Přeskočit na hlavní obsah

Pssst… přichází tišící kniha.

Chtěla jsem koupit chlapečkovi k narozeninám dárek. Nezávidím dnešním rodičům - nabídka v hračkářství je ohromná. Tolik krásných hraček pohromadě, těžko se vybírá.
A pak jsem ji zahlédla na internetu. Quiet Book - do češtiny překládaná jako tišící kniha.
Že neznáte Quiet Book?
Ještě před měsícem jsem také netušila.
Úžasná látková kniho-hračka plná her, nápadů, objevů a u ní nápis - ušijte si ji sami. Ha, výzva jak pro mě dělaná. To za měsíc lehce spíchnu.
Jo spíchla, ale ne lehce. Vyřešit pohyblivé paprsky u slunce, jezdící auta, bludiště. Tahle kniha způsobila, že jsem místo spánku řešila, kam zakamuflovat žábu, berušky, medvídka, sovu, pejska. Jak vyřešit garáž, tunel, přechod a pohyblivé stromečky. A co teprve takový červ v jablku, nebo déšť schovaný v mráčku.
Poslední kapka bylo samotné přidělání knihy do kroužkové vazby. Ta se mě totiž zdála pro moje dílo adekvátní. Tuhle fajnovou práci jsem si nechala na sobotní dopoledne. Po obědě už na nás čekal oslavenec. Ještě v 11. hodin jsem vesele párala, nastavovala, přešívala, bušila kladivem do průchodek a nýtů.  To nikdo nepozná, utěšoval mě manžel. Vzal mi z ruky kladivo (tím zachránil moji krásnou dílnu) a jal se dotlouct, co bylo potřeba.
A mohlo se gratulovat :).
Formát 35x35 - nejsem troškař.
Balónky na suchý zip a poznávání barev....tedy to až chlapeček povyroste.

Různě velké obdélníky na suchý zip.
Chlapeček už testuje.

Provlékání červíka.

 Ponožky v pračce, po otevření pračky je nutné ponožky pověsit - připnout na suché zipy podle barviček.

Zimní stránka- pohyblivé stromečky, rukavice a v jedné schovaný medvídek.

Bludiště a bota na zavazování a trénujeme provlékání.


V mráčku je schovaný déšť.


V boudě bydlí krokodýl a v trávě žába, kterou krokodýl sežere.


Pískající pejsek ve stanu, tahací paprsky.

Zapínání knoflíků, karabinky, cvoků, patentů...

Auta a silnice. Na přechodu musí auto zastavit, méďa jde totiž na návštěvu k sově, která bydlí ve stromě. A na vše dohlíží pejsek, který se občas schová do boudy.










Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...