka (jak ona se jenom jmenovala) byla se zeleninou a trochou kopru. Polévky vaří nezahuštěné, přesně jak to máme rádi. Nejsem moc velký gurmán, nerada ochutnávám neznámá jídla, ale tady jsem tomu prostě nějak věřila a nezklamala jsem se.

"Holoubci", ochucená rýže vařená v rajčatovém protlaku, zabalená v zelném listu a vše pocejkané zakysanou smetanou. To druhé ač nevypadá, chutnalo skvěle - kukuřičná kaše s brynzou.

V tomhle městě nebudeme hlady strádat. Bramborové placky s houbovou omáčkou a zelné placičky.

Velká nabídka salátů. my jsme zkusili zelný. A polévka brokolicovo-špenátová ve vegetariánské restauraci neměla chybu. 

A hody pokračovaly výbornými zákusky, dorty, zmrzlinami...fakt jsme stále na Ukrajině

Kvas – sladkokyselý pěnivý slabě alkoholický nápoj vyráběný z kvasnic, cukru a chleba (nejčastěji žitného) jsme na ulici neochutnali, ale v hospodě ano a byl výborný.

Vyzkoušet místní HMD či-li maršrutku jsme si nenechali ujít. Sice byl trochu problém najít to správné stanoviště, pak tu správnou maršrutku. Prý, ptejte se místních. Tak se ptáme, lovím z hlavy ruská slovíčka, naštěstí Užhoroďáci rozumějí docela slovensky. Jízdní řády nejsou potřeba, čeká se, než se maršrutka zaplní. 5 minut, 10 minut, 15 minut...nikdo není nervózní, nikdo nespěchá. Jakmile se obsadí poslední sedadlo, jako zázrakem se objeví řidič a jedeme. Cena 9 Kč /os. Trochu jsme nejistí, kde vlastně máme vystoupit, ale opět nám poradí. A teď po lanovém mostě, kolem pár stylových restaurací (které při cestě zpět s chutí využijeme) vzhůru na hrad.

Pokud dítě správně motivujete, hrajete třeba bojovky (střílíte na všechny stromy) ani si nevšimne, že už kilometr šlape do kopce.

Vyškrábali jsme se na skalní ostroh nad řeku Už a před námi se objevily impozantní ruiny mohutného gotického hradu Něvické z 12. století .

Tajemný hrad zdolán, úžasný výhled, parádní procházka. 

Ve městě jsme náhodou objevili dětskou železnici, takže hurá na ni. Cena 12Kč/ osoba.

Skanzen zakarpatské lidové architektury zařazuji mezi TOP památky. Byly sem dovezeny chalupy, dřevěnice, mlýn, statek a všemu vévodí dřevěný kostelík. Všechno jsme prolezli. Vstupné 29 Kč/os.

 V téhle chalupě nás zaujal stůl s "miskami"....myslíte, že se z něho takhle rovnou jedlo?

Dominanta hradu zvedající se nad centrem města je nádherná, hradby s upraveným nádvořím, kde se dá odpočinout. Opět nechybí stánek s občerstvením a restaurace. Pro nás symbolické vstupné 38 Kč/os a můžete si celý hrad prošmejdit, prohlídky jsou totiž individuální.

 Stopy po době, kdy Zakarpatská Ukrajina patřila k naší republice, jsme nacházeli hodně.

Občas si připadáme jako v Hradci Králové nebo v Dejvicích.

Údajně nejdelší lipová alej v Evropě vede po břehu řeky Už. Vznikla za 1. československé republiky a přímo vybízí k příjemné procházce. My jsem objevili ještě jednu zábavu - hledání miniatur na zábradlí.

Korzování patři ke zdejšímu koloritu, v aleji pohodlné velké lavičky, jedna za druhou a když už máme unavené nohy, smáčíme si je po vzoru místních v řece. 

Při toulání objevujeme další a další tajemná zákoutí.

Na pěší zóně upravené krámky a spousta restaurací, kaváren a cukráren.

 Výrobna bonbónů.

Max s námi do kostela, my s Maxem na hřiště :).

Obchod s alkoholem nese název ALKOMETR. A vidíte ten krásný chleba?

Opět maršrutkou frčíme na místní trh. Po městě platíme v přepočtu za jednu jízdu 2,5 Kč/os. Koupíte tady všechno. Od bot, ovoce až po čerstvé mléko v plastu a vykuchané kuře zabalené v mikrotenovém sáčku. 

A tahle fotka je ze supermarketu. Těstoviny, luštěniny a mouka na váhu, tak hlavně nekýchat.

Strávili jsme zde krásné tři dny a určitě se sem někdy vrátím. Užhorod zařazujeme mezi města na hony vzdálené konzumnímu turismu. Cítili jsme se fajn a  bezpečně

Z Užhorodu vyjíždíme autobusem v 18. hod. Tentokrát je buzerace na hranicích o něco větší, zdržení dvě hodiny. Ale využíváme to ke konverzaci se sousedem v buse a dozvídáme se zajímavé věci ze života "domorodců". Pak všichni vystoupit, vzít zavazadla  a projít kontrolou. Pro mě vyloženě nostalgické, byly totiž časy, kdy tohle byl na hranicích bohužel standart. Z Košic už frčíme vlakem a v Pardubicích jsme ráno  před sedmou. Max se vyspinkal a my trochu taky.

Rozpočet:
za děti se nikde neplatilo
cesta 1288 Kč/os (dítě zdarma)
pivo, káva, dort v kavárně od 20 Kč
boršč+varenyky+palačinky+2x malé pivo - 130Kč
oběd ve vegetariánské restauraci se zákusky a pitím 200Kč
párek v rohlíku, nealko mochito 17 Kč
ubytování pořídíte od 100 Kč/os.
Náš hostel, vybraný přes booking, byl přímo v centru a tudíž trochu "dražší", celkem 800 Kč (2 + dítě dvě noci )

Cestování bez cestovky nás baví. Takhle jsem si užili dovolenou na vlastní pěst na ostrově Kos (zde) nebo jsme se vydali kolách k moři (více tu).