Už od rána se cítím důležitě. Dnes jdu darovat krev. Lehce posnídám a začínám se těšit, jak mně "pustí žilou" :).
Víte jak to tam chodí? Pro nezasvěceného na poprvé totální zmatek a chaos.
- Vyfasovala jsem kelímek, podepsat a šup na WC.
- Dále vyplnit lejstra, kde se musím přiznat k tetování, piercingu, promiskuitnímu životu, k cestě do rizikových oblastí, k alkoholismu, ke všem pohlavním chorobám a ještě k nějakým nemocem o kterých slyším poprvé.... nic z toho se mě naštěstí netýká, postupuji do dalšího kola.
- Teď to nastane. Usedám do křesla, vrhá se ke mně sestra s teploměrem a stříkačkou. Zacvičit, napíchnout, sotva vykape 10 kapek, posílá mě pryč. Už? Aha, zatím jen základní vyšetření. Jsem odeslána na další stanoviště do jídelny, kde vyfasuju čaj a rohlík - chutná božsky :).
- Pak si mě bere na paškál doktorka. Krevní obraz v pořádku, změří tlak...vše ok, můžu pokračovat (nejím maso, jogurty, tvaroh, ostatní živočišné produkty konzumuji jen v minimálním množství).
- Další level se koná v prvním patře. Ze dveří vychází dárci a místo pozdravu slyším "levá, jiný utrousí "pravá". Snažím se v tom najít logiku, marně. Konečně i já jsem vyvolená. Vstupuji do odběrové místnosti, pohodlná lehátka a pobíhající sestřičky hned spustí: "Levá nebo pravá?" Co všichni mají, se snad domluvili.....Nechápavě koukám, sestra mrkne na moje žíly a říká levá. Jo, tak o tohle šlo :) :).
- Pololeže-polosedě napíchnutá na tlakoměru a upířím přístroji pokukuji po dalších dárcích. Sebemrskačství nepěstuji, čili o jehlu v mé ruce ani pohledem nezavadím. Za 5 - 10 minut je hotovo. Sestřičky jsou milé a děkují.
- To nejlepší na konec. Občerstvení - trošku se stydím, ale tuhle fázi mám nejraději. Jídelna, kafčo, čokoládová tyčinka a džus. Momentálně královské menu.
- Hrdě a vítězoslavně odcházím. Ty zpropadený modrý návleky si sundávám až v autě :).
