Přeskočit na hlavní obsah

Tak jsem nasátá vánoční atmosféry až do aleluja.

Den první. V Drážďanech v období adventu toho můžete navštívit hodně. Protože jsme přijeli v  době oběda, naše první cesta směřovala na veganské zimní trhy Veganer Wintermarkt Dresden ..... a už se nese vegan-gyros.
Hodně alternativní prostředí, ale proč ne. I svařáček byl, veganské palačinky a ještě luxusní dort, ten jsem spráskli a ani nevyblejskli :).
 

Poté ještě  procházka po trzích ve čtvrti Neustadt a ochutnávka dalšího Glühwein.


Den druhý. Náš hlavní cíl byla Míšeň. Byla jsem na hodně zvědavá, jaké tam budou vánoční trhy. Opět jsem jeli vlakem, opět se Maxmilián nemohl vynadívat na všechny ty mašinky a možná by nejraději zůsstal na nádraží.


Ráda cestuji vlaky a těmi německými obzvlášť...to pohodlí, čistota, komfort.


Míšeňské Vánoce se nekonají jen před městskou radnicí, ale prochází se i dalšími uličkami pod hradem Albrechtsburg. Silueta hradu propůjčuje vánočním trhům zvláštní historickou atmosféru.


Další zvláštností je majestátní adventní kalendář, ve který se změní okénka budovy radnice. Na zavřených okenicích namalovaná čísla, denně otevřeno jedno okénko a oznámen výherce ceny, která je v okénku schovaná. Hezky vymyšlené :).


Počasí nám přeje, korzujeme a vstřebáváme atmosféru historického městečka, ochutnáváme místní speciality, třeba horké pivo......hm, ta vůně, ta chuť. Sedět venku na baru a usrkávat  nápoje, povídat si - to mu já říkám vánoční pohoda. Do hyper,super, giga marketů by mě nikdo nedostal.
Zpátky na nádraží, rádi bychom ještě omrkli trhy ve vinařském městečku Radebeul. Čekání na S-bahn nám chlapci zpříjemňují pózováním.
Ve městečku Radebeul nás čekalo velké překvápko: úžasně malebný vánoční trh, který nepůsobil vůbec  komerčním dojmem. Jeho poetický název "Lichterglanz und Budenzauber" znamená v překladu "Zář světel a kouzelné obchůdky". To se prostě nedá popsat, to se musí vidět. Určitě doporučuji navštívit, pro mě nejlepší!! 
Kdepak, to ještě není konec.  V nedalekém zámku Wackerbarth slavnostně rozsvěcovali stromeček ( Lichterfest auf Schloss Wackerbarth). Tedy spíš několik stromů. Vyhlášené vinařství pořádá tuhle parádu každoročně. To jsme ještě netušili, že je to tak velká sláva a přijde se podívat spousta lidí. Foto půjčené, páč byli všude...ty lidi. Jedinečný soubor, který se skládá ze zámku, letohrádku »Belvedere«, barokní zahrady, moderního vinařství a to vše v záplavě světýlek - jedna velká nádhera.



Den třetí: dorazila další část rodiny. Oběd ve znamení indických specialit. Posilněni můžeme vyrazit na trhy.
Ovšem vyfotit tu naši familíi byla fuška, buď jíme, mluvíme nebo se hýbeme.
Potkali jsme Ježibabu s Jeníčkem, Maxmiliám řídil lokomotivu, ztratili jsme botu, nacpali si bříška, no prostě jsme si to  spolu báječně užili. Díky :).

A jak jsem se do Drážďan dostali? To si můžete přečíst zde.









Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...