Přeskočit na hlavní obsah

a mám průšvih :(

Slíbila jsem manželovi išlské dortíčky.
Slíbila jsem, že až půjde z práce, poline se z našeho domova omamná vůně.
Slíbila jsem, že na stole bude krabice cukroví.
Jenže mně pořád ležel v hlavě jeden projekt.
Připravila jsem si ingredience na pečení, ale stále jsem přemýšlela o nové kabelce. Šup s máslem zpátky do ledničky a už beru nůžky. Promiň, drahý, opravdu jsem chtěla péct...jenže, bylo to silnější.
Když vyndávám luxusní látku od Roberta Kaufmana z nové kolekce Údolí králů, na pečení už ani nevzdechnu. A hurá, jde se na to. Stříhám, měřím, zažehluji, čas utíká. Pomalu se začíná kabelka rýsovat.
Takhle vypadá polotovar, našívám dno. Sama jsem zvědavá, jak bude vypadat po došití. A že by měla být rozpálená trouba a vonět skořice? Ale kdež...
Tu slyš, klika cvakla, dveře letí - manžel vchází do dveří....a já místo plechu s cukrovím vytahuji kabelku. 
Šila se fajnově, jen mě překvapila svou velikostí. Na výšku 31 cm, šířka 40 cm a hloubka 16 cm. Trochu vypadá jako "pytel"s oválným dnem a určitě se do ní dá nacpat moooc věcí. Hodně jsem ji vyztužila, tím pádem dobře drží tvar. Jsem z ní nadšená, určitě kabelku Bonnie zařadím mezi své favoritky a bude k dostání  v mém obchůdku.



Štítky:

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...
Read more »

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...
Read more »

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...
Read more »